Spotřební výdaje a úspory domácností.

Spotřební výdaje a úspory domácností.
domácnosti rozdělují svůj disponibilní důchod na spotřebu a úspory; s růstem disponibilního důchodu rostou též spotřební výdaje. Spotřební výdaje mají dvě složky – autonomní a indukovanou. Autonomní část je nezávislá na výši dispon. důch. Indukovaná je závislá. C = Ca + cYD, kde c (MPC) je mezní sklon ke spotřebě =
= ΔC / ΔYD ( se zvyšováním důchodu je konstantní). Spotř. fce je tedy pozitivně skloněná s počátkem na vertikální ose (C) v hodnotě odpovídající Ca.
APC= C/YD (podíl spotřeby na disponibilním důchodu) – se zvyšováním důchodu klesá.
Tento model se také nazývá model 45°. Linie z počátku vedená mezi vertikálou C a horizontálou YD pod tímto úhlem vyznačuje situaci, kdy by byl celý YD využit na spotřebu, podíl C/YD by tedy byl 1:1. Část důchodu je však ve skutečnosti uspořena. I kdyby měl člověk nulový důchod, musí uskutečnit některé nezbytné spotřební výdaje (Ca). Na tuto spotřebu si musí vypůjčit, nebo použít dřívější úspory.
Úsporová funkce vyjadřuje způsob využití části důchodu, která nebyla spotřebována. Na průsečíku s vertikální linií C (S) jsou úspory záporné, dále funkce protíná horizontálu YD (ve stejné hodnotě YD, kde je C=YD a dále pokračuje v rovnoměrném růstu v kladných hodnotách (kladné úspory). S= -Sa + sYD (s je MPS – mezní sklon k úsporám), vzorce MPS, APS analog., dále platí vztahy: APC + APS = 1 ; MPC + MPS = 1
posun spotř. fce nahoru znamená posun úsp. fce dolů a naopak. MPC a MPS považujeme za konstantní. Mění se ale APS a APC.
Nejednoznačný vliv změny úrokové sazby,
vliv bohatství domácností (sníž. spoření), optimistic. očekávání (sníž. spoření)