maturitní otázky, referáty... nejen pro studenty

Pro rychlé hledání použijte studentský vyhledávač, který prohledává studijní blogy - návod pro hledání.
Loading

Kursové systémy a kursové intervence. Formy a cíle mezinárodní ekonomické integrace.

Výhody,nevýh. stabilních – příznivé prostředí pro dlouhodob. plány, může však dojít k dovozu inflace, při stabil. kurzech nemůže centr. banka udrž. vnitřní ekon. stabilitu. Konkurenceschopnost výrobců – exportérům by pomohlo znehodnocení – takhle mají smůlu. Spekulační pohyby krátkodob. kapitálu v prostředí floatingu – protiarg. – v příp odchylky od PPP (parity kup.sil) dojde ke spekul.,které obnoví původní rovnováhu. Stabilní kurz se také může stát neudržitelným, když na trhu převládne názor o neudržitelnosti kurzu a o jeho devalv., revalv. – to může vést až k fin. krizi.
souvislosti mezi kurzem a čist. exp.- 1) citlivost reakce zarh. odb. na změnu kurzu, (znehod. kurzu – nejdříve pokles NX, až později růst 2) odezva je také podmíněna strukturální podobou dané ekon.-existence substitutů, 3)reakce zahraniční a dom. ceny statku na znehodn.kurzu.Reál. měn. kurz-růst znamená růst konkurenceschop.na zahr.trhu, absorbční přístup – v příp. vysokého Y, zvýšení NX již nemůže zvýšit Y, musí snížit C,I,G.
Formy a cíle mezinárodní ekonomické integrace.
1) nižší stupeň koordinace - omezení pravomocí národních autorit – převod na mezinár. instituce, , G-7, OECD-koordinované intervence, změny úr. saz., dále je možné 2)spolupracovat v oblasti obchodní politiky; - pásmo volného obchodu (CEFTA), sniž. bariér, cel (GATT, WTO), 3)Režim měn. kurzu-brettonwoodský měnový systém.4) Vnější směnitelnost měn (konvertibilita).
MMF a světová banka
Sjednocování národních ekonomik – společný trh, hosp. unie, měnová unie, fisk.polit. (předpoklady: stejná eko. úroveň, sblížení a stabilizace,vzdát se svých pravomocí)
EU, evropský měn. systém (EURO)

Kursové systémy a kursové intervence.

Kursové systémy a kursové intervence.
kursy neregulované – volně pohyblivé ( čistý floating) – řídí se jen nabídkou a popt., relativně stabilní (zlatý standard) – řídí se zlatou paritou – větší odchylka od kurzu by způsobila nákup či prodej za zlato a návrat kurzu na pův. úroveň – všechny měny měly zlatý obsah – stabilní relace mezi kurzy.
kurzy regulované – intervence centr. banky –použití měn. rezerv
účinky intervencí – koordinované intervence více centr. bank jsou účinnější – intervence – nákup a prodej domácí měny mění peněžní zásobu – nesterilizované intervence. Pokud centr. banka zároveň s nákupem cizí měny provede měn. restrikci, jde o sterilizovanou operaci – snížení vlivu na peněž. zásobu. Kurz. interv. –přímý vliv. Nepřímý vliv-deviz. regulace, regulace pohybu fin. aktiv se zahr.
Kurzy relativně fixní – malé výkyvy okolo úředně stanoveného centrál. kurzu. Kurz je zavěšen na nějakou zahr. měnu. Změna oficiálních kurzů autoritami – devalvace (znehodnocení), revalvace (zhodnocení).
Další možností je povolená oscilace kurzu – pokud překoná dané pásmo, intervence, jinak se může volně pohybovat.
Další možností je řízený floating (kurz se může volně pohyb., v případě velkého poklesu či nárůstu jednoráz. intervence).

Protekcionismus, jeho cíle a nástroje.

Protekcionismus, jeho cíle a nástroje.
Nástroje: cla, mimocelní bariéry (kvóty, dobrovolné exportní restrikce ke kterým se zavaz.zahr. exportér., dále neviditelné (technické)překážky dovozu – admin.,ekolog. požadavky. Clo – znamená regulaci + rozpočtový příjem, Kvóta – při regulaci importu je účinnější – byrokracie může prefer. kvóty – udělování dovozních licencí-prostor k úplatkům.
Dobrovol. export. restrikce nebudou spojeny s odvet. opatř. X Dohody WTO,GATT by byly porušeny, pokud by bylo zaved.clo, kvóta atp.
Cíle:
1)neekonomické(strategie, tradice výroby, ekolog-zeměděl., odvětví s výzkumem – možno podporovat subvencemi, daň. úlevami, které nemají v mezinár.vztazích tak negativ. dopad.
2) strukturální problémy – příliš úzká specializace, podpora rozvíjejících se (nedospělých) odvětví; odvětví procházející úpadkem – krátkodobá ochrana má poskytnout čas na bezbolestný přechod na perspektivnější výrobu v jiných odvětvích.
3) podpora domácích pracovních míst a zaměstnanosti. Pomocí přesměrování části spotřeby na domácí výrobky. Uměle se vlastně zvýší cena původně levnějšího dováženého zboží. (prohibitivní clo – světová cena stoupne na úroveň naší ceny – není možnost prosazení se na našem trhu – znemožňuje dovoz). 4)Optimální clo – sledování směnných relací (terms of trade – T/T) – cíl snížení svět. ceny a tak zvýšení spotř. možností ekon. (jen velké ekon.). 5)Dalším cílem může být udržení vnější eko. rovnováhy (udrž. vyrovn. NX).
Důsledky – vyšší náklady (ztr. mrtvé váhy),ožebračování bližního svého, snižování konkurenceschopnosti, kompar. výh. Clo jako odveta: protidumpingové (trest za prodej pod vlastními náklady s cílem zničit konkurenci, někdy díky subvencím)

Mechanismy obnovení vnější rovnováhy.

Mechanismy obnovení vnější rovnováhy.
cenový mechanismus – v podmínkách fixních měn. kurzů
deficitní NX tlak na znehodnocení kurzu, kurzová intervence představuje restriktivní měn. politiku, následný pokles AD, při vertikální křivce AS to vede k poklesu P stimulace zahr. poptávky, přesměrování části výdajů z dováž. na domácí produkci. růst NX. Může být složitější model se stejným výsledkem. Anal. u zlata – mechanismus proudění zlata- odliv zlata ze země-pokles M, pokles Průst NX.
důchodový mech.- NX=NXa – mY, pokles AD vede k poklesu reál.prod a odpovídajícího důchodu (Y), tím se zlepšuje NX. (odečítá se méně). Teorém lokomotivy – země stimulující růst svého produktu táhne ekonomický růst i v zahraničí (prostřednictvím svého dovozu  tím roste zahraniční NX).
Kurzový mechanismus (prostředí pohyblivých kurzů) – NX>0, to vede k zhodnocení kurzu domácí měny. Zhodnocení měny snižuje X a zvyšuje M, tedy obnovuje rovnováhu NX=0.(bariéry-omezená citlivost kurzu na bú plb, omez.citl.X,M na měn.kurz).
Vyrovnání celk.plb – fix.kurzy. Deficit NX – odliv kapit. do zahr. díky kles. úr.sazby, následný tlak na znehod. kurzu – kurz. intervence – restrikce peněž. zás – růst úr.sazby na pův úroveň – zastavení odlivu kapit.- zlepšení NX. Pohybl. – to samé – znehodnocení kurzu – zlepš NX – zvýš. úr.saz-zastavení odlivu kap.

Formy, příčiny a důsledky vnější ekonomické nerovnováhy.

Formy, příčiny a důsledky vnější ekonomické nerovnováhy.
zahraniční dluh – širší pojetí(veškeré závazky);-pohl.=čistý dluh v širším pojetí;;;;;;;;;;;;;;;; užší pojetí (-FDI,portfol.inv)=hrubý dluh – pohled.vůči zahr=čistý dluh.
Vnější ekonomická rovnováha je interpretována jako vyrovnaný běžný účet platební bilance. Se zjednodušením jde o vyrovnaný čistý export. Čistý export=exp-imp. Nerovnováha tedy v tomto pojetí znamená buď NX>0, nebo NX<0, vztah mezi velikostmi X a M je jasný. Příčiny takovéto nerovnováhy: fáze hosp. cyklů u nás a v zahr., kolísání měn. kurzů, vývoj domácí a zahr. cenové hladiny, protekcion. a proexport. opatření doma a v zahr., změna prefer. spotřebitelů. X-M = Y – (C + I + G) - nesoulad mezi vytvoř.prod. a celk.dom.výd,;
C + I + G + (X-M) = C+PS+GBS+NT  X-M = (PS+GBS+NT) – (I+G). Přístup vyrovnávání NX preferují keynesiánci.
Monetaristé preferují přístup, kde je vnější ekon. rovnováha interpretována jako vyrovnaná platební bilance.(vliv peněž. zásoby). Této rovnováhy může být dosaženo buď vyrovnáním jak běž. tak i fin. účtu, nebo vzájemným vykompenzováním sald těchto účtů. Při přebytku běž. účtu (NX) dochází k deficitu fin. účtu (růst pohl.vůči zahr.), bez změn devizových rezerv centrální banky. Podobně deficitní běž. úč. musí být profinancován aktivním saldem fin. účtu (růst závazků vůči zahr). Nerovnováha tedy vzniká, pokud se tyto položky nevykompenzují z jakýchkoli důvodů.
Důsledky vnější nerovnováhy – přebytkový čistý export (merkantilismus, neomerkantilismus)- dosahováno pomocí podpory exportu, omez. dovozu, cla. To vytvářelo dodatečný příjem (zvyšování zlatých rezerv, plnění pokladny panovníka). Takováto politika však brzdí prosazování komparativní výhody a výroba se stává neefektivní. Měnové rezervy – stačí na 2-3 měsíční objem dovozu výr. a služeb.
- deficitní čistý export – růst zahraniční zadluženosti. Dlouhodobě může způsobit nedůvěru zahr. investorů a spekulantů – odliv kapitálu, snižov. měn. rezerv, kurzu dom.měny – finanční krize. Nadměrná zadluženost – posuzuje se míra dluhové služby (splátky/X), poměr zahr. dluhu k HDP nebo k exportu.
Nevyrovnaná plat. bil: pokud se nekompenzují salda běž. a fin. účtu pl.bil., musí být saldo kryto z rezerv centr. banky, takovýto zásah by ale způsobil růst či pokles peněž. zásoby a tím nerovnováhu v ekonomice – kolísání produktu, nezaměstn., cen. hl. Dlouhodobě musí být běž. účet vyrovnaný.

Charakteristika platební bilance

Kapitálový účet
- kapitálové transfery (odpuštění pohledávek, převody akcií)
Finanční účet (vývoj pohledávek a závazků rezidentů vůči zahr.)
- přímé zahranič. investice (FDI – investice do fin. aktiv, velké majetkové účasti, úvěry, reinvest.výnosy)
- portfoliové investice (obligace a nízké kapitálové účasti)
- ostatní investice (závazky a pohledávky, splátky úvěrů, kurz. rozdílů, arbitráž.transakce..
Rezervy (vývoj aktiv v dispozici centr. banky-zahr. měny, zlato, EURO, SDR…)
Chyby a opomenutí (rozdíl mezi výsledkem běžného, kapitál. a finanč. účtu na straně jedné a změnou rezerv na straně druhé. (umožňuje účetní rovnost)
Položky kredit jsou vlevo se znaménkem plus, položky debet vpravo se znaménkem mínus, rozdíl mezi nimi vyjadřujem položka saldo. Pozor, zvýšení rezerv má znaménko mínus (jde o nákup deviz, tedy růst pohledávek vůči zahraničí). Mezi kreditní položky řadíme export, příliv kapitálu, důchodů za výrob. faktory,transferů a sníž. deviz. rezerv.

Zahraničně ekonomická politika

Zahraničně ekonomická politika
politika usměrňování exportu a importu (obchodní politika) – proexportní politika, protekcionismus; regulace mezinárodního pohybu kapitálu (přímé investice, hot money), regulaci měnových kurzů (kursová politika) – kursy regulované, neregulované…, a to
- jednak z hlediska jednotlivé národní ekonomiky
- jednak z hlediska koordinace těchto politik
základní směry – protekcionismus – bránění domácího trhu a výrobců před zahraniční konkurencí X odstraňování bariér mezinárodního obchodu, specializace, integrace.
Charakteristika platební bilance.
v platební bilanci je zachycen mezinárodní pohyb statků, služeb, výrobních faktorů, pohledávek a závazků (prostě všech plateb) ve vztahu k zahraničí. Zkrátka ekonomické transakce residentů se zahraničím během urč. období.
Struktura platební bilance:
Běžný účet
- pohyb výrobků (obchodní bilance)
- služeb (doprava, tranzitní poplatky, turist. ruch, staveb.práce, licence, patenty..)
- důchodů z výrobních faktorů (zisky, dividendy,úroky, mzdy sezónních pracovníků)
- běžných transfer. plateb (soc. transf., převody příjmů cizinců, příspěvky mezinárodním organizacím)

Koordinace měnové a fiskální politiky.

Koordinace měnové a fiskální politiky.
soulad – koordinace fisk a měn. polit – lepší výsledky. (Policy mix).
Řízení AD
fiskální:fiskální expanze – účinnost by mohla být zvýšena monetární expanzí.(minimalizace vytěsňovacího efektu). V příp. fisk. restrikce a poklesu úrokové sazby by monetární restrikce tento pokles brzdila. Potřeba koordinace se zvyšuje v eko. s pohybl. kurzy.
monetární:monetární expanze v eko. s fix. kurzy (kdy je monet. polit. oslabena) by měla být doprovázena expanzivní polit. fiskální.
Řízení struktury produktu – např. měn. polit. stimuluje výdaje citlivé na úr. saz.(I). Opatření fisk. polit. vedou k růstu úrok sazby (omez. přísluš. výd) a růst G,TR. Cílem hosp. polit. nemusí být zvýš. produktu, ale změna jeho struktury.(v době plné zaměstnanosti, kdy by mělo zvýšení převážně inflační účinky).
1)Expanzivní měnová pol.+restriktivní fiskální pol.  způsobí pokles úr. sazby, pokles G, růst I (roste podíl I, klesá podíl G)
2)Expanzivní fisk. pol+restrikt. měn. pol. růst TR,G, zvýš. podílu C,G, sníž I. Pozor na výkyvy měn. kurzů kvůli úr.sazbě a s tím spojený NX.

Vládní deficity a dluhy.

