Akcentování právní stránky před ekonomickou se ve finanční rozvaze projevuje mimo jiné i tím, že aktiva, která pomáhají firmě dosahovat hospodářský výsledek, ale firma je nevlastní (např. jsou na leasing či v jiné formě pronájmu), nejsou zahrnuta v účetní rozvaze a jsou vedena pouze na podrozvahových účtech. Podvojné účetnictví otevírá na začátku každého účetního období pro každou položku rozvahy, s výjimkou položky HV účetního období, která podléhá zvláštnímu režimu, jeden nebo více účtů, na něž se souvztažně zapisují přírůstky a úbytky položky, a uzávěrkou účtů na konci účetního období se do rozvahy zanesou nové stavy položek. Těmto účtům říkáme rozvahové účty a podle toho, zda jde o účet položky aktiv nebo položky pasiv, dělíme je na účty aktivní a pasivní.

Podvojné účetnictví zachycuje každou hospodářskou transakci systémem účetních operací se dvěma stejnými zápisy na různých stranách dvou různých účtů (viz Obr. 7).

Obr. 7: Schéma podvojného účtování rozvahových operací

Na tomto obrázku je schéma podvojného účtování hospodářských transakcí nákup za hotové a nákup na úvěr včetně uzávěrky účtů a přenosu jejich zůstatků do rozvahy. Jedná se o jednoduché symetrické transakce (na vstupu i na výstupu jsou stejné hodnoty), zachytitelné jedinou podvojnou účetní operací. První z nich má oba souvztažné účty aktivní, co na jeden přiteče z druhého odteče. Tento typ transakce nemění bilanci (viz 1. řádek tabulky ROZVAHOVÉ OPERACE na Obr. 7). Druhá má jeden účet aktivní, druhý pasivní. Tento typ transakce bilanci zvyšuje (viz 2. řádek zmíněné tabulky). 3. řádek tabulky odpovídá typu transakce, která bilanci snižuje (např. úhrada závazku pokladnou). 4. řádek odpovídá transakci, která také bilanci nemění, ale na rozdíl od prvního případu zde dochází ke kompenzaci na straně pasiv (např. úhrada závazku úvěrem). Společným rysem všech těchto transakcí je to, že jsou vedeny výhradně na rozvahových účtech a nenarušují bilanční rovnost. Účetním operacím, které je zachycují, se říká rozvahové operace. Pro změny stavů rozvahových účtů způsobené výhradně rozvahovými operacemi platí AR  PR = 0.

Nesymetrickou transakci, jakou je např. prodej za hotové, takto jednoduše zaúčtovat nelze. Úbytek zboží (p) je nižší než přírůstek peněz (p+) a došlo by k narušení bilanční rovnosti (viz Obr. 8).

Obr. 8: Schéma podvojného účtování výsledkových operací

 je rozdíl mezi hodnotou a cenou, a je výsledkem transakce. Výsledek změní bilanci na straně aktiv, musíme jej proto zařadit i do pasiv jako zdroj této změny, čímž bilanci vyrovnáme. Kvůli tomu se zavádějí dva jednostranné výsledkové účty, nákladový a výnosový, a na ně se dvěma nezávislými účetními operacemi podvojně zaúčtuje vstup a výstup transakce. Těmto účetním operacím se říká výsledkové operace. Takto se účtují nesymetrické transakce během účetního období a při uzávěrce se zůstatky výsledkových účtů přenesou na sběrný účet, z něhož se účelovou agregací a uspořádáním položek zrodí výsledovka nebo také výkaz zisků a ztrát. Dílčí výsledky  jednotlivých transakcí se nakumulují do zůstatku sběrného účtu, který se tak stává hospodářským výsledkem období. Při uzávěrce sběrného účtu se HV účetního období přenese na stranu pasiv rozvahy. Jedná se o důležitý ekonomický ukazatel a výsledovka dává nahlédnout do jeho struktury. Ukázka T-formy výsledovky je na Obr. 9.

                                            Výkaz zisků a ztrát

NÁKLADY	VÝNOSY
spotřeba materiálu	tržby
služby a jiné externí náklady	finanční výnosy
daně a poplatky	aktivace
osobní náklady	mimořádné výnosy
ostatní provozní náklady	snížení oprávek
placené úroky	zúčtování opravných položek
daň z příjmů	zúčtování rezerv
odpisy
tvorba opravných položek
tvorba rezerv

Obr. 9: Výsledovka finančního účetnictví

Napravo vidíme co se vyprodukovalo, nalevo co se kvůli tomu obětovalo, obojí ve finančním vyjádření.

