– spotřebitelův přebytek

– při odvozování poptávky z funkce mezní užitečnosti objevil M. spotřebitelův přebytek.
– rozdíl mezi cenou, kterou by byl spotřebitel ochoten zaplatit a cenou, kterou skutečně platí, je „výhodnou spotřebitele“. M. tuto výhodu nazval spotřebitelovým přebytkem.
– teorie nákladů
– M. chápal náklady jako ceny služeb VF. K vysvětlení poptávky po službě VF využil teorii mezní produktivity: ukázal, že se cena služby VF rovná hodnotě jeho mezního produktu.
– M. zdůrazňoval, že poptávka po výrobním faktoru je odvozená poptávka: je odvozená od poptávky po statcích, k jejichž výrobě slouží.
– M. nikdy nevyužil teorie mezní produktivity jako teorie rozdělování, tj. k vysvětlení rozdělování národního produktu mezi mzdy a zisky. Podobně jako Walras, i M. využíval teorii mezní produktivity pouze k oceňování služeb výrobních faktorů.
– M. dospěl k pojetí nákladů jakožto reálných nákladů. Ačkoli se všechny nákladové položky navenek projevují jako peněžní náklady, je třeba za nimi vidět reálné náklady – nepříjemnosti, strasti. Reálný náklad je spojen se vznikem a zvětšováním VF. Práce nebude vykonávána, nebude-li dělník kompenzován (mzdou) za reálný náklad práce (za újmu z práce). Kapitál nebude vznikat, nebude-li jeho vlastníkem kompenzován (úrokem) za reálný náklad – čekání. Součástí reálného nákladu však nemůže být renta – ta je výsledkem vzácnosti faktoru.