Vládní deficity a dluhy.
Keynes.- dlouhodobě vyrovnaný rozpočet – v recesích deficitní, v expanzích přebytkový - v praxi se to však nikdy nepodařilo. Kdyby se vláda chtěla vyhnout deficitním rozpočtům – musela by mít vyrovnaný rozpočet i v recesi, kdy klesají příjmy, musely by klesat i výdaje, to by ještě prohloubilo recesi – působilo by to procyklicky – destabilizačně. Bariéry vyrovnanosti rozpočtu: předvídatelnost bud. vývoje a čas. zpoždění, ireversibilita (nevratnost) expanz. fisk. opatření. Je lehké opatření zavést, těžké ho zrušit (politicky nepopulární, politici ale chtějí být znovu zvoleni..-teorie veřejné volby).Dopady veřejného dluhu – destimulační účinky na ekon. aktivitu – při splácení dluhu – zvýš. daní. Odčerpání úspor na financování dluhu – bude to pak chybět na investicích – soukromý kapitál je nahrazován veřejným dluhem. Část TR se může však přeměnit na popt. po inv. Nezodpovědnost tvorby dluhu – přenášení na další generace – měl by být financ. daněmi; na druhou stranu-část služeb a investic s dlouhodobou povahou bude sloužit i dalším generacím. (částečné zadluž. ospravedlňuje). Zahraniční zadlužení –musí být v budoucnu nahrazeno pozitivním NX – splácení. Nejistota – na zahr. obchod působí neovlivnitelné faktory – zahr. protekionismus, poptávka).

Vládní deficity a dluhy.

Vládní deficity a dluhy.
Keynes.- dlouhodobě vyrovnaný rozpočet – v recesích deficitní, v expanzích přebytkový - v praxi se to však nikdy nepodařilo. Kdyby se vláda chtěla vyhnout deficitním rozpočtům – musela by mít vyrovnaný rozpočet i v recesi, kdy klesají příjmy, musely by klesat i výdaje, to by ještě prohloubilo recesi – působilo by to procyklicky – destabilizačně. Bariéry vyrovnanosti rozpočtu: předvídatelnost bud. vývoje a čas. zpoždění, ireversibilita (nevratnost) expanz. fisk. opatření. Je lehké opatření zavést, těžké ho zrušit (politicky nepopulární, politici ale chtějí být znovu zvoleni..-teorie veřejné volby).Dopady veřejného dluhu – destimulační účinky na ekon. aktivitu – při splácení dluhu – zvýš. daní. Odčerpání úspor na financování dluhu – bude to pak chybět na investicích – soukromý kapitál je nahrazován veřejným dluhem. Část TR se může však přeměnit na popt. po inv. Nezodpovědnost tvorby dluhu – přenášení na další generace – měl by být financ. daněmi; na druhou stranu-část služeb a investic s dlouhodobou povahou bude sloužit i dalším generacím. (částečné zadluž. ospravedlňuje). Zahraniční zadlužení –musí být v budoucnu nahrazeno pozitivním NX – splácení. Nejistota – na zahr. obchod působí neovlivnitelné faktory – zahr. protekionismus, poptávka).

Keynesiánská, klasická a monetaristická interpretace fiskální politiky.

Klasický případ – úrok. sazba se tvoří na trhu kapitálu. Veškeré úspory se promění na popt. po kapitálu K=S. Vertikální osa – i, horizontální osa K, S. Křivky KS, KD. Poptávka po úsporách (vlád. cen. pap.) Vede k posunu KD vpravo, dochází proto k růstu i, , tím je omezeno poptávané množství kapitálu na investování, vzroste objem úspor (díky úr. sazbě), ve stejném rozsahu tedy poklesnou spotřební výdaje.Zvýšené vl. výd. povedou ke stejně vysokému poklesu soukr. výd. (úplný vytěsňovací efekt). Fisk polit. neúčinná! Monetaristický názor- neúčinná fisk polit-tvorba úr. sazby na trhu peněz. Růst MD v důsledku růstu nom.HDP vede k výraznému růstu úrokové sazby a poklesu výdajů na ní citlivých.Poklesem těchto výdajů vzniká prostor pro zvýšení vlád. nákupů. Jde opět o nahrazení I vládními výdaji. Přiznání omezeného vlivu fisk polit. na Y a P v krát. obd.-připuštění možnosti kolísání důch. rychlosti V.
Baroova-Ricardova hypotéza – neboli ricardiánská ekvivalence – neúčinnost fiskální politiky – domácnosti se snaží dlouhodobě stabilizovat úroveň své spotřeby – při snížení daní tak sníží své výdaje – uvědomují si, že v budoucnu budou daně zvýšeny, že budou splácet toto snížení.
Ekonomie strany nabídky – stimulace AS – zdroje ekonom. růstu- snížení míry zdanění. Argument že by došlo ke snížení rozpočtových příjmů je vyvracen tím, že příliš vys. zdanění destimuluje od ek. aktivity a placení daní a daň. výnos se snižuje. (zakázaná zóna Lafferovy křivky). Naopak nižší zdanění dlouhodobě povede ke stimulaci a zvýšení důchodu a tím i vybraných daní.

Keynesiánská, klasická a monetaristická interpretace fiskální politiky.

Cíle keynes.: usměrňování makroek. veličin, sniž. inflace, vyhlazov. hosp. cyklu, fisk. politika je zde aktivistická. V příp. recese expanzivní (vzniká deficit rozpočtu – ten je financ. z dřívějších úspor, financování růstem peněžní zásoby či vydáváním cen. pap.(dluhopisů). (monetizace rozp. deficitu – tištění peněz-vláda získává výnos – tzv. ražebné), v případě plné zaměstnanosti či přezaměstnanosti by byla politika restriktivní.(jemné dolaď. ekon.)
Růst nom. produktu je doprovázen růstem počtu transakcí a větší popt. po penězích – tzn. buď rostoucí V (a růstu úr. sazby – viz vytěsň. efekt), nebo pokud je fisk. expanze podpořena měnovou expanzí, růst úr. sazby bude menší. Bariéry účinnosti – časová zpoždění, efekt vytěsňování – vládní podpora AD – růst G atp., povede k reakci peněž. trhu – vyšší MD, vyšší úroková sazba – snížení některých výdajů – investičních, spotřebních…(lidé raději ukládají než aby investovali). Vládní výdaje tak de facto vytěsňují investiční (soukromé) výdaje. Dalším problémem je, že fiskální politika, velmi často deficitní, vede k rostoucímu veř. dluhu.
Fisk. expanze, roste úrok. sazba-tlak na zhodnoc. kurzu-fix. kurzy-banka intervenuje-prodává koruny za cizí měny-koruny do oběhu-to zvyšuje peněž. zásobu-růst úr. sazby slabší-vytěsň. efekt slabší- fisk. expanze je silnější. V případě pohyblivých kurzů by docházelo v důsl. vysokého kurzu k zhoršování exportu a podpoře importu.

Keynesiánská, klasická a monetaristická interpretace fiskální politiky.

Keynesiánská, klasická a monetaristická interpretace fiskální politiky.
Keynesiánská fisk. polit:
nástroje ovlivňující AD (ze strany příjmů rozpočtu)
- zdanění, platby soc. pojišť… (při snížení daní dojde k růstu disponib. důchodu, tím k růstu C a také AD. (zdanění – progresivní (mzdy), konstantní (zisky podniků), degresivní (některé platby zdrav. pojišť.))
nástroje ovlivňující výdaje rozpočtu – výše G, TR (výsledkem je opět růst či pokles AD)
Saldo vlád. rozpočtu BS = t* Y – (G + TR) (změny sazby důch. daně t, změny výdajů G,TR.
Mechanismus fungování nástrojů fisk. politiky
1) Vestavěné stabilizátory – fungují samočinně, aniž by vláda přijímala nějaká rozhodnutí (patří sem progresivní zdanění důchodů), nebo automatická změna transferových plateb (podle fáze cyklu).- působí proticyklicky.
2) Diskreční politika – politika s volným rozhodováním – financ. invest. výd. – stavby dálnic, přehrad, veřejně prospěš. práce, společensky účelná místa, změny daňových sazeb.
skutečný rozpočet – naměřené příjmy a výdaje a jejich salda.
strukturální rozpočet – příjmy, výd. a salda, která by byly uskutečněny při tzv. plné zaměstnanosti, strukturální deficit bývá označován jako cyklicky upravený – očištěný od vlivu cyklu. Jeho změny vyjadřují opatření diskreční fisk. polit.
cyklický rozpočet – tj. rozdíl mezi skutečným a strukturálním rozpočtem – jeho vývoj vyjadřuje vliv cyklického vývoje ekonomiky a s ním spojené působení automatických stabilizátorů na rozpočet.

Charakteristika rozpočtové soustavy.

Charakteristika rozpočtové soustavy.
- soustava veřejných rozpočtů, které představují tvorbu a použití centralizovaných peněžních fondů vládou včetně veřejné správy na místních úrovních za urč. období (fiskální rok).
federální rozpočet, státní rozpočet, místní rozpočty, rozpočty zdravotních pojišťoven, mimorozpočtové fondy aj. (sporné je začlenění dalších jednotek-Konsolidač. banka aj.)

Příjmy a výdaje rozpočtu jako nástroje fiskální politiky.
Příjmy – daně, pojistné na soc. zabezpeč. (nemocenské, důchodové, na polit. zaměstnanosti, na zdr. pojištění apod.
- další příjmy – přijaté úroky, příjmy z pronájmu majetku, splátky poskytnutých úvěrů,
- další příjmy, založené na snížení aktiv vlády, jako prodej majetku,
- přijaté dotace (významné zejména u místních rozpočtů).
Výdaje
- výdaje sociálního charakteru (podpory, dávky, příspěvky – transferové platby)
- vládní nákupy (financ. běžných i investič. výd. ve školství, zdrav. Nákupy veř. správy, armády, policeie
- transf. platby podnikům – subvence (zemědělství, doprava, bankovnictví, těžeb. prům, podpora exportu
- vyplacený úrok z veřejného dluhu
Daně – přímé (vázané k důchodu, majetku- daň z příjmu, dědická, darovací, udáv. v %), nepřímé – spotřební daň(benzín, líh, tabák), DPH, cla.
Rozpočtové saldo – přebytkové, deficitní, rozpočtový deficit je hlavním faktorem růstu veřejného dluhu.
Maastrichtská konvergenční kritéria – saldo rozpočtu max. 3% HDP
Funkce rozpočtu – alokační – soustřeďování fin. prostředků k zabezpečení produkce veřejných statků. Vláda může dále ovlivňovat aktivity související s externalitami.
- redistribuční (přerozdělovací) – regulace nerovnosti
- stabilizační – usměrňování makroekonomických veličin v zemi (fisk.polit)

Phillipsovy křivky, původní a rozšířená verze.

Phillipsovy křivky, původní a rozšířená verze.
vztah mezi vývojem cen. hl. a reál. produktu – růst produktu je podmíněn růstem zaměstnanosti  vývoj cen. hl a zaměstnaností – čím je menší nezaměstnanost, tím větší je inflace (jak se produkt dostává nad svůj potenciál). (cenově inflační verze Ph. křivky)
Rozšíření křivky o inflační očekávání. Nezaměstnanost se v delším období vrací na svou přirozenou úroveň u*. Díky infl. oček. však cen. hladina zůstává na vyšší hladině. V případě dalších pokusů o zvýš. zaměstnanosti se bude inflace zrychlovat (akcelerovat). Odbourávání inflačních oček. je možné za cenu krátkodobých zvýšení nezaměstnanosti a za předpokladu důvěryhodnosti hospodářské politiky prováděné autoritami. Snižování inflace lze dosáhnout poklesem AD. Nová klas. eko (R.Lucas) tvrdí, že změny v AD nemají vliv na zaměstnanost a reál. produkt. Phil. křivka by byla vertikální (jakékoli zásahy do eko by se projevili jen ve změně cen. hladiny). Místo krátkodobé křivky uvádí tzv. Jevovou Phil. křivku – neočekáv. poptáv. šok nebo mylný výklad cen. relací.

Snižování inflace, akomodace měnové politiky.

Snižování inflace, akomodace měnové politiky(viz výše), důchodová politika.
restriktivní charakter politiky působící proti růstu AD v době, kdy hrozí „přehřátí konjunktury“. Snižování inflačních očekávání – cestou omezení či zastavení měnové akomodace. Tvrdé zastavení – šoková terapie (hlubší recese a nezaměstnanost), pozvolné – gradualistické (delší čas). Inflační jádro – nemizí ani při silné restrikci. Monetar. – pevné měnové pravidlo zajistí téměř nulový růst cen. hladiny. (nízká infl. očekávání-neaktivistická politika).
Důchodová politika se zabývá možností snížit inflaci cestou omezení růstu nominálních mezd. (zmrazení mezd, limity růstu mezd (v %), dobrovolná omezení růstu (dohoda), příděly z rozpočtu apod.) Dále mohou být bržděny ceny statků (bydlení, elektřina, pohon. hm.,léky atp.). Předností důch. polit. je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a snížení produktu. Na druhou stranu regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzíchz (omez. efektivní alokace). Pokud jsou příčiny infl. v nadměr. poptávce a ne v infl. oček., je tímto způsobem pouze oddálena. Nutná je tedy současná restriktivní politika ke snížení AD.

Důsledky inflace.

Důsledky inflace.
neočekáváná inflace – nezapočtená ve zvýš. nominálních mezd – znamená snížení reálných mezd ve prospěch jiných důchodů. Taxflace – fiskální brzda – příjemci mezd se díky inflaci a zvyš. nomin. mezd dostávají do vyššího daň. pásma (progres. zdanění). Inflací mohou být postiženy důchody sociálního charakteru. (nízká vyjednávací síla příjemců – valorizace až v delším období). Inflace znehodnocuje úspory a úroky z nich. Zvýhodňuje dlužníky a znevýhodňuje věřitele. Infl. nepostihuje věcná (reálná) aktiva – nemovitosti, starožitnosti…, způsobuje náklady „ošoupávání podrážek“ ve snaze optimalizovat strukturu aktiv, menu costs – náklady spojené se změnou ceníků, prodejních automatů apod. Inflační přerozdělování bohatství, nejistota investování (dlouhodob.), to vše destimuluje subjekty od ekonomické aktivity.
stupně inflace – mírná, pádivá, hyperinflace (peníze přestávají fungovat jako prostředek směny – barterová směna nebo použ. zahr. měn – je nutná měnová reforma.

Inflační očekávání.

Inflační očekávání.
očekávání růstu cen, vyvolané inflací v min. období se projevují v růstu nákladů. (zaměstnanci požadují vyšší mzdy-očekávají inflaci, popřípadě existuje indexace mezd – automatické promítnutí změn CPI do mezd). Křivka SRAS se posunuje neustále nahoru a růst cen se tak udržuje inflačními očekáváními. Posunem křivky SRAS vzniká cyklická nezaměstnanost, to vyvolá u autorit reakci v podobě posunu AD doprava s cílem dosažení u=u*. Nastává růst množství peněz v ekonomice – v důsledku toho se ale zvýší cen. hladina. Autority přizpůsobily (akomodovaly) měnovou politiku. (validovaná inflace). Proces vzájemného doplňování růstu mzd. nákl. a monetární akomodace je nazýván také inflační (mzdově cenovou) spirálou. mzdově- kursově cenová spirála – doplněno soustavným znehodnocováním kurzu.
NAIRU – nebude- li docházet k nahodilým popt. a nab. šokům, skutečná míra inflace bude stále odpovídat očekávané míře a bude konstantní (jde o rovnovážnou míru inflace). Produkt bude setrvávat na své potenciální úrovni. Úroveň zaměstnanosti L* je míra nezaměstnanosti nezrychlující inflaci. (NAIRU).