Hospodářský výsledek je úhrnem výsledkových operací v daném účetním období, přičemž výnosy mají znaménko kladné, náklady záporné.

HV =  VÝNOSY   NÁKLADY.

Na rozdíl od ostatních položek rozvahy HV účetního období není stavovou proměnnou, agregující přítoky jednotlivých účetních období, ale tokovou proměnnou, udávající jen přítok za poslední účetní období. Tento přítok valná hromada akcionářů v průběhu následujícího roku rozdělí a převede do položek Fondy ze zisku (FZ) a Nerozdělený HV (NHV), které stavovými proměnnými jsou, čímž položku HV účetního období opět „vynuluje“ a připraví ji pro zápis nového HV.

Bilanční rovnice  AKTIV (netto) =   PASIV platí na konci každého účetního období. Buď Ai respektive Pj netto hodnota i-tého aktiva respektive hodnota j-tého pasiva na konci téhož období, a Ai respektive Pj hodnota na konci období bezprostředně následujícího. Pak z bilančních rovností

Ai = Pj a Ai = Pj (sčítá se přes všechny položky aktiv i pasiv)

vyplývá i bilanční rovnost pro rozdíly hodnot položek:

Ai  Ai = (Ai  Ai) = Ai = Pj = (Pj  Pj) = Pj  Pj,

kterou lze vyjádřit i ve tvaru

HV + FZ + NHV = Ai  Pj,

v němž ze součtu rozdílů pasiv na pravé straně jsou vyjmuty tři položky uvedené na straně levé (vyjádřeno symbolem ). Vzhledem k tomu, že HV = HV  HV a

FZ + NHV = HV  Spotřeba FZ a NHV, platí také

HV + FZ + NHV = HV  Spotřeba FZ a NHV.

Porovnáním pravých stran proloženě vyznačených rovnic dostaneme bilanční rovnost ve tvaru

HV  Spotřeba FZ a NHV = Ai  Pj,

v němž do součtu rozdílů pasiv na pravé straně nejsou zařazeny rozdíly HV, FZ, a NHV.

Co se za hospodářským výsledkem věcně skrývá a za jak velkou jeho část bude proto vůbec možno někdy něco koupit, tím se tradiční přístup nezabývá. V bezelstné důvěře v peněžní hodnotu kladného hospodářského výsledku bláhově očekává, že jej lze na peníze přeměnit celý.

Fundamentální přístup

naopak vidí, že takto zjištěný hospodářský výsledek je zůstatkem konglomerátu složek, do něhož natekly položky pravé strany výsledovky a z něhož odtekly položky strany levé. U prvních čtyř položek na straně výnosů se jedná o přítok peněz, pohledávek, zásob, i stálých aktiv, což jsou různě likvidní složky. Vznik těchto složek je důsledkem reálných fyzických změn (věcně jde o úbytek výstupu prodejem či o přírůstek zásob nebo stálých aktiv výrobou) a tyto složky, pokud už penězi nejsou, bude možno převést na peníze později. Analogicky u prvních sedmi položek na straně nákladů se jedná o odtok peněz nebo o vznik závazků, které odtok peněz pouze zpožďují. I zde věcně jde o spotřebu zásob, služeb či nákup vstupů, tedy o reálné fyzické změny s dopadem na peněžní prostředky.

Reálné změny s okamžitým či opožděným dopadem na peněžní prostředky podniku se v účetnictví označují jako účetní toky. A změny, které mají jen dopad na hospodářský výsledek či jeho rozdělení, ale ne na peněžní prostředky, se označují jako účetní převody. V naší výsledovce vznikla účetním převodem každá z posledních tří položek nákladů i výnosů. Snížení hodnoty majetku odpisem nebo opravnou položkou, stejně jako vytvoření rezervy jsou operace, které nás nic nestojí a ani v budoucnu stát nebudou. A opačné operace zaznamenané na straně výnosů nám žádné peníze nepřinesou. Tyto položky se dostaly do hospodářského výsledku uplatňováním účetních zásad (zásada opatrnosti a věrného zobrazení skutečnosti) a principů (akruální princip – převod výdajů na náklady).

Fundamentální přístup se spíše než o hospodářský výsledek zajímá o zůstatek účetních toků, který udává potencionálně vyprodukované peníze. Proto odlišování účetních toků od účetních převodů je v tomto přístupu bazální záležitostí. Hodnota potencionálně vyprodukovaných peněz za období bývá nazývána kapacitou samofinancování (KS). Je úhrnem výsledkových toků vyprodukovaných v daném účetním období, přičemž výnosové toky mají znaménko plus, nákladové toky mají znaménko minus.

Výpočet KS z údajů výsledovky

Označíme-li písmeny N resp. V nákladové resp. výnosové položky výsledovky, a odlišíme-li indexy P, T převody od toků, můžeme psát:

HV  =  VÝNOSY   NÁKLADY = (VT + VP)  (NT + NP) =

= (VT  NT) + (VP  NP) = HVT + HVP,

kde HVT resp. HVP jsou dílčí výsledky napočtené z toků resp. převodů. Pak kapacita samofinancování

                          KS = HVT = VT  NT,

                          = HV  HVP = HV  (VP  NP) = HV + NP  VP.

V horním případě jde o výpočet metodou přímou, v dolním případě o výpočet metodou nepřímou (očištění HV o HVP).

Restrukturalizace účetní rozvahy

Fundamentální přístup se opírá o stejnou výsledovku jako přístup tradiční. V případě rozvahy tomu ale tak není. Fundamentální přístup vychází z  ekonomické rozvahy, která se od účetní rozvahy liší jak věcně, tak formálně. Věcně se liší jednak tím, že bere do úvahy nejen majetek, který firmě patří, ale veškerý majetek, který se výroby účastní. Proto do aktiv zahrnuje i podrozvahové účty (například leasing), přestože k tomuto majetku z právního hlediska firma nemá vlastnický vztah. Kromě toho zohledňuje v nehmotných aktivech i know-how (Vítkovice kontra Microsoft). Právní stránka je tím potlačena ve prospěch stránky ekonomické.

Formálně se ekonomická rozvaha liší od účetní rozvahy tím, že porušuje zásadu opatrnosti a uvádí aktiva pouze v brutto hodnotách. Bilanční rovnováhu udržuje navýšením pasiv o korekce (oprávky a opravné položky). Kromě toho považuje rezervy tvořené na vrub nákladů za součást vlastního kapitálu vnitřního původu (opět porušení zásady opatrnosti při nakládání s nimi) a trochu změní pořadí položek na straně pasiv. Formální přepis (bez věcných změn) účetní rozvahy (tj. rozvahy finančního účetnictví) do rozvahy ekonomické by vypadal takto:

Ekonomická rozvaha

AKTIVA	PASIVA
Pohledávky za upsané ZJ	HV účetního období
Nehmotný investiční majetek	Fondy ze zisku
Hmotný investiční majetek	Nerozdělený HV
Finanční investice	Rezervy tvořené na vrub nákladů
Zásoby	Oprávky NIM a HIM
Dlouhodobé pohledávky	Opravné položky k oběžným akt. a k FI
Krátkodobé pohledávky	Základní jmění
Krátkodobý finanční majetek	Kapitálové fondy
Peníze	Dlouhodobé závazky
Ostatní aktiva	Krátkodobé závazky
	Bankovní úvěry a výpomoci
	Ostatní pasiva

Obr. 10: Uspořádání položek ekonomické rozvahy

Prvních šest položek na straně pasiv vytváří vlastní kapitál vnitřního původu (VKVP). Přičteme-li k němu ještě dvě další (základní jmění a kapitálové fondy), dostaneme vlastní jmění.

Ekonomická rozvaha umožňuje formulovat jednoznačné pravidlo pro odlišení účetních toků od účetních převodů: Podle něj je účetním převodem kromě přípustného vyřazení aktiva z evidence i každá výsledková operace mající při podvojném účtování druhý zápis na některém z účtů 2. až 6. položky pasiv ekonomické rozvahy na Obr. 10.

Výpočet KS z údajů ekonomické rozvahy

I když je bilance ekonomické rozvahy v důsledku přechodu na brutto hodnoty obecně vyšší než bilance účetní rozvahy, bilanční rovnost pro přírůstky položek rozvahy ve tvaru

Ai = Pj

platí i zde. Přírůstek levé strany (Ai) vzniklý přechodem z netto hodnot na brutto hodnoty je kompenzován stejným přírůstkem pravé strany (Pj) vzniklým navýšením počtu položek pasiv o oprávky a opravné položky. Tohoto faktu lze využít při výpočtu kapacity samofinancování z ekonomické rozvahy, známe-li stavy jejích položek na konci dvou po sobě jdoucích účetních období.

Za tím účelem rozdělíme přírůstek každé položky na přírůstek s charakterem toku (index T) a na přírůstek s charakterem převodu (index P) tak, aby Ai = AiT + AiP, a Pj = PjT + PjP. Například u investičního majetku bude AT  0 pořízení nového majetku a AP  0 vyřazení odepsaného, prodaného či darovaného majetku. Podobně u zásob a pohledávek AT je reálný přírůstek či úbytek (reálným snížením pohledávky je inkaso), AP  0 bude vyřazení nedobytné pohledávky či zničené zásoby nebo odpis zůstatkové hodnoty po jejich prodeji.

Bilanční rovnici Ai = Pj lze přepsat do tvaru

Ai = HV + FZ + NHV + Pj,

v němž symbol sumace  ignoruje položky HV, FZ a NHV. Rozkladem FZ = FZT + FZP a NHV  = NHVT + NHVP dostáváme

Ai = HV + FZT + FZP + NHVT + NHVP + Pj.

Na pravé straně poslední rovnosti HV = HV  HV a FZP + NHVP = HV (důsledek rozdělení minulého HV). Po dosazení těchto vztahů

Ai = HV  HV + HV + FZT + NHVT + Pj,

odkud po eliminaci HV dostaneme

Ai = HV + FZT + NHVT + Pj.

Absolutní hodnota součtu FZT + NHVT  (FZT + NHVT  0) zde udává meziroční výši spotřeby FZ a NHV. Rozkladem Ai = AiT + AiP,  HV = HVT + HVP a Pj = PjT + PjP dostaneme

AiT + AiP = HVT + HVP + FZT + NHVT + PjT + PjP.

Substitucí FZT + NHVT + PjT = +PjT, v níž symbol sumace + ignoruje jen položku HV přechází rovnost na tvar

AiT + AiP = HVT + HVP + +PjT + PjP.

Vzhledem k tomu, že obě souvztažné strany téže podvojně účtované rozvahové či výsledkové operace jsou téhož typu (tok či převod), lze poslední rovnost rozložit do dvojice následujících rovností (jednu pro toky, druhou pro převody):

AiT = HVT + +PjT,

AiP = HVP + PjP.

Z nich lze vyjádřit HVT a HVP ve tvaru:

HVT = AiT  +PjT = KS (přímá metoda výpočtu KS z rozvahy),

HVP = AiP  PjP.

Nepřímá metoda využívá k výpočtu KS přírůstků mající charakter účetních převodů. Platí:

KS = HV  HVP = HV + PjP  AiP,

= (HV  HV) + HV + PjP  AiP,

což po dosazení HV  HV = HV a  HV = FZP + NHVP  dává

KS = HV + FZP + NHVP + PjP  AiP = HV + +PjP  AiP, nebo také

KS = PjP  AiP,

kde PjP = HV + FZP + NHVP + PjP = HV + +PjP.

Součástí takto vypočtené kapacity samofinancování jsou i tržby z prodeje investičního majetku (NIM, HIM, FI). Prodej investičního majetku je operace spadající do oblasti investiční činnosti. Finanční analytiky někdy zajímá pouze kapacita samofinancování z provozní činnosti a tu lze nejsnáze dostat odečtením tržeb z prodeje IM od takto vypočtené KS:

                                              KSPČ = KS  tržby z prodeje IM.

Interpretace vlastního kapitálu vnitřního původu

Označme zkratkou VKVP meziroční nárůst vlastního kapitálu vnitřního původu, tvořeného prvními šesti položkami na straně pasiv naší ekonomické rozvahy:

VKVP = HV + FZ + NHV + Rezerv + Oprávek + OP.

Po rozkladech FZ = FZT + FZP, NHV  = NHVT + NHVP a substituci FZP + NHVP + Rezerv + Oprávek + OP = +PjP dostaneme (rozdíly ostatních položek jsou toky):

VKVP = HV + +PjP + FZT + NHVT = PjP + FZT + NHVT.

Jelikož KS = PjP  AiP, po substituci PjP = KS + AiP dostaneme:

VKVP = KS + AiP + FZT + NHVT.

AiP  0, jedná se o úbytek hodnoty vyřazených aktiv, stálých i oběžných. Stejně tak i FZT + NHVT  0, neboť jde o spotřebu FZ a NHV.