Rozdílné názory na regulaci ze strany autorit, stabilizační politika

2) intervencionismus
– vychází z předpokladu o nepružnosti trhů a to zejména nepružnosti trhů práce a dochází k závěru, že automatické udržování vysoké úrovně využití výrobních faktorů je nemožné
– jsou přesvědčeni, že makroekonomické poruchy, jako vysoká nezaměstnanost a cyklické kolísání úrovně produktu jsou tržním selháním
– požadují intenzivní zásahy autorit (vlády) zejména pomocí fiskální a měnové politiky (s cílem dosáhnout alespoň některých z uvedených stabilit)

stabilizační politika:
k udržení makroekonomické stability může být použita řada dílčích politika, rozlišených podle nástrojů:
– fiskální politika je uskutečňována prostřednictvím veřejných rozpočtů – vláda by měla svou fiskální politikou zejména doplňovat nedostatečnou poptávku soukromého sektoru
– další formou stimulace agregátní poptávky je měnová politika centrální banky – spočívá nejčastěji v tom, že centrální banka ovlivňuje množství peněz v ekonomice, tím taky úrokovou sazbu a tím i podnikatelskou aktivitu
– vláda může využívat taky obchodní politiku k rozšíření domácí výroby podporou exportu nebo omezením importu (cla, kvóty a jiné nástroje)
– regulace měnových kursů je taky významným nástrojem ovlivňování domácí ekonomické aktivity (zaměstnanosti, produktu), cen i vnější ekonomické pozice
– protiinflačně může působit důchodová politika (regulace cen a mezd)