Inflace tažená poptávkou, inflace tlačená náklady.

Ojedinělý poptávkový šok (krátkodobě vzroste cen. hladina), postupně se produkt vrátí do potenc. úrovně. Pokud je ale trvalá snaha dosáhnout menší než přirozené nezaměstnanosti – vyššího než potenc. produktu, stává se inflace trvalou, a díky zabudování inflačních očekávání i akcelerující. Tato inflace vzniká posunem křivky AD doprava.
Inflace tlačená náklady je případ inflace způsobené negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka. (např. inflace tlačená růstem mezd), růst cen surovin na svět. trzích, růst cen dovážených vstupů, inflace tlačená daněmi (vys. daň. zatížení podniků i zaměstnanců). Tato inflace vzniká posunem křivky AS doleva. Roste cen. hladina a zároveň klesá produkt – jde o tzv. stagflaci. Pokud by šlo o ojedinělý šok, po čase se produkt vrátí na potenc. úroveň a hladina opět poklesne. Pokud v situaci stagflace zasáhnou autority zvýšením AD s cílem dosažení tzv. plné zaměstnanosti (nepruž. měn. sazby směrem dolů). Inflace by tedy i v tomto případě byla jen přechodná. Další příčinou nákl. inflace by bylo snížení produkč. možností ekonomiky (sníž. produktivity VF).
Růst mezd a inflace: π = tempo růstu W – tempo růstu produktivity práce
Dovoz inflace – možnosti – růst cen dováž. surovin, znehodnocení kurzu dom. měny, v podmínkách fix. měn. kurzů v důsledku přílivu kapitálu a měn. opatření centr. banky.

Definice a měření inflace.

Index cen výrobců (PPI) – bývá stanovován pro různá odvětví a obory. (např. index cen průmyslových výrobců, zemědělských výrobců, staveb. prací). Pracuje také s fixními vahami. Ty jsou stanovovány podle struktury tržeb firem v daném oboru. (vývoj PPI signalizuje budoucí vývoj CPI).
Roční míra inflace π1993 = CPI1993 – CPI1992/CPI1992 * 100 (v %)
Deflátor HDP (HNP) – košem jsou zde všechny statky obsažené v produktu, váhy jsou každý rok proměnlivé. Index je vypočítáván jako poměr nominálního produktu v daném roce (t) a reálného produktu v daném roce (t). (CPI na rozdíl od deflátoru obsahuje i ceny dováž. statků, zato jen menší skupinu a má fixní váhy.)
deflátor HDPt = HDPt v běž. cenách/ HDPt v cenách zákl. období * 100 (v %)
Inflace tažená poptávkou, inflace tlačená náklady.
Příčiny inflace lze odvodit z modelu AS-AD – vzniká v důsledku reakce reálného produktu a cenové hladiny na poptávkové a nabídkové šoky.
Inflace tažená poptávkou je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y* nebo neklesají ceny vstupů. Růst cenové hladiny se projeví silně zejména v situaci, kdy je dosaženo tzv. plné zaměstnanosti a agregátní poptávka nadále roste, dedy kdy Y>Y* a u

Definice a měření inflace.

Definice a měření inflace.
Inflace znamená růst všeobecné cenové hladiny. Současně s růstem cenové hladiny dochází k poklesu kupní síly peněžní jednotky. (za stejné peníze lze koupit méně statků). Pokles cenové hladiny se nazývá deflace. Cenová hladina představuje průměrnou úroveň cen určitého souboru statků v běžném období ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období. Míra inflace znamená tempo růstu cenové hladiny – je vyjádřeno v procentech (porovnává cenovou hladinu v běž. roce s hladinou v min. roce)
πt = Pt – Pt-1 / Pt-1 * 100 (v %)
Dochází-li k zrychlení tempa růstu cen. hl., hovoříme o akcelerující inflaci. Opakem je decelerující inflace neboli desinflace.
Nástroje měření cenové hladiny – index spotřebitelských cen, index cen výrobců, deflátor HDP (HNP).
Index spotřebitelských cen (CPI) je založen na měření změn cen určitého koše spotřebních statků, ve kterém jsou jednotlivé položky zastoupeny vahami (podíly na celk. výdajích průměrných domácností). Index v základním období = 100. Je roven souhrnu statků spotřebního koše oceněných cenami běž. období / souhrnu statků oceněných cenami základního období (kromě změny cen je zohledněna také váha statku ve spotřebním koši).
Váhy jsou fixní po dlouhou dobu (jejich statistické zjišťování je obtížné) – třeba 5 let. Bodová roční míra inflace (měření 1x za rok), průměrná roční míra inflace (udělá se průměrná inflace z 12 měsíců oproti průměru za min. rok.

Politika snižování nezaměstnanosti.

Politika snižování nezaměstnanosti.
dávky v nezam. pomáhají snižovat dopady nezaměstnanosti, ale nemotivují nezaměstnané k intenzivnímu hledání nového zaměstnání.
Aktivní politika zaměstnanosti – proticyklická hosp. politika – snižování mezery produktu a tím také cyklické nezaměstnanosti (expanzivní měnové a fiskál. politiky orientované na růst agr. poptávky- zvláště v dlouhých a hlubokých recesích). Podpora čistého exportu protekcionistickými opatřeními – administr. překážky dovozu, cla apod.
Fiskál.: financování společensky účelných pracovních míst, veřejně prospěš. prací,…
Při omezení mzdové rigidity(nepružnosti) se cykl. nezam. zmenší. Další možností je snižování přirozené míry nezaměstnanosti (zpružnění trhů práce)– zlepš. informací o volných prac. místech, vládou financované programy rekvalifikace, podpora migrace lidí za prací (příspěvky na dopravu), redukce soc. dávek, redukce minimálních mezd může zlepšit možnosti zaměstnání pro nekvalifikovanou prac. sílu. Krátkodobě je možné subvencovat z rozpočtu některá odvětví. Růstu Y* musí odpovídat růst AD (a růst L), jinak vzniká cyklická nezaměstnanost, a to i když gY=gY* (jobless growth).

Přirozená míra nezaměstnanosti.

Přirozená míra nezaměstnanosti.
má dlouhodobě většinou rostoucí tendenci – příčiny – silnější regulační zásahy vlády (vyšší soc. dávky), sociálně psychologické faktory (svázanost s prostředím), hystereze na trhu práce (ztráta kvalif.- delší nezam., jiné způsoby jak si zajistit příjmy-přestanou práci hledat, parazitují na podporách, nelegál. příjmy, jinou formou je rezignace na hledání nových míst. Hystereze u cykl. nezam- insideři a outsideři. Okunův zákon: růst u nad u* o 1% znamená pokles Y pod Y* o 2%. (zkrácení úvazků nikoli propouštění, udržení zaškolených prac.)
Ekonomické a sociální důsledky nezaměstnanosti.
ekonomické důsledky – ztráta (nevytvoření produktu) – je důsledkem cyklické nezaměstnanosti (ekonomika je pod svým potenciálem), dále též ztráta či snížení kvalifikace pracovníků, což je jedním ze zdrojů eko. růstu.
Okunův zákon
Sociální důsledky nezam.
psychické zatížení vyvolané nezaměstnaností, destrukce etických hodnot-kriminalita,alkoholismus, soc. problémy mohou vést k radikalizaci postižených skupin (rasově a xenofobně motivované nepokoje). Zvlášť tíživá je dlouhodobá nezaměstnanost – více než půl roku – frustrace, končí podpory, v Evropě je větší než v USA.

Příčiny a formy nezaměstnanosti, alternativní přístupy.

Příčiny a formy nezaměstnanosti, alternativní přístupy.
formy – frikční, strukturální, cyklická
frikční – lidé kteří právě hledají novou práci (vybírají si mezi nabídkami lépe placenou, momentálně jsou nezaměstnaní, ale pracovní místa v jejich oboru jsou a po určité době budou využita.
Strukturální nezaměstnanost – je způsobena změnami v ekonomice, změnami preferencí – některá odvětví expandují, některá naopak zanikají. Pokud chtějí nezaměstnaní získat místo, musí buď cestovat za prací, nebo se rekvalifikovat – počet nezaměstnaných odpovídá počtu volně pracovních míst, neodpovídá ale strukturou (horník – místo zdravotní sestry apod.).
Cyklická nezaměstnanost – vzniká v cyklické fázi recese, kdy je Y menší než Y*, lidé kteří by byli ochotni za danou mzdu pracovat, nenalézají volná pracovní místa. (Nepružnost mezd směrem dolů), po čase však zaměstnavatelé prosadí snížení mezd a zaměstnají více lidí – zaměstnanost opět vzroste.

Definice a měření nezaměstnanosti.

Definice a měření nezaměstnanosti.
zaměstnaní, nezaměstnaní a ostatní
zaměstnaní – obyvatelstvo, které má placené zaměstnání nebo sebezaměstnání (vč. osob dočasně v práci nepřítomných, ale s formální vazbou k zaměstnání, jako např. osoby ve stavu nemocných nebo na mateřské dovolené.
nezaměstnaní – nemají placené zaměstnání ani sebezaměstnání, přitom práci aktivně hledají, jsou ochotní během určité doby nastoupit.
Zaměstnaní + nezaměstnaní vytvářejí dohromady ekonomicky aktivní obyvatelstvo, neboli pracovní sílu dané země. Můžeme sledovat absolutní počet nezaměstnaných. Častěji se ale sleduje vývoj nezaměstnanosti pomocí míry nezaměstnanosti, tj. poměru nezaměstnaných na ekonom. aktivním obyv.
Skrytá nezam. – nezachycená – nuceně zkrác. úvazky, ti co práci přestali hledat, ti co nemohou v krátké době nastoupit, dále osoby, které fakticky nezam. nejsou, avšak z hlediska žádostí o podpory tak vystupují.

Parita kupních sil, kurz podle trhu aktiv.

Parita kupních sil, kurz podle trhu aktiv.
parita kupních sil – absolutní verze – zákon jediné ceny – tendence k vyrovnávání cen v mezinár. obchodě na paritu (jedinou cenu vyjádřenou v určité měně). Když bude v USA nějaký výrobek dražší než stejný výrobek v německu s cenou přepočtenou také na dolary, bude docházet k dovozu tohoto statku do USA (sniž. ceny statku v USA, zvyš. ceny v Německu). V praxi se však často měnové kurzy od parity kupních sil zásadně liší. Např. v ČR je kurz PPP 13Kč/USD. Poměr měn. kurzu k paritě se nazývá index ERDI.
28/13 = 2,2. Pokles ERDI bude způsoben rychlejším růstem cen v ČR než v USA nebo poklesem kurzu USD, výsledkem bude oslabení konkurenceschopnosti čes. výrobců v zahr.
Kurz podle trhu aktiv – vyrovnání poptávaného a nabízeného množství domácích a zahraničních fin. aktiv nastolí rovnovážný kurz – neexistují tlaky na změnu kurzu. Pokud se ale např. zvýší výnosnost zahraničních aktiv, vzroste poptávka po nich, růst kurzu zahraniční měny, pokles domácí měny, až do nové rovnovážné úrovně.
Znehodnocení kurzu = depreciace (klesá vnější kupní síla dané měny), zhodnocení kurzu = apreciace. Pokles vnitřní kup. síly – domácí inflace. Podhodnocení nebo nadhodnocení kurzu vůči paritě kupních sil, vůči fundamentálním veličinám (NX, pl.bil,HDP, zaměstnanosti).

Měnový trh a rovnováž. měn. kurz.

Které faktory způsobují posun těchto křivek doprava a doleva?
- cenovými podmínkami obchodu (pokud v Americe porostou ceny rychleji než v Německu, bude vznikat tlak na znehodnocení dolaru, protože Američané budou poptávat více něm. zboží (více marek), budou tedy nabízet více dolarů, němci budou poptávat méně americ. zboží (méně dolarů).
- vývojem hospodář. cyklu (bude-li vrcholit expanze v Německu, budou Němci poptávat více amerického zboží.)
- protekcionistickými opatřeními (cla, kvóty-ovlivňují mezinár. obchod)
- změnami preferencí kupujících.
Poptávka a nabídka peněž. fondů se bude měnit v důsl. rozdílné očekávané výnosnosti fin. aktiv, kurzových intervencí…
Rovnováž. měn. kurz je určen vyrovnáním poptávaného a nabízeného množství USD. Pokud dojde k oslabení zájmu o USD, současný kurz se stane nerovnovážným – nabíz. množ. by převyšovalo poptávané množství. Kurz tedy klesá. Nabízené množství klesá a poptávané množství roste. Okolnosti vedoucí na trhu dolarů k poklesu poptávky a sníž kurzu USD, vedou na trhu eura k snížení nabídky eur a zvýš. kurzu Eur.

Měnový trh a rovnováž. měn. kurz.

Měnový trh a rovnováž. měn. kurz.
nominální měnový (směnný) kurz – cena určité národní peněžní jednotky vyjádřená v jiných národních penězích. 32 CZK/1 USD apod. (rozlišujeme kurzy valut a deviz, nákup a prodej, kurz střed – vyhlašuje centr. banka). Přímý záznam je cena urč. měny vyjádřená v domácí měně – např. 1USD = 32 CZK. Nepřímý záznam je ukazuje cenu za jednotku domácí měny, např. 1CZK= 0,03USD. Měna je národní formou peněz. Transakce s peněž. fondy v dané měně však mohou probíhat i mimo území, kde měna platí (USD v evropských bankách – eurodolary).
Úroveň měn. kurzu je formována na měnovém trhu. Kurz závisí na vývoji poptávky a nabídky peněž. fondů v dané měně. Její vývoj ovlivňují různé faktory – vytváří se zde rovnovážná cena (tedy kurz). Uvažujeme jednotný celosvětový kurz určité měny – ve skutečnosti se mohou kurzy v jednotlivých fin. centrech mírně lišit.
Křivka poptávky (FD) vyjadřuje kombinace poptávaných množství dolarů (vyměňovaných za eura) při různých úrovních kurzu dolaru. Kles. průběh – nižší kurz USD umožňuje za jinak stejných podmínek, za menší množství jiné měny(eur) získat stejné množství statků oceněných fixní cenou v USD. Tyto statky jsou pro držitele eur levnější, proto poptávají více USD.
Křivka nabídky (FS) vyjadřuje kombinace nabízených množství USD, za které jsou poptávány eura při různých úrovních kurzu dolaru.. Rostoucí průběh – při vyšším kurzu dolaru získá vlastník dolaru za své dolary více jiné měny(eura), a tím si bude moci koupit více statků oceňovaných fixní cenou v eurech.

Faktory mezinárodního pohybu kapitálu.

Faktory mezinárodního pohybu kapitálu.
změny závazků a pohledávek rezidentů ve vztahu k zahraničí. Jde o přesuny peněž. fondů (hotovosti, bank. depozit) nebo cen. pap. (akc., oblig.), o poskytování či splácení úvěrů (fin., zbož.) apod. mezi subjekty různých nár. ekonomik. Tento pohyb je vyvolán: platbami za dodávky statků, výr. faktorů, intervence centr. banky, transf. plateb; dále držbou fin. aktiv za účelem jejich zhodnocení(převažující část).
Mezinárodní pohyb zhodnocujících se fin. aktiv je podmíněn:
1) rozdílnou očekávanou výnosností v růz nár. ekonomikách, důležitý je zde vývoj cen. hladiny.
2) likviditou daného aktiva, tj. možností přeměnit toto aktivum v jiné aktivum (finanční nebo věcné).
3) rizikem daného aktiva (zohledněným rizikovou prémií): je třeba zohlednit míru spolehlivosti naplnění daných očekávání(kolísání cen cen.pap,měn.kurzů,nedobyt.pohledávky
Krátkodobý kapitál (hot money), do jednoho roku, bank.depozita, )věry, cen.pap s krátkou dobou splatnosti – využívají krátkodobé změny úr. sazby apod. (spekulační nebo arbitrážní obchody.
Dlouhodobý kapitál- dlouh.úvěry, nákupy velkých balíků akcií (k ovládnutí podniku) – přímé zahr. inv., orientuje se dle výnosnosti, rizikovosti ale i překážek v mezinár. obch. – cla, kvóty.

Absolutní a komparativní výhody, přínosy z obchodu.

Absolutní a komparativní výhody, přínosy z obchodu.
absolutní výhoda – jedna země dokáže vyrobit určitý statek rychleji (s menšími náklady) než druhá země.
komparativní výhoda – určuje, na výrobu jakého výrobku by se země měla specializovat – má u něj největší absolutní výhodu, nebo nejmenší absolutní nevýhodu. (nejmenší náklady příležitosti) (v zemi A jsou náklady příležitosti výroby jednotky potravin ½ jednotky oděvů.
přínosy z obchodu – dvě země, které se budou specializovat na výrobu výrobků, ve kterých mají komparativní výhodu a budou je vzájemně směňovat dosáhnou větších výrobních (nebo spotřebních) možností, než kdyby k obchodu nedocházelo a každá země si vše vyráběla sama.
Pokud existují mezi zeměmi komparativní výhody, existuje také směnný poměr, ve kterém mohou statky směňovat jeden za druhý tak, aby to bylo pro obě země výhodnější než bez mezinár. obchodu. Zvýš. spotř. možností – snížení nákladů na koš ve kterém je 1 jednotka od každého statku. Zvýš. výrobních možností – celkově je vyrobeno více statků v obou zemích než před specializací.

Keynesiánské a monetaristické pojetí měnové politiky.

Monetar. měn. politika: zprostředk. cíl – stabilní růst peněžní zásoby, který je určující pro růst AD. (tj. Pevné měnové pravidlo). Výsledkem má být stabilní vývoj nom. HDP, koneč. cíl – nízká inflace. Růst peněž. zás. odpovídá zhruba růstu Y*.
př. M vzroste za rok o 5%, Y* vzroste o 3%, stabil. míra inflace je 2%. Ne aktiv. dolaďování. Nevhodná politika – buď vede k inflaci, nebo k recesi. (ekonomika bude stabilnější, když ji centr. banka přestane stabilizovat). Při dlouhodobé snaze snižovat u pod u* by rostoucí tempo růstu peněž. zásoby vedlo k akcelerující inflaci.
Bariéry: nejistý předpoklad stabilní poptávky po penězích (neboli dle cambridge koef. k), to může vést k rozkolísanosti Y i P v důsledku změny AD. (změna důch. rychlosti oběhu peněz). Měn. polit. je tím úspěšnější, čím lépe se dají změny MD předvídat.
Další politiky – fixní měn. kurzy, úvěrový kanál měn. politiky (přidělování úvěrů – kom.banky sází na jistotu – vlád. cen. pap., stálí klienti. (buď neroste úr. sazba, , nebo neroste objem poskyt. úvěrů a tím ani inv. výd.). Nejistá měn. polit.
Přímé cílování inflace- čnb od r 97, nejde přes mezicíle v peněž. zásobě, (veřejné vyhlášení cíle- urč. inflace – dodržení znamená prestiž centr. banky), pomocí souboru indikátorů naznačujících budoucí vývoj inflace (pen. zás,úr. saz, poskyt. úvěry, měn. kurz, příliv kapit, výše nezam.) – z toho zhotoví prognózu a provedou příslušná opatření pro vyrovnání výsledku s inflačním cílem.

Keynesiánské a monetaristické pojetí měnové politiky.

Monetaristická měn. politika:
klasická východiska:
dokonale pruž. nomin. mzd. sazby a ceny statků (automatic. udrž. L=L* a Y=Y*), změna AD nebude výši produktu ani zaměstnan. ovlivňovat. (neutralita peněz v krát. i dl. období – peníze jsou jen závojem reálných procesů, regulace není smysluplná).
Kvantitativní teorie peněz (KTP) – stará cambridgeovská verze – požadované peněžní zůstatky (držba peněz) je dána jako určitá část reálného důchodu Y.
MD = k * P * Y (k je fixní – stabilní zvyklosti příjmu a výdeje peněz a technologie placení); Nabídka peněz (M) je kvantitativně totožná s MD, tedy M=k * P * Y
(růst peněžní zásoby se projeví zvýšením výdajů na statky a jiných transakcí) – stabilní vztah mezi důchodem a transakcemi. Jde o přímý vztah mezi růstem M a růstem AD. (na rozdíl od keynes. nepřímého mechanismu). Vztah mezi objemem nom. důchodu (P*Y) a množstvím peněz v ekonomice (M) určuje tzv. důchodovou rychlost oběhu peněz (V).
V = 1/k ; V = P* Y/M. Pozor, nezaměňovat s transakční rychlostí oběhu (rozdílný obsah veličin P*Y a P*T), za předpokladu stejného tempa změn P*Y a P*T lze předpokládat stejnou dynamiku důchodové a transakční rychlosti.
Monetar. verze KTP – vychází také z pohybl. mzd. sazeb a cen, výkyvy v AD způsobené měn. politikou vedou krátkodobě k odchylkám Y od Y* a změnám P.
V delším období předpokládá návrat k přiroz. míře nezaměstn. a tím i udrž. Y*. Předpokladem je stabilita soukr. sektoru, popt. šoky nezpůs. soukr. subjekty ale centr. banka nevhodnou měn. politikou. (Stabilita spotř. výdajů – viz permanentní důchod.)
Stabilita poptávky po penězích. (analogie stabil. koeficientu k). Snaha optimalizovat strukturu bohatství (mezní užitky z poslední jednotky jednotlivých aktiv se vyrovnají). Proto příliš velké množství peněz nebude přeměněno na jiné formy fin. aktiv, ale bude použito na nákup statků. (vrtulník – shazování peněz – použito na spotřebu). (přímý vliv M na AD). důchodová rychlost V zůstává zhruba fixní.

Keynesiánské a monetaristické pojetí měnové politiky.

Měn. polit. v otevř. eko.:
- ekonomika s pohyblivými měn. kurzy – měn. expanze pokles domácí úr. saz. pod úroveň v zahr.  odliv kapitálu  znehodnocení kurzu zlepšení NX, zvýšení AD…  v důsledku růstu reál. produktu roste také MD a tím i úrok. sazba příliv kapittlak na zhodnoc. kurzu… (účinek měn. politiky je oslabován), jak by se produkt Y blížil k Y*, růst MD bude posilován růstem cen hladinyopět zvyš. úr. saz… (příliš drahé peníze – omez. investic), Růst nákladů pod vlivem znehodnocení kurzu dom. měny (dovoz surovin je dražší).
- ekon. s fixními kurzy – v případě tlaku na zhodn. či znehodn. kurzu centrální banka intervenuje. (nakupuje či prodává cizí měnu). V příp. restriktivní politiky (s cílem zpomalení růstu AD, cen. hl. a přílivu kapitálu) (vys. úr. saz.) je zde tlak na zhodnocení kurzu, centrální banka nakupuje cizí měny za koruny. Do oběhu se dostává více domácí měny – politika získává expanzivní charakter. Podobně při exp. politice níz. úrok. sazeb centrální banka musí nakupovat koruny (a tím je stahuje z oběhu – restriktivní). Centrální banka nemůže kvůli udržování fix. kurzu ovlivňovat vnitřní cíle – cen. hl. a zaměstnanost. Možností by bylo administrativní omezení pohybu kapitálu, nebo sterilizační operace – zesílení restrikce či expanze, aby byl snížen efekt intervencí na měn. polit. Úroková sazba se tak opět změní a musí docházet k dalším intervencím. (možnosti steril. opatření jsou omezená). Limitem této politiky je výše devizových rezerv centr. banky. Praktické využití 50.-60.léta (politika levných peněz), v 70. letech opuštění úr. saz. jako jediného zprostředk. cíle měn. polit. kvůli zvýš. inflaci.

Keynesiánské a monetaristické pojetí měnové politiky.

Transmis. mech: ΔM  Δi  ΔI (C,G,NX) ΔAD  ΔP
dlouhodob. účinek- při posunech AD vždy dojde k následnému návratu Y naY*, takže se dlouhodobě pouze mění cen. hladina. (Neutralita peněz -měn. polit. ovlivňuje pouze nominální, nikoli reálný produkt). Pokud uvažujeme postupné zvyšování LRAS (tech. pokrok), dochází k inflaci jen pokud je růst peněžní zásoby větší než růst SRAS a LRAS.
Bariéry účinnosti:
1)nejistá citlivost popt. po penězích na změnu úrok. sazby (není přesun na jiná fin.akt.-úr.sazba neklesá)
2)nejistá citlivost inv. výdajů na změnu úr. sazby (inv. výd. nerostou)
3)zpětný vliv – růst nom. HDP růst popt. po penězích a tím i úr. sazby  celkový pokles úr. saz. je proto menší
4)celk plán. výd. reag. na reál. úr. sazbu (růst prod a zaměst. je doprováz. růstem cen. hl., tzn. prohloubení poklesu reál. úr. sazby obtížná předvídatelnost vývoje.
5)časová zpoždění – vnitřní (rozpoznávací, rozhodovací, akční)
- vnější (období mezi provedením a účinkem) – i více let (stabilizační politika může mít destabilizující účinky, dostaví-li se v nevhodnou dobu)
6)na měn. polit. působí systém měn. kurzů – polit. je účinnější při pohybliv. kurzech, méně účinná při fix. kurzu.

Keynesiánské a monetaristické pojetí měnové politiky.

Keynesiánské a monetaristické pojetí měnové politiky.
keynesiánská polit.:
reaguje na vysokou cyklic. nezaměstnanost (cíl snížení nezam) nebo přehřátí konjunktury (sníž. míry inflace)
má dva stupně: změna rovnováhy na peněž. trhu>>změna agr. popt.
změna agr. popt.>>změna zaměstnanosti, produktu, cen. hladiny
je uskutečňována jako aktivistická politika „jemného dolaďování“ ekonomiky – centr. banka má volné ruce a aktivně reaguje na vývoj ekon.
Transmisní mechanismus (3 kroky – nepřímý vztah pen. zásoby a AD)
1) centr. banka mění svými nástroji nabídku peněz (expanz.,restrik.)
- v důsledku změny MS se mění úroková sazba (velikost změny je závislá na tom, jak citlivá bude poptávka po penězích na úrokovou sazbu (keynes. předpokl. relativně vysokou citliv.), změní se také transakční rychlost oběhu peněz. Měn. expanze při vys. citlivosti povede jen k malému poklesu úr. sazby. Při níz. citlivosti bude pokles úr.s. výrazný.
2) Na změnu úr. saz. reagují výdaje, které jsou na úr. s. citlivé, a to I, případně i G, C a příp. také NX. Účinnost změny úrok. sazby je závislá na citlivosti inv. výdajů na úrok. sazbu (sklon křivky popt. po inv) vys. citlivost výrazná změna celk. výdajů.
3) Změna těchto výdajů znamená posun křivky AD (poptávkový šok).
nepružnost nom. mzd. sazeb směrem dolů blokuje ustálení mezd na rovnováž. úrovni. Křivka AD protíná křivku SRAS (vodorovnou nebo jen mírně skloněnou). Jde o expanzivní politiku v době recese, kdy je produkt pod svou potenc. úrovní. Zvýšení AD tedy znamená jen malý růst cen. hladiny při značném zvýš. produktu. Kdyby k exp. polit. docházelo při potenc. produktu, vzrostl by produkt jen málo a cen. hl. by se prudce zvýšila. (inflace taž. poptávkou, přizpůsobení očekáv. inflace).

Nástroje a cíle měnové politiky.

nástroje – nepřímé:
operace na volném trhu
změna sazby PMR
poskyt. úvěrů kom. bankám – tzv. diskontní politika
- přímé:
úvěrové limity (stanovení max. objemu úvěrů, které může kb poskytnout)
omezení úvěrů, které poskytuje centrální banka kom. bankám
administrativní omezení přílivu nebo odlivu peněz do zahr.
převádění depozit vládních jednotek z kom. bank na účty u centr. banky
stanovení max. výše úrokových sazeb (úrokové stropy)
- tyto nástroje nejsou v rozvinutých ekonomikách běžně používány

Cíle měn. politiky:
rozlišujeme konečné cíle a zprostředkující cíle. Zprostředkující cíle vstupují mezi nástroje a kon. cíle. Pomocí nich může dosáhnout kon. cílů
zprostředkující cíle:
jsou ovlivnitelné pomocí nástrojů centr. banky
jejich vývoj je úzce spojen s koneč. cíli
jejich vývoj je operativně zjistitelný
jsou jimi hlavně nabídka peněz, úroková sazba-lze ovliv. pomocí nab. peněz či úrok. stropy.

Úroková sazba na trhu peněz.Nástroje a cíle měnové politiky.

Úroková sazba na trhu peněz.
(úr. sazba- poměr úroku k vypůjčené sumě peněz) – na trhu peněz se vytváří nominální úr. sazba iN = úrok/N *100 (v %)
reálná úroková sazba vyjadřuje přírůstek kupní síly dané sumy peněz (promítá vliv změn cenové hladiny – inflace)
iR = N(1+iN)-N(1+π) / N(1+π) * 100 (v %) , přibližně platí iR = iN - π
změna rovnovážné úr. sazby bude způsobena buď změnou MS nebo MD.
Nástroje a cíle měnové politiky.
měnová politika – opatření, kterými je ovlivňován vývoj peněžního trhu (nabídky peněz) autoritami. (zpravidla centrální bankou) ;
- prvotní zdroje multiplik. expanze (nákup cen. pap centr. bankou, poskyt. úvěrů kom. bankám, ovlivňování přílivu peněz ze zahraničí.
- tvorba bankovních peněz – sazby PMR, úvěrové limity.
- centr. banka má tedy poměrně velké možnosti – pokud nemusí udrž. stabil. kurz měny.

Posun MD

Posun MD:
- růst cen. hladiny – roste množství peněz potřebných k nákupu stejných statků (tím i transakční držba peněz)
- růst reálného důchodu >> větší počet transakcí, větší MD (růst C, W, nákup víc vstupů)
- změny všech ostat. transakcí a plateb zprostředkovaných penězi (nákup fin. akt., nemovit., platba daní…)
- vývoj počtu podnikových subjektů v ekonomice – vnitropodnik pohyb statků je nahrazen mezipodnikovou směnou
- změna platebních zvyklostí – mzdy vypláceny jen jednou, ne dvakrát měsíčně…
- finanč. inovace (urychlení a zpružnění platebního styku, zvýš. jeho spolehlivosti – sníž. popt. po penězích)
- změna preferencí (sníž averze k riziku – menší držba peněz apod.)

jiné teorie neuznávají keynesiánský spekulač. motiv (citlivost MD na úrok sazbu) – viz Cambridgeský přístup (závislost MD na nom. důchodu), monetar (peníze – jedno z řady aktiv, jejichž struktura je optimalizována) – všechna fin. aktiva použ. k výnosům, nikoli jako zahálející aktiva.
Poptávané množství = nabíz. množ. při rovnováž. úrok. sazbě.
vertikál. osa i, horizontál. osa M
pokud je úrok saz. příliž vysoká, je množství poptáv. peněz menší než množství nabíz peněz, rozdíl se přelévá do jiných aktiv (akcií) a roste jejich cena, a klesá úrok. sazba. Ta se zastaví až na rovnováž. úrovni.

Poptávka po penězích, nabídka peněz.

Poptávka po penězích, nabídka peněz.
fin. zprostředkovatelé – banky, nebankovní instituce
centrální banka, komerční banky
kampeličky, pojišťovny, spořitelny atd.
multiplikovaná expanze bankovních depozit –
prvotní přírůstek peněz (centr. banka nakoupí vládní cen. papíry od veřejnosti (veřejnost uloží peníze do komerčních bank) (neuvažují se úniky do oběživa) – bankám se zvýší rezervy u centrální banky (banky ale chtějí udržovat jen povin. min. rezervy), proto část rezerv použijí na poskytování úvěrů, apod. Tím vzniká další kolo expanze, depozita jsou dále ukládána do bank a částečně do rezerv. Platí vztah: ΔD= 1/v * ΔR, kde 1/v je jednoduchý multiplikátor depozitních peněz, v je sazba povin. min. rezerv (0,01-0,99), bývá okolo 10%.
nabídka peněz: představuje množství peněz (peněžní zásobu obíhající určitou rychlostí). Nejednoznačné je znázornění vztahu úrokové sazby a nabíz. mn. peněz (časté je vyjádření vertikální MS – dokonale neelastické) (banky nedrží přebytečné rezervy), vertikální MS je zvláště při vys. úrok. sazbě. Velikost pen. zásoby je urč. politikou centr. banky (restriktiv., expanziv.) –exogenní MS, endogenní MS by byla v případě, kdyby centr. ban. stabilizovala měn. kurz, podléhala vládě…
Popt. po penězích – množství peněz, které jsou ek. subjekty ochotny držet při určité úrokové sazbě. Subjekty preferují likviditu. MD je negativně skloněná. Transakční motiv(zabezpečení určitých transakcí, které je nutno uskutečnit – musí mít urč. peněž. zůstatky. (řízení likvidity – model Baumol-Tobin – úrok je nákladem příležitosti držby peněz (minimalizace zahálejících peněz – převod do krátkodobých fin. aktiv), opatrnostní motiv – držba urč. hotovosti pro případ nečekaných výdajů či poklesu příjmu. Další možný motiv (keynes) je spekulační motiv – nejistota výnosů alternativ. fin. aktiv (akcie apod.) – při níz úrok. saz. a vys. cenách cen. pap. budou subj. očekávat pokles cen cen pap a růst úr. sazby. Tzn. kapitálovou ztrátu – prefer. bude držba peněz. Teorie portfolia – držba peněz jako aktiva. (Čím nižší je úroková sazba, tím více můžou subjekty realizovat i méně výnosné projekty – poptávané množství peněz roste – kles. sklon MD), při velmi nízké úr. sazbě by byl růst MD velmi silný (až k vodorov. poloze- past likvidity).

Formy a funkce peněz.

Formy a funkce peněz.
funkce: všeobecně přijímaný prostředek směny (nahrazuje těžkopádnou barterovou směnu – zboží za zboží)- není to pouze směna peněz za zboží i služby, ale také placení daní, peněžní dary či alimenty, kde neexistuje protihodnota nebo je skryta.
díky funkci zprostředkovatele směny mohou peníze plnit další funkce, jako:
zúčtovací jednotka – peníze vyjadřují cenu statků – aktiv, a činí je tak navzájem srovnatelnými. Další funkcí peněz je uchování hodnoty – peníze jsou aktivem, jednou z forem bohatství – tvoří kupní sílu – subjekty za ně mohou koupit statky.
Bankovní systém a tvorba peněz. Podmínky: fyzická stabilita, možnost vysoké koncentrace kupní síly, dělitelnost, přenosnost či převoditelnost, ochrana před napodobením.

formy:
zbožové (komoditní) peníze – dobytek, plátno, kožešiny, kovy, nakonec převážilo zlato a stříbro.
postupně byly nahrazovány papírovými penězi: bankovky – speciální dlužní úpisy bank vydávané proti zástavě zlata. (byly zlatem kryty – za zlato vyměnitelné, později jen částečně), státovky – nebyly kryty zlatem – vydával panovník pro krytí mimořádných výdajů, dnes téměř vymizely.
Zlatý standart – měny různých států měly zlatý obsah – kurzy byly stabilní (konec ve 30.letech) – dolar v 70. letech.
Dnes jsou peníze nekryty – peníze s nuceným oběhem – jsou přijímány, protože jsou zákonem předepsaným platidlem. )
Peníze jsou nejen hotovostní (bankovky a mince), ale i depozitní (účetní, bankovní či žirové) – nemají fyz. podobu – bezhotovostní převody na účtech.
depozita – na požádání, termínované vklady
Peněž. zásoba – množství peněz v ekonomice – agregáty M0-L (od nejlikvidnějších po nejméně likvidní); likvidita – schopnost rychle se přeměnit na jiná aktiva.

Charakteristika hospodářského cyklu a jeho fází.

Charakteristika hospodářského cyklu a jeho fází.
výkyvy aktuálního reálného produktu (čas. hledisko: dlouhé kondratěvovy vlny, Juglarovy střednědobé vlny (konjunkturní kolísání – pod vlivem nab. a popt. šoků)
fáze: kontrakce, expanze (sedlo dno X vrchol), pokles ve dvou čtvrtletích po sobě – recese, dlouhá recese – deprese, stabilní situace – stagnace;
v kontrakci dochází k: odbytov. potíže, pokles zisků podniků, zkrac. prac. doby, růst nezam.,
kles. reál. prod.,omez. invest., cen. hl? (stagflace – neg. nab. šok, neg. popt.šok-deflace)
Příčiny a mechanismus cyklu.
keynes. – rozkolísanost reál. prod – strnulost nomin. W, monetar.-peněž. iluze pracovníků, nová klas. eko-možná je krátkodob. mylná interpretace cen. relací podniky a pracovníky (jinak rac. očekáv.) (monet, neoklas. – rovnováž. hosp. cyklus). Teorie polit. cyklu-výdaje před volbami, monetar. – měn. polit., inovační teorie; keynes-spojení akcelerátoru s multipl.
vztah mezi obj. vytvář. prod. a stavem kapitálu, I= a * ΔY + IR; př. k výr produkce 100 je zapotřebí kapitál (nové investice IN ) ve výši 200; akcelerátor = ΔK/ΔY = a = 2.
Proticyklická politika.
aktivistická keynesián. politika (účel vys. zaměstnanost), monetar. – absence regulace AD – měnové pravidlo (pravidelné zvyšování M), ekonomie strany nabídky,
k zásahům autorit do eko je třeba znát vývoj ekonomiky v násl. období (zpoždění opatření) – k tomu slouží konjunkturní indikátory:
předstihové – poč. přij. zakázek inv. statků, poč. staveb. povolení,
současné – reál. HDPmíra nezam, počty nezam. a vol. prac. míst., ceny výrobců
zpožděné – mzdy, spotřebitelské ceny (chybou je restrik. opatř. při vrcholu inflace…)

Bariéry růstu, překonání nerozvinutosti.

překonání – start ekonomického růstu – rozvoj určitých odvětví, kde může nastat rychlý růst produktu a důchodu – to umožní tvorbu úspor – invest. i v dalších odvětvích – sebeudržující růst (soustřeď. na odvětví s vhodnými podmínkami) – např. industrializace (regulace vlády – podpora vývozu, omez. dovozu) (v příp. země závislé na vývozu 1 plodiny – banány, ropa, je velké nebezpečí v kolísání poptávky po těchto statcích., technická pomoc ze zahraničí, zahranič. fin. zdrojů M – X = (I – PS – GBS) + (G – NT)
zahr. fin. zdr.: kapitálové účasti, úvěry, dotace (vzniká zahraniční dluh rozvoj. zemí)
fáze: financování nákupů kapit. statků v zahr (zadlužování), dostateč. zásoba kapit-úvěry na splátky dluhu), s růstem produktu vzniká přebytek úspor a NT nad I a G  sniž. dluhu. (za předpokladu dostateč. odbytu statků v zahr.) X-M=(PS+GBS+NT)-(I+G)
dluhové krize (80. léta), růsdělení a přerozdělení výsledků eko. růstu, filozofie zákl. potřeb.,
nerovnoměr. vývoj – nově industrializ. země JV asie X Afrika
Prorůstová politika.
ekonomie strany nabídky
faktory které stimulují subjekty k práci, investicím… s cílem stabilně vysoké zaměstnanosti a produktu. Klíčovým faktorem je zdanění důchodů. Nadměrné zdanění odrazuje od práce, investic a aktivity eko. subjektů.

Bariéry růstu, překonání nerozvinutosti.

Bariéry růstu, překonání nerozvinutosti.
(růst – uvažujeme růst produktu na 1 obyv. – vývoj ekonomické úrovně)
vývoj obyvatelstva – rozvojové země (1)vysoký stupeň porodnosti i úmrtnosti; 2)vysoký stupeň porodnosti a nízký stupeň úmrtnosti – humanitární pomoc, medicína – populační exploze; 3) pokles míry porodnosti – zpomalení růstu obyv.; 4)stabilní porodnost i úmrtnost – zhruba nulový růst obyv.)
nedostatečná zásoba kapitálových statků - k rozšíření a prohloubení kapit. chybí tvorba úspor (ty však nemohou být tvořeny při stávajícím nízkém produktu a důchodu na 1 obyv. (životní minimum). Dalším problémem je únik kapitálu (úspor) do zahraničí s cílem uchování hodnoty bohatství (nejistá situace v zemi – znárodňování, inflace apod.) Nízká produktivita práce může být zvýšena pouze při prohloubení kapit. To však naráží na nedostateč. úsp. – Bludný kruh nerozvinutosti (níz. důch/1ob., níz. úsp.,níz.růst kapit., níz. vybav. práce kapitálem); na nedostatek kapitálu navazuje nedostateč. tech. pokrok, dále problém úniku mozků, dále přírodní vlivy (sucha v Africe), překážky ze strany institucí – nechrání svob. podnikání, ochr. soukr. vlastnictví, dodrž. smluv, nábož., zvyky., polit. stabilita.

Pojetí ekonomického růstu, zdroje růstu, růstové účetnictví.

Pojetí ekonomického růstu, zdroje růstu, růstové účetnictví.
jde o dlouhodobý růst potenciálního produktu, na rozdíl od cyklického kolísání reálného produktu. Lze ho znázornit též posunem hranice výrobních možností PPF.
Mezi zdroje růstu patří: lidské zdroje (množství práce, kvalifikace lidí, motivace a podnikatelský duch), přírodní zdroje (množství půdy a nerostné bohatství), kapitálové zdroje (stroje a zařízení, budovy, jejich technická úroveň, výkonnost, energet. náročnost)
Kvalitativní (intenzivní) a kvantitativní (extenzivní) zdroje růstu, exogenní (nezávislé na ekonom. vývoji) a endogenní vlivy (investice do fyzic. i lidského kapitálu vedoucí k tech. pokroku jsou podmíněny vlivem ekonomické úrovně). Kapitálová vybavenost práce – prohlubování a rozšiřování kapitálu. Růstové účetnictví – určení podílů jednotlivých zdrojů růstu na celkovém růstu. Faktor přírodních zdrojů neuvažujeme. Upravená rovnice:
ΔY/Y = K*MPPK/Y * ΔK/K + L*MPPL/Y * ΔL/L + κ technologický pokrok

podíl kapitálu tempo růstu podíl práce… tempo růstu
na vytvoř. důchodu kapitálu (zn. 1-θ) práce
(značíme též θ)

tempo růstu na 1 obyv: gY1ob. = θ * ΔK/K –θ * ΔL/L

Nabídkové šoky.

Nabídkové šoky.
reálné – snížení reálných produkčních možností ekonomiky (přírodní katastrofy..), pozitivní reálné šoky – nové technologie apod.
nominální – zvýšení či snížení cen vstupů (růst nákladů na pracovní cílu, růst cen surovin na svět. trzích – ropné šoky apod., znehodnocení kurzu dom. měny a tím prodražení dovážených vstupů apod, růst daní.
investice mají důchodotvorný efekt – posun křivky AD, kapacitotvorný efekt posun křivky AS (později) – vlivem růstu produktivity inv. statků nebo růstem jejich množství
Rovnovážný produkt a rovnovážná hladina v krátkém a dlouhém období.
rovnovážný produkt je takový, který se při určité cenové hladině rovná agregátní poptávce. Neexistují tlaky na jeho změnu. Cenová hladina při níž je produkt rovnováž. je rovnovážná c. hladina. Dlouhodobě je rovnováha na potenc. produktu a přiroz. nezam. Kvantitativní rovnice M*V = P*T , růst nom. produktu P*Y musí být provázen odpovídající změnou M*V.

Agregátní nabídka v pojetí keynesiánském, klasickém a monetaristickém.

Díky technologickému pokroku může růst i potenciální produkt (posun LRAS i SRAS doprava).
monetar.:
krátké období – SRAS pozitivně skloněná (kvůli nesprávnému vnímání vývoje cenové hladiny ze strany pracovníků. Pracovníci sledují reálné mzdy – problém je v tom, že když nom. mzdy rostou, oni si neuvědomí, že rostou také ceny. (P rostou rychleji než W), pokles produktivity práce – nutno zaměstnat více lidí – roste zaměstnanost. Zaměstnanci trpí peněžní iluzí, proto neprosazují silnější růst mezd. V delším období se pracovníci adaptují růstu cen. W rostou rychleji (inflace očekávaná se vyrovná skutečné). Zaměstnanost klesá na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti (u*) a produkt se dostává do své přirozené úrovně (Y*). Cenová hladina se stabilizuje. Respektive po zabudování inflačních očekávání stabil.míra inf.
Při poklesu AD vzniká nezaměstnanost a snižuje se produkt, mylná interpretace cenového vývoje vede pracovníky k domnění, že reálné mzdy klesají. Proto začnou upřednostňovat volný čas před prací – hledají lépe placenou práci. Nezaměstnanost má dobrovolný charakter. Teprve po získání správných informací o cenách dále poklesnou nominální mzdové sazby a zaměstnanost vzroste na původní úroveň (u*).
klasické:
mzdové sazby a ceny jsou pružné v krátkém i dlouhém období. Bez informačních bariér jsou trhy práce neustále v rovnováze a produkt je na potenc. úrovni. Růst AD povede pouze k růstu cenové hladiny. V případě zvýš. produktivity VF (tech. pokrok) dochází k pohybu samotného potenc. produktu. Nová klas. ekonomie – racionální očekávání (subjekty zpracovávají a vyhodnocují všechny dostupné informace, neopakují chyby. Je možný mylný výklad cenových relací. Každý sleduje jen ceny na svém trhu, neuvědomí si, že se mění i ceny na jiných trzích. Očekávaný růst P bude znamenat okamžitý růst W a znemožní to zaměstnat více pracovníků. (neúčinná makroekonomická stabilizační politika).

Agregátní nabídka v pojetí keynesiánském, klasickém a monetaristickém.

Rostoucím výnosům (díky růstu cen) přesně odpovídají rostoucí náklady (klesající mezní fyz. produkt práce) jen při fixních mzdových sazbách.
Tím jak je zvyšována zaměstnanost, rostou ceny, ale nom. mzd. sazby jsou stabilní. Tzn. že reálné mzdy klesají. Pracovníci však přesto nabízejí více práce. Zřejmě věnují větší pozornost stabilním nom. mzdám než reálným, nebo preferují větší zaměstnanost před růstem mezd.

dlouhé období – potenciální produkt, plná zaměstnanost, stabilní míra inflace (NAIRU)
(okolnost fixních W je pouze krátkodobá, časem kvůli poklesu reálných mezd začne klesat nabídka práce a nominální mzdy budou růst. To způsobí růst cen. hl. a mzd. nákl., nastane pokles zaměstnanosti a pokles nom. mezd a cen. hl.(ceny klesají rychleji než mzdy- reálné mzdy rostou, což je způsobeno růstem MPP a produktivity práce). Rovnováhy bude dosaženo až se vyrovná nabízené a poptávané množství práce. (To bude v plné zaměstnanosti, produkt v této situaci bude roven své potenciální úrovni). Křivka LRAS má vertikální tvar a protíná vodorovnou osu na úrovni potenc. produktu. Plná míra zaměstnanosti nezvyšuje míru inflace. (NAIRU). Při jednostranném poklesu AD dochází ke sniž. produktu (zvlášť silný při fixních W) a zaměstnanosti. Poptávka po práci je menší než nabídka. Vzniká nedobrovolná (cyklická nezaměstnanost), při daných mzdách chtějí lidé pracovat, ale nenajdou volná místa. W jsou krátkodobě nepružné – zvláště směrem dolů. Po určité době ale zaměstnavatelé dosáhnou snížení mzd. sazeb a budou moci zaměstnat více lidí. Kdyby došlo k přílišnému poklesu W, snížila by se nabídka práce a mzd. sazby by musely opět vzrůst. Nezaměstnanost se tak dříve či později vrátí na svou přirozenou míru. (Nepružnost mezd směrem dolů – rigidita a větší pružnost směrem nahoru bývá označována jako 2. asymetrie ve vývoji AS.) Nepružnost je způsobena efektivnostními mzdami (obava ze ztráty kvalifikovaných pracovníků – menší propouštění, kratší úvazky), hystereze na trhu práce(vliv nezaměst. na sebe samou) – outsideři a insideři ve vyjednávání o mzdách. Frustrace a rezignace nezaměstnaných – nehledají práci již tak intenzivně, oslabují tlak nabídky práce. Změna nabídky může krátkodobě vyvolat odchýlení produktu od potenciálního, křivka SRAS se však vrátí do původní polohy.

Agregátní nabídka v pojetí keynesiánském, klasickém a monetaristickém.

Agregátní nabídka v pojetí keynesiánském, klasickém a monetaristickém.
keynesián.:
předpoklad fixních mzdových sazeb W. (kolektivní dlouhodobé smlouvy, vliv odborů, menu costs, přebudování celého mzd. syst.) alespoň v krátkém období. Tvorba cen přirážkou ke mzd. nákladům: p = W(1+b)/a , kde b je sazba přirážky, a je produktivita práce. V době recese (nízký produkt, nízká zaměstnanost) existují volné vstupy, které mohou být zapojeny a pracovníci mohou zvyšovat výkon, aniž by se zvýšily jednotkové náklady. Ceny statků jsou fixní, mzdy také. V tomto okamžiku je křivka AS vodorovná (extrémní keynesiánská verze) ve velmi krátkém období. Později se začnou projevovat klesající výnosy, fixní kapitál je již plně využit a zvyšování výroby se stává méně a méně efektivním. (Vyšší pracovní náročnost každého dalšího výrobku), tím rostou mzdové náklady i při fixních W, roste i přirážka. Následuje růst cen statků, který se projeví v růstu celé cen. hladiny. Křivka AS má teď pozitivní sklon. (první asymetrie) Růst poptávky pokračuje, ale nezaměstnanost je již velmi nízká a zvyšování výroby je z části možné jen za cenu přesčasů a noční práce (příplatky, vyšší tarify). Růst cenové hladiny se zrychlí. Množství prac. síly která může být současně použita ve výrobě (výr. kapacita) je absolutně omezeno. V extrémním případě by výrobci jen zvyšovali ceny aniž by rostla nabízená produkce.

Agregátní poptávka, poptávkové šoky.

Na rozdíl od křivky D v případě AD neexistuje substituční efekt.
Poptávkové šoky:
1) růst bohatství domácností  růst spotř. výd.
2) pokles míry zdanění osobního důchodu vede k růstu osobního disponib. důch.  zvýšení C, možná i I.
3) pokles úrokové sazby – umož. méně výnosné projekty (růst I), zlevňuje nákupy na úvěr (C, G), měn. kurzy působí na NX. (to je výsledkem měn. politiky – keynesián. nepřímý vztah peněž. zás. a AD)
4) změna peněž. zásoby může vést přímo k růstu popt. po statcích (např. prodej vládních obligací centrální bance, zvýš. pen. zás., z toho zvýšení C – přímý vztah (monetar.).
5) optimistic. očekávání budoucího hosp. vývojerůst AD
6) růst populace vede k růstu C, výstavbě bytů
7) zvýšení G či TR se promítne do růstu AD (C, I)
8) export poroste s růstem zahr. důchodu (expanze v zahr.), růstem cen. hl. v zahr., znehodnoc. kursu domácí měny, proexportními opatření vláda, odbourání protekc. opatření zahr. vlád
9) znehodnoc. kursu domácí měny – přesměrování z dováž. zboží na domácí – AD roste, podobný efekt má zavedení dovozních cel, růst zahraničních cen
10) očekávání růstu cen. hl.růst současných výdajů
11) administrativní regul. opatření, změna preferencí – klimatic. vlivy, zdokonalení výrobků (inovace)…
mají tedy podobu spontánních tržních procesů nebo vládní regulace či zásahu centr. banky.

Agregátní poptávka, poptávkové šoky.

Agregátní poptávka, poptávkové šoky.
model zahrnuje do analýzy proměnlivou cenovou hladinu, zabývá se krátkým i dlouhým obdobím, existuje též nabídkové omezení.
Agregátní poptávka – objem celkových plánovaných výdajů na nákup produktu Y dané ekonomiky (výdaje na domácí statky, C+I+G+NX) při určité cenové hladině P. Se změnou cenové hladiny se mění i objem poptávaného produktu. Každý bod na křivce AD představuje rovnovážnou úroveň, kdy AE = Y. Mezi Y a P je nepřímá závislost (AD je klesající) –
- příčiny:
1) pokles cen. hladiny  k běž. výdajům postačuje nižší nomin. suma peněz  klesá popt. po penězích  snížení ceny peněz (úrok. míry) a růst ceny jiných fin. aktiv (obligace…)-
růst investic, vládních výdajů.. >>> proto vede pokles cen.hl. ke zvýšení výdajů (Y)
(tj. Keynesův efekt) – existuje možnost selhání kdy úrok. sazba neklesá nebo na ni výdaje nereagují.
2) Další vysvětlení je tzv. efekt bohatství – domácnosti drží část svých fin. aktiv v podobě peněžních zůstatků (při pokl. cen hl. roste jejich reálná hodnota) – domácnosti nebudou bezdůvodně držet větší reálnou hodnotu – jsou bohatší a více utrácejí (roste jejich C). tj. efekt reálných peněžních zůstatků (Pigouův efekt).
Další vztah se zabývá cen. papíry (pokles úr. sazby, růst ceny cen. pap.) růst bohatství domácností růst spotř. výd.
3) pokles domácí cen. hl. může rovněž znamenat růst zahraniční poptávky po našich statcích, poklesne také poptávka po dražším dováženém zboží.

Čistý export.

Čistý export.
posledním faktorem který do modelu zahrneme je sektor zahraničí. Export X je autonomní na výši Y. Import M se zvyšováním Y roste. MPM je mezní sklon k importu. m = ΔM/ΔY. Import má podobu M= Ma + mY. Čistý export NX = NXa – mY. NXa = X – Ma
Na změnu čistého exportu působí na NX:
pokles zahr. poptávkypokles X; rozmach doma růst M (posun po křivce NX)+
zhodnocení kurzu domácí měny  pokles X, růst M.
rychlejší růst cen. hl. doma než v zahr.  pokles X, růst M.
protekcionistická opatření, změna preferencí spotřebitelů (lepší dodací podmínky..)
další snížení sklonu AE (snížení účinnosti multiplikátoru)
AE= C + I + G + NX; AE = A + c(1-t)Y – mY AE = A+ (c(1-t)-m)Y kde
A= Ca – cTAa + cTR + I + G +NXa
multiplikátor je ΔY= 1 / 1-c(1-t)+m * ΔA
kde ΔA = ΔCa nebo ΔI nebo ΔG nebo ΔNXa nebo cΔTR nebo –cΔTAa

Určení rovnovážné produkce ,výdajový multiplikátor. (viz výše)
pro rovnovážný produkt v čtyřsektorovém modelu platí: I + G + X = S + NT + M
Multiplikátor čistého exportu.
vliv zvýšení autonomních výdajů na vývoj čistého exportu:
ΔNX = -mαΔG (multiplikátor čistého exportu)
v případě změny X: ΔNX = ΔX – mαΔX

tento model nepracuje s možností změn cenové hladiny (inflace), to je zohledněno v následujícím modelu AS-AD.

Vládní výdaje a daně.

Vládní výdaje a daně.
Nyní zahrneme třetí sektor – vláda. Na velikost výdajů budou působit vládní výdaje (G), transferové platby vlády (TR) a daně (TA). Uvažujeme G=Ga, TR=TRa
daně: TA= tY + TAa, kde t = ΔTA/ ΔY
AE = C + I + G, v tomto sektoru již neplatí Y=YD, platí zde vztah Y= YD + TA – TR,
celková spotřeba je nyní C = Ca + c(Y – TA + TR); pokud rozepíšeme výdaje AE, vypadají následovně: AE = Ca + c(Y – tY – TAa + TR) + I + G (rozepsaná položka C, v závorce rozepsané TA); AE = A + c(1-t)Y, kde A = Ca – cTAa + cTR + I + G
platí zde podmínka: C + I + G = C + S + (TA – TR), neboli I+G=S+(TA-TR), tzn. opět celkové vstřiky se rovnají celkovým únikům.
třísektorový výdajový multiplikátor: ΔY = 1 / 1-c(1-t) * ΔA (ΔA jsou ΔCa, ΔI, ΔG)
Projeví se snížení sklonu AE oproti 2 sekt. modelu.

Investiční výdaje.

Dvousektorový model:
Plánované výdaje AE = A + cYD (A – autonomní výdaje, A=Ca + I), přímka plánovaných výdajů má tedy stejný sklon jako spotřební funkce – je však výše o hodnotu I. Po zanesení do modelu 45° budou AE protínat linii 45° v bodě, který nazýváme rovnovážný produkt. V tomto bodě se totiž plánované výdaje rovnají skutečným. Pokud jsou AE větší než skutečný výdaje (Y), dochází k nechtěnému čerpání zásob IU(investment unplanned), naopak při neočekávaném převýšení Y dochází k vzniku neplánovaných zásob. Při rovnováž. produktu platí identita C + I = C + S, proto I = S.

Výdajový multiplikátor ve dvousektorovém modelu
ΔY= 1 / 1-c * ΔA , kde 1/1-c je jednoduchý výd. multipl., ΔA je změna autonomních výdajů, ΔY je změna rovnovážného produktu v důsledku změna autonom. výd., čím bude MPC vyšší, tím bude větší i hodnota multiplikátoru (násobitele) a tedy změny rovn. produktu.
Paradox spořivosti – růst úspor snižuje celkové výdaje a tím produkt, po nějaké době se vrátí na svou pův. úroveň. (jak klesá produkt, klesají i úspory až se vyrovnají inv. výdajům)

Investiční výdaje.

Investiční výdaje.
investiční výdaje jsou kromě spotřebních výdajů jediné výdaje uvažované ve dvousektorovém modelu domácnosti-podniky. Na rozdíl od spotřeby jsou I v tomto modelu na velikosti Y zcela nezávislé. I=Ia. Poptávka po investicích je závislá na úrokové sazbě. Všechny investice jsou financovány z půjček. Se snižováním úrokové sazby se jejich uskutečněné množství investic stále rychleji zvyšuje.- Je možno investovat i do méně výnosných projektů. Nevyplatí se investovat do projektů, které mají výnosnost nižší než je současná úroková míra, v tomto případě je lepší uložit peníze do banky. K zohlednění inflace nutno od nominální úrovně odečíst míru inflace, získáme tak reálnou úrok. míru. Současná hodnota očekávaných budoucích výnosů PV umožňuje zohlednění časového hlediska výnosů. (Koruna získaná dnes má větší hodnotu než Koruna zítra. Předpokládané budoucí výnosy se diskontují (dělí se roční úrokovou mírou). Kritérium: NPV>0. (čistá součas. hodnota – odečtena pořizovací cena investice).
Další faktory ovlivňující investice – výše zdanění zisků, podnikatelská důvěra a optimismus, populační vývoj.

Spotřební výdaje a úspory domácností.

Spotřební výdaje a úspory domácností.
domácnosti rozdělují svůj disponibilní důchod na spotřebu a úspory; s růstem disponibilního důchodu rostou též spotřební výdaje. Spotřební výdaje mají dvě složky – autonomní a indukovanou. Autonomní část je nezávislá na výši dispon. důch. Indukovaná je závislá. C = Ca + cYD, kde c (MPC) je mezní sklon ke spotřebě =
= ΔC / ΔYD ( se zvyšováním důchodu je konstantní). Spotř. fce je tedy pozitivně skloněná s počátkem na vertikální ose (C) v hodnotě odpovídající Ca.
APC= C/YD (podíl spotřeby na disponibilním důchodu) – se zvyšováním důchodu klesá.
Tento model se také nazývá model 45°. Linie z počátku vedená mezi vertikálou C a horizontálou YD pod tímto úhlem vyznačuje situaci, kdy by byl celý YD využit na spotřebu, podíl C/YD by tedy byl 1:1. Část důchodu je však ve skutečnosti uspořena. I kdyby měl člověk nulový důchod, musí uskutečnit některé nezbytné spotřební výdaje (Ca). Na tuto spotřebu si musí vypůjčit, nebo použít dřívější úspory.
Úsporová funkce vyjadřuje způsob využití části důchodu, která nebyla spotřebována. Na průsečíku s vertikální linií C (S) jsou úspory záporné, dále funkce protíná horizontálu YD (ve stejné hodnotě YD, kde je C=YD a dále pokračuje v rovnoměrném růstu v kladných hodnotách (kladné úspory). S= -Sa + sYD (s je MPS – mezní sklon k úsporám), vzorce MPS, APS analog., dále platí vztahy: APC + APS = 1 ; MPC + MPS = 1
posun spotř. fce nahoru znamená posun úsp. fce dolů a naopak. MPC a MPS považujeme za konstantní. Mění se ale APS a APC.
Nejednoznačný vliv změny úrokové sazby,
vliv bohatství domácností (sníž. spoření), optimistic. očekávání (sníž. spoření)

Základní makroekonomické identity.

Základní makroekonomické identity.
Y = C + I + G + (X – M) vytvořený produkt je možno vyjádřit součtem jednotliv. výdajů
Y = C + PS + GBS + NT, použití výdajů na spotřebu, osobní úsporu, hrubé úspory podniků
a čisté daně (NT = TA – TR; rozpočtové saldo BS=TA-TR-G)
 srovnáním těchto identit dostaneme: I + (X – M) = PS + GBS + BS
identita vyjadřuje skutečné (naměřené) veličiny a je proto vždy platná.
další úpravy: 1) I – (PS + GBS) = (TA – TR – G) + (M – X)  tzn. že soukromé inv. výdaje mohou být financovány soukromými úsporami, rozpočtovým přebytkem nebo deficitním čistým exportem(příliv zahraničních úspor)
2) (G + TR) – TA = (PS + GBS – I) + (M – X)  pokud celk. vlád. výd. převýšily vládní příjmy (daně), byl tento rozpočtový deficit spojen buď s přebytkem soukromých úspor nad soukr. inv. výd nebo s deficitním NX (možno i dvojitý deficit: def. vlád. rozp. i NX)
3) X – M = (PS + GBS – I) + (TA – TR – G)  deficitní NX je spojen s doplněním soukr. úspor nad soukr. inv. výd. nebo s deficit. vlád. rozpočtem

čisté úspory vlády NGS = TA – TR - GC
I + GI + (X – M) = PS + GBS + NGS
IT = ST
(celk.hr.nár.inv.) = (celk.hr.nár.úsp.)

Nominální a reálný produkt.Čistý ekonomický blahobyt.

Nominální a reálný produkt.
nominální = produkt oceněný (v peněž. jednotkách) cenami běžného roku
reálný = produkt oceněný stálými cenami základního roku (reálný produkt se vyjadřuje pro zjištění fyzického přírůstku, úbytku produkce oproti základnímu období – očišťuje od vlivu inflace (zvýšení cen. hladiny), která se projevuje v nominální veličině.
(nominální cenu deflujeme, tzn. dělíme cenovým indexem  reálná cena)
Hrubý dom. produkt = souhrn veškeré produkce vyrobený na urč. území za rok (i produkce cizinců u nás)
Čistý dom. produkt = HDP – opotřebení kapitálu
Hrubý (čistý) národní produkt v ČR = souhrn veškeré produkce všech českých rezidentů (fyz. a pr. os. s trv. bydl. nebo sídlem v ČR, tj i zahraniční os. s trv. pobytem) u nás i v zahraničí zmenšený o produkci cizích rezidentů v ČR
(HDP = všichni v čechách, HNP = všichni češi)

Čistý ekonomický blahobyt.
ukazatel všeobecné úrovně blahobytu dané ekonomiky (obsahuje nejen HDP, ale i jiné aspekty kvality života), tj. volný čas, výsledky práce domácností, tzv. šedá ekonomika, odečítají se negativní externality

Přidaná hodnota.Disponibilní důchod.Finální statky.

Přidaná hodnota.
Přidaná hodnota je tvořena výstupy všech výrobců ve všech odvětvích, zmenšenou o hodnotu spotřebovaných a zpracovaných meziproduktů. (jen to co určitý výrobce přidal) Pro zjištění HDP sčítáme jen tyto přidané hodnoty (bez hodnoty meziproduktů), protože kdybychom sečetli veškeré výstupy všech výrobců, byly by tam některé produkty započítány vícekrát a částka celkového produktu by tak byla několikanásobně vyšší. Stejný výsledek jako součet přidaných hodnot získáme také, pokud sečteme jen finální produkci spotřebních, investičních a exportovaných statků. (finální=konečná, už není dále opracováván)

Disponibilní důchod.
HNP – znehodnocení kapitálu (=ČNP) – daně ze zisků podniků, SP, ZP, nepřímé daně zmenšené o subvence – zadržené zisky podniků – úroky získané vládou + úroky hrazené domácnostmi podnikovému sektoru + úroky domácích sektorů získ. od vlády + transferové důchody = osobní důchod
(osobní) disponibilní důchod = osobní důchod – osobní daně (daně z příj.,majetkové placené domácnostmi); je to důchod, který mají domácnosti k dispozici
YD je použit na C (spotřebu) a na S (úspory)

Finální statky.
konečná produkce – již není dále upravována, buď je beze změny prodána spotřebiteli, dána do výroby (materiál, suroviny), nebo vyvezena.

Tvorba, rozdělení a užití produktu

Tvorba, rozdělení a užití produktu.
Tvorba (výrobní metoda, též odvětvová metoda):
přidaná hodnota sektorů
primárního (zemědělství, lesnictví, těžba, rybolov)
sekundárního (zpracovatelský průmysl a stavebnictví)
terciárního (doprava, obchod, spoje, finanční a jiné služby, školství,..)
= HDP (v tržních cenách)

Rozdělení (důchodová metoda, též nákladová metoda):
mzdy, úroky, renty, zisky aj. (=ČDP v cenách VF)
+ znehodnocení kapitálu
+ nepřímé daně
- subvence
= HDP (v tržních cenách)

Užití (výdajová metoda, též spotřební metoda)
spotřeba domácností (C)
+ hrubé soukromé investice (I)
+ vládní nákupy (G)
+ čistý export (NX)
= HDP (v tržních cenách)

Celková efektivnost

Celková efektivnost.
(výrobně spotřební efektivnost – cílem ekonomického systému je uspokojit lidské potřeby – efektivnost ve výrobě nemusí být vůbec žádoucí, jestliže je vyrobena špatná kombinace zboží z hlediska požadavků spotřebitelů. Pro dosažení celkové efektivnosti musí být splněny současně podmínky pro efektivnosti ve výrobě i ve směně. Pro správnou kombinaci vyráběných statků jak z hlediska výrobního, tak z pohledu spotřebitele se
MRS dvou statků (stejná pro všechny spotřebitele)= MRPT těchto statků (stej. pro vš. firmy)

Nahraditelnost ve spotřebě se musí shodovat s nahraditelností ve výrobě. V graf. vyjádření umístíme edgeworthův diagram dovnitř PPF. MRPT (sklon tečny PPF) se optimální situaci bude rovnat MRS obou spotřebitelů (sklon tečny MRS obou spotřebitelů).
Shrnutí: podmínky všeob. rovnováhy
1) MRS jednoho statku za druhý musí být stejná pro oba spotřebitele
2) MRS se musí rovnat MRPT
Dosahování všeob. rovnováhy – pomocí cenového systému – všichni se snaží maximaliz. zisk, užitek apod.
relativní mezní náklady = PX/PY = relativní mezní užitek
MRPT=PX/PY=MRS. Cen mech. obnovuje rovnováhu – při růstu relativ. ceny X vůči Y se zvyšuje nabídka X a poptávka po Y, to povede na pružných trzích k snížení ceny X a zvýš. ceny Y do té doby než se MRPT a MRS vyrovnají s relativními cenami. Vš. rovn: max. zisku, max. užitku, výroba na hranici PPF, plná zaměstnanost, plné využití kapit. Množství které firmy chtějí vyrábět se rovná množství, které chtějí spotřebitelé spotřebovávat.
Efektivnost a spravedlnost.
ekonomicky efektivní – když není možné přerozdělení, které by někomu polepšilo, aniž by poškodilo kohokoli jiného.
spravedlivé – když je spojena se společensky žádoucím rozdělováním příjmům a bohatství. Z hlediska rovného rozdělení užitku mezi spotřebitele by byl nejlepší střed Edgeworthova boxu.
Společenský blahobyt (social welfare) zahrnuje nejen celk množ. výr. a sl, ale i způsob rozdělování, zdraví společnosti, množ. vol.času,stupeň znečišť. živ. prostředí. V zájmu zvýšení spravedlnosti a společ. blahobytu lze obětovat část efektivnosti.

Efektivnost směny

Efektivnost směny.
Nyní do analýzy zahrneme spotřebu dvou lidí, resp. jejich vkus. Rozdělení fixního množství vyrobených statků je efektivní, jestliže jeho přerozdělením nemůže být jednomu spotřebiteli polepšeno, aniž by bylo druhému pohoršeno. Kdyby to bylo možné, nebylo by rozdělení optimální – šlo by zlepšit. MRS mezi všemi dvojicemi statků musí být pro všechny spotřebitele stejná. Indiferenční mapu spotřebitele A zkombinujeme s indiferenční mapou druhého spotřebitele otočenou o 180°. Vyšší indiferenční křivky (vyšší užitek) jednoho spotřebitele bude podmíněn nižším užitkem druhého spotřebitele. V bodě dotyku křivek obou spotřebitelů vznikají body s optimálním rozdělením – užitek žádného z nich nemůže být zvětšen, aniž… Výroba poskytuje maximální celkový užitek, teď jde jen o to, jak si ho mezi sebou rozdělí. Tento model se nazývá Edgeworth box-diagram (krabicové schéma směny). Krabicové schéma znázorňuje všechny možné způsoby rozdělení určitého množství dvou vyrobených statků mezi dva spotřebitele. Spojnice všech optimálních bodů (maximalizujících užitek) se nazývá Contract curve – smluvní křivka. Podmínkou efektivnosti směny je MRSA=MRSE.

Efektivnost ve výrobě

Efektivnost ve výrobě.
model všeob. rovnováhy – dva spotřební statky, dva výrobní faktory (L a K), dva lidé (model 2x2x2). Ten předpokládá kombinace výrobní, směnové a výrovně spotřební efektivnosti, které zajistí všeobecnou (celkovou rovnováhu). Paretovské optimum – nelze dosáhnout vyššího množství jednoho zboží, aniž by se zároveň nesnížilo množství jiného.
Efektivnost ve výrobě – výroba se pohybuje při PPF-hranice výrobních možností – s danými VF nelze vyrábět větší kombinace dvou statků, než určuje PPF. Hranice výrobních možnottí je dána různými kombinacemi výstupu, které je možno vyrobit při daném množství vstupů a technologii výroby. Křivka hranice výrobních možností je křivka znázorňující alternativní kombinace dvou výrobků, které mohou být efektivně vyrobeny s určitým fixním rozsahem zdrojů. Na osách jsou množství statků X, Y, extrémní body O, P na křivce PPF – všechny vstupy využ. jen na 1 statek. Mezní míra transformace produktu – MRPT vyjadřuje míru, v níž může být výroba jednoho statku převedena na výrobu druhého. Jaké množství jednoho statku musí být obětováno pro větší výrobu jiného. Výroba může být zvýšena převedením zdrojů z výroby jiného statku. Platí zde: se zvyšováním výroby jednoho statku se musíme vzdát rostoucího množství druhého statku. Je to dáno poměrem mezních produktů statků X, Y – MP obětovávaného statku roste, MP statku jehož výrobu zvyšujeme klesá – klesající mez.výn. MRPT = - ΔY/ ΔX = MPY/MPX. Náklady na výrobu většího množství X lze vyjádřit jako úbytek výstupu statku Y, který to způsobí – tj. alternativní náklady. S rostoucí výrobou urč. statku jeho alternativní náklady rostou (to je vysvětlováno existencí specializovaných vstupů). Sklon křivky hranice výrobních možností. Posuny křivky PPF – tech pokrok ve výrobě statku X, nebo Y, nebo obou(zvětš. objemu PPF), pokles dostupných vstupů – pokles PPF.

Veřejné statky

Veřejné statky.
problém černého pasažéra – tendence ekon. subjektů podílet se na spotřebě a neplatit za ni. Autorita státu musí zajistit zaplacení těchto statků – z daní. Na trhu by se neprojevila skutečná poptávka. (např. veřejné osvětlení, obrana).
Asymetrické informace.
dokonalé šíření informací podmiňuje efektivní alokaci zdrojů. Na získání informací, které má druhá strana, je často nutné vynaložit dodatečné náklady. Výše těchto nákladů může být příliš vysoká. Subjektům se shánění takových informací už nevyplatí. Podpora konkur. prostředí-volného šíření informací-zacházení jako s veřejnými statky. Morální hazard. Nepříznivý výběr – asymetrická informace vede k vytěsňování kvalitnějšího zboží méně kvalitním. Neznalost záporných charakteristik některých výr. (léky-acylpyrin-vedl.účinky).

