rozdíl mezi M. a Ricardem byl v chápání mechanismu, …
rozdíl mezi M. a Ricardem byl v chápání mechanismu, který udržoval mzdu na existenčním minimu. R. je spatřoval v v populačních změnách. M. přístup byl poněkud jiný: využíval pojmu rezervní armáda nezaměstnaných. Rezervní armáda nezaměstnaných je „rezervoárem“, je neustále doplňován, a to nejen novou populací mladých dělníků, nýbrž také zbídačenými rolníky a řemeslníky, kteří prohráli svůj boj v konkurenci s velkými kapitalisty. Je rovněž doplňován dělníky, kteří jsou vytlačováni z výroby zaváděