Fyziokratismus

Hlavním principem fyziokratismu byl přirozený řád. V tomto duchu
nahlíželi i na ekonomiku. Za nejvýznamnější část ekonomiky považovali
zemědělství. V zemědělství viděli nejproduktivnější odvětví vzhledem
k tomu, že je schopno nejen produkovat výrobky a vytvářet zisk, ale
také vytvářet rentu, která je placena vlastníkům půdy, aniž by tito
přinášeli jakoukoliv hodnotu. V obchodu a v řemeslech renta není,
proto jde o odvětví podle fyziokratů sterilní a jedině zemědělství je
produktivní sférou. Zisk je odlišný od renty, protože je určen na
obnovu opotřebovaných výrobních zařízení, zatímco půda se (jako
prostor) neopotřebovává, je trvalého charakteru. Tento pohled na rentu
měli i klasikové do poloviny 19.století. 1 Tomu také odpovídala
představa merkantilistů ohledně jediné daně, kterou měla být daň
z renty.
Fyziokraté byli stoupenci volného obchodu. Oni začali razit krédo:
„laissez faire, laissez passer“ (nechejte být, nechejte plynout),
které je dnes spojováno s ekonomickým liberalismem.
Nejvýznamnějším fyziokratem byl Francois Quesnay. Jeho přínos pro
dnešní dobu spočívá i v tom, že byl, spolu s fyziokraty shromážděnými
kolem sebe, zakladatelem statistiky a ekonometrie. Jeho „ekonomická
tabulka“ byla prvním pokusem popsat toky zboží a peněz v ekonomie.
Nejvýznamnějším politikem, který se hlásil k fyziokratům byl Anne
Robert Turgot, který byl francouzským ministrem financí. Ve druhé
polovině 18.století se pokusil neúspěšně prosadit některé reformy,
které navrhovali fyziokraté. Důležitý je i jeho přínos v oblasti
teorie úroku, když úrok považoval za ospravedlnitelný, je-li placen na
základě dobrovolné smlouvy.