Monopolní síla

Monopolní síla.
antimonopolní zákonodárství (zákazy fůzí, dumpingu, jednání omezujícího konkurenci či volný vstup do odvětví), cenové regulace (určení maximální ceny nebo jejího max. % růstu, omezení ceny na základě porovnání s náklady monopolní firmy (např. P=AC),
Problematika externalit a její řešení.
externality –vedlejší nechtěné efekty výroby (kladné – včely pro sadaře, záporné – znečištění – někdo musí koupit čističku, vznikají mu náklady). Pokud je vlastník identifikován, může být cílem zdanění nebo dotace, podle charakteru externality, kterou produkuje. Zdanění exernalit zvýší MC na úroveň SMC(společenských mezních nákladů) – dojde k zvýš. ceny a sníž. nabíz. množství (zvýš. sklonu MC). V příp. kladných externalit poskytnutá dotace sníží MC, společenský mezní užitek je vyšší než poptáv. množ. Problémy: jak určit výši dotace, kdo ji bude hradit.

Hlavní funkce vlády

Hlavní funkce vlády.
mikroekonomická politika – opatření usilující o omezení důsledků tržních selhání, přerozdělovací procesy, zajišťování určitých veřejných statků. Omezení tržních selhání – nedokonalé konkurence (zákony, cenová regulace), externalit (přesné vymezení vlastnických práv-definování původce a příjemce externalit-kompenzace) a možnost zdanění zápor. externalit, dotace kladných ext., asymetrické informace(podpora volného šíření informací, poskytování informací, zkušebny).
Zásahy vlády do dílčích trhů (do trhů finální produkce, do trhu práce).
vláda realizuje různé výdaje – vládní nákupy, investice – mění se tak ceny a struktura poptávky na jednotlivých dílčích trzích, na trhu práce se především snaží zajistit vysokou zaměstnanost – státní aparát – byrokracie,armáda,policie, tvorba společensky prospěšných míst – dotovaných. Stát může ve svých zásazích selhávat – má neúplné, nepřesné informace, opatření mají výrazná časová zpoždění – to vše může mít na ekon. rovnováhu nepříznivý vliv.

Rovnováha na trhu kapitálu

Rovnováha na trhu kapitálu.
krátkodobě je rovnováha (rovnovážná úroková míra, tj. cena kapitálu) určena svislou křivkou SSR (nabízené množství kapitálu KE) a poptávka D ji protíná při úrok. míře IrE(SR)
Dlouhodobá křivka D je stejná jako krátkodobá, SLR je rostoucí – rovnovážná úroková míra se utvoří na vyšší úrovni zásoby kapitálu – domácnosti jsou schopné a ochotné při rostoucí úr. míře vytvářet vyšší úspory. Při rovnováž. úr. míře se celk. úspory = poptávce po kapitálu a budou přeměněny na investice. Pro všechny úrokové míry vyšší než rovnovážná platí, že domácnosti tvoří větší úspory než je popt. po kap. Přebytek úspor vede k poklesu úr. míry na rovnováž. úroveň. Obdobně při opač. situaci. Inv. rozhodování – NPV – celý tok bud výnosů diskontovaný roč. úrok. mírou, odečteme od toho náklady na investici – musí to celé vyjít >0.
Trh kapitálových statků.
Další fází po nákupu kapitálu na trhu kapitálu, je pořízení hmotných investic – ty jsou poptávány firmami na trhu kapitálových statků. Jejich poptávka je určena klesajícími mezními výnosy z použití těchto statků ve výrobě, tím klesá i cena, kterou jsou ochotny za zvyšující se množství kap. statků zaplatit. Max. cena kterou jsou potávající firmy ochotny zaplatit za určitý kapitálový statek, je dána na základě současné hodnoty očekávaného toku budoucích čistých výnosů z tohoto kapitálového statku.Popt. je tedy klesající. Rovnovážná cena se utvoří v okamžiku, kdy se poptávka vyrovná nabídce kap. statků.

Poptávka na trhu kapitálu, Nabídka na trhu kapitálu

Poptávka na trhu kapitálu.
firma je v rovnováze pokud se mezní náklady na výrobní faktor rovnají příjmu z mezního produktu tohoto faktoru. Bude-li úrok, tedy náklad spojený s pořízením další dodatečné jednotky kapitálu nižší, než příjem z mez. produktu kapitálu (výnos spojený se zapojením této dodatečné jednotky kapitálu do výrobky), potom budou firmy nakupovat další jednotky kapitálu a rozšiřovat výrobu, dokud se obě veličiny nevyrovnají. Poptávka po kapitálu je tedy příjmem z mezního produktu kapitálu a je závislá na výši úrokové míry. Zákon klesajících výnosů – s růstem úrokové míry poptávka po kapitálu klesá. (klesající příjem z mez. prod. kapitálu). Poptávka je odvozenou poptávkou od poptávky po výr. a službách, k jejichž výrobě se má dodatečně vložený kapitál používat.
Nabídka na trhu kapitálu. (tvorba úspor).
Úspory – část důchodu, která nebyla dána na spotřebu a byla nabídnuta na trhu kapitálu – předpokládá se u domácností netrpělivost, upřednostňování současné spotřeby, časová preference.Odměnou za odložení současné spotřeby je zvýšení budoucí spotřeby – výnos z uspořené částky – úrok. Úroková míra – poměr úroku z uspořené částky za urč. období k uspořené částce. Vyjadřujeme ji v procentech za rok (p. a.).
ir = S1 – S0/ S1?* 100. Je možné vyjádřit budoucí hodnotu dnes zapůjčené částky – zohlednění časového hlediska. Koruna dnes je lepší než koruna zítra – budoucí výnosy jsou diskontovány. FV= (1+ir)n * S0. (úročitel)., PV = Sn/ (1+ir)n (odúročitel).
Křivka nabídky kapitálu je v krátkém období dána nezávisle na úrok. sazbě(svislá), v dlouhém období je rostoucí při vyšší úr. míře (osy ir, zásoba K).

Základní pojmy teorie kapitálu

Základní pojmy teorie kapitálu (různá chápání kapitálu, členění kapitálu).
různá chápání kapitálu – jako zásoba statků používaných v procesu výroby (nejširší), dále jako kapitálové statky (resp. reálná aktiva). Dalším přístupem je kapitál jako suma úvěrových prostředků, které nebyly vynaloženy na spotřebu a jsou dány na dobu zpravidla delší než 1 rok k dispozici jiným ekonomickým subjektům za určitou úplatu. (reinvestice do růz. fin. aktiv) a slouží jako zdroj pro financ. nákupů nových kapitálových statků. Lidský kapitál je další formou kapitálu – představuje kvalifikaci, schopnosti a dovednosti lidí získané studiem a zkušenostmi – je jedním z potenciálních zdrojů růstu ekonomiky.
Kapitál není primárním výrobním faktorem jako práce a půda. Kapitál vzniká výrobou – není prostě k dispozici v určitém množství a kvalitě. Je výstupem výroby a později se stává vstupem – jde o pojetí kapitálových statků. Tato situace se nabývá nepřímá metoda výroby používající kapitálové statky. Pokud chce někdo zvýšit produktivitu zavedením kapitál. statku do výroby, musí nejdříve uvolnit část své kapacity na vyrobení kapitálového statku (dočasně se výroba sníží) a teprve pak dojde k růstu výroby nad původní úroveň. Graf – vertik.osa spotřeba na 1obyv, horiz.osa – čas, v okamžiku t snížení výroby, pak růst, v čase t+x překročení původního trendu. Kapitálové statky nemohou sloužit věčně – fyzické a morální opotřebení. Nutno po čase nahradit novými. Morální – vlivem rozvoje vědy a techniky – zastarávání. Postupně se musí statky odepisovat – započítávat do nákladů na vyrobené statky cenu těchto kapit. statků, aby mohly být na konci své předpokládané životnosti nahrazeny novými. Odpisy jsou hlavní součástí tzv. obnovovacích investic – sloužících k nahrazení starých kapit. statků novými. (IR). Zvětšování existující zásoby kapit. statků – tzv. čisté (netto) investice (IN). Celk. investice do výroby (hrubé) IB= IR + IN. Investice do nových kap. statků – hmotné investice. Tvorba úspor (investování do růz. fin. aktiv) ze strany domácností (vklady u bank, pojišťoven, nákupy cen. pap. apod.) musí být něčím motivována. Pojetí jako sumy dočasně volných fin prostředků… nabízených a poptávaných na trhu kapitálu (klasický model). Trh kapitálu – místo kde se setkává nab. a popt. dočasně volných úv. prostř. Nabídku tvoří domácnosti (výše úspor) a poptávku tvoří firmy (snaha o získ. prostř. na investice). Lidský kapitál – investice do vzdělání, získ. zkušeností, tech. znalostí, kondice, zdr. stavu – investice do budoucna vedená nadějí vyšších příjmů a tím zhodnocení vložených prostředků.

Nedokonalosti trhu práce

Nedokonalosti trhu práce (faktory způsobující nedokonalosti, důsledky nedokonalostí, problematika odborů a monopsonu na trhu práce).
Trh práce v nedok. konkur. – monopol na straně nabídky – vliv odborových svazů, mzdová rigidita (nepružnost) směrem dolů. Monopson – jediný kupující (poptávající) na trhu práce – jediná firma. Rostoucí křivka nabídky práce. Jestliže monopsonista najímá další jednotku práce, zvyšuje mzdu i všem předchozím pracovníkům. MFCL>w. Křivka MFC tedy roste rychleji než roste nabídka práce. Monopsonista poptává množství práce menší než v dk. Řídí se pravidlem MFC=MRP. Ovšem nabídka práce je při tomto množství níže, monopsonista toho využije a platí jim nižší mzdovou sazbu – na úrovni křivky SL.
Odborové svazy – sdružení pracovníků, ovlivňují zvláště nabídku práce, protože sdružují mnoho zaměstnanců a mohou se dohodnout na podmínkách nabízení práce. Mají na firmy různé požadavky – vyšší mzdy, bezpečnost práce… Efekt mzdového prahu – odbory vynutí vyšší mzdovou sazbu, kvůli tomu se firmám zvýší MFC a ty se přizpůsobí svému novému optimu tak, že zaměstnají menší množství práce. (zvýší se nezaměstnanost). Jinou cestou jak zvýšit mzdovou sazbu je snížení nabídky práce. – opět vzniká nezaměstnanost. Zvýšení poptávky po práci – přitažlivé – protože ke zvýšení mzd. sazby dochází při současném zvýšení zaměstnanosti. (cla – přimět zákazníky kupovat jejich zboží a ne cizí), omezit prodej konkurenčního zboží, zvýšení produktivity práce.
Bilaterální monopol – oboustranný – monopol jak na straně nabídky, tak i poptávky. Monopson X odbory – vyjednávání – kolektivní smlouva – podmínky závisí na tom, kdo má větší monopol. sílu.

Rovnováha dokonale konkurenčního trhu práce

Rovnováha dokonale konkurenčního trhu práce.
rovnováha na trhu práce vzniká při vyrovnání nab. s popt. při tzv. rovnovážné mzdové sazbě. Tržní křivka poptávky je horizontálnínm součtem indiv. křivek poptávky všech firem na trhu práce. Tržní křivka nabídky práce ukazuje, kolik hodin práce budou nabízet všechni pracovníci na tomto trhu při každé výši mzdové sazby. Je rostoucí, protože předpokládáme, že v daném odvětví je s rostoucí mzd. sazbou nabízeno více práce. Není zpětně zakřivená – každému pracovníkovi se zakřivuje při jiné úrovni mzdy, vyšší mzd.saz.přitahují další pracovníky – ty, co mají vyšší transferové výdělky a při nižší sazbě by práci nenabízeli.
Graf: osy w, L, křivky SL a DL, rovnováž. mzda wL a rovnováž. množ. práce LE. Při vyšší mzd. saz. w2 přebytek nabídky práce nad poptávkou – nezaměstnanost. Při příliš nízké sazbě w nastane přebytek poptávky nad nabídkou – přezaměstnanost. Stav nerovnováhy v dl. období směřuje k rovnováze – tzv. plná zaměstnanost.
Mzd. rozdíly – rovnovážné – nevedou k přemísťování prac. zdrojů – rozdíly v kvalifikaci, schopnostech – kompenzující rozdíly ve mzdách. Nerovnovážné – vedou v delším období k přesunu pracovní síly – profese s podobnou kvalifikací u kterých se liší výše mezd.

Nabídka práce

Nabídka práce.
budeme uvažovat následující rozdělení času pracovníků: část dne práce za mzdu, zbytek volný čas. Člověk bude chtít zvyšovat počet odpracovaných hodin, dokud se mezní užitek plynoucí ze zboží získaného díky poslední hodině práce nevyrovná s mezním užitkem z poslední hodiny volného času. Optima je dosaženo, když mezní užitek dodatečné jednotky času je v obou alternativách využití času stejný. Pokud je MU díky práci vyšší než MU volného čásu, člověk nepracuje dostatečně dlouho.
Substituční a důchodový efekt. – Vyšší mzdová sazba zvyšuje množství zboží, které je možné díky poslední hodině práce koupit. Práce se tím stává více přitažlivou a vzniká tendence zvýšit počet nabízených hodin práce. Současně však působí skutečnost, že je možné při vyšší mzdové sazbě získat stejný příjem při menším množství odpracovaných hodin a mít tak více volného času. Změna mzdové sazby má tedy na rozhodování mezi prací a volným časem dvojí účinek, tzv. substituční a důchodový efekt. Zpočátku se při růstu mzdové sazby projevuje substituční efekt – tendence nahrazovat volný čas prací – vyšší mzda totiž zvyšuje množství výr. a sl., které si lze koupit (větší užitek).Dále se při vyšší mzd. sazbě (za předpokladu že se nemění ceny) zvyšuje reálný příjem. – upřednostňování volného času před prací – raději pracuje méně při stejném celk. příjmu. Volný čas se pro něj stal vzácnějším než statky a služby z dodat. zvyš. nab. práce. Nabízí teď méně hodin práce – důchodový efekt převažuje nad substitučním. Křivka nabídky práce je zde zpětně zakřivená.

Práce jako výrobní faktor

Práce jako výrobní faktor.
Práce je primární výrobní faktor, jehož nositelem je člověk. Lidé nabízejí svou práci za mzdu, práci poptávají podniky, protože jí potřebují jako jeden z výrobních faktorů pro tvorbu výrobků, za které dostanou zisk. Tyto subjekty se střetávají na trhu práce, kde se tvoří mzd.sazba.
Poptávka po práci.
Popt. po práci je určena množstvím práce, které firma najímá při různých úrovních ceny práce (mzd. sazby).Firma maximalizující zisk najímá takové množství práce, při němž se vyrovnává příjem z mezního porduktu práce s mezními náklady na práci, resp. mzd. sazbou. V dok.konk.:
MRPL = MFCL = w
MRPL = MPL * PQ (vývoj produktivity určuje zákon klesajících výnosů – přírůstky produktu se snižují- MP klesá, P je v dk konstantní, stejně jako MFC). Z tohoto důvodu můžeme ztotožnit MRP s křivkou poptávky po práci. Vertikál. osa w, horizont. L, MFCL ve výši wA, množství práce ve výši LA. Křivka MRP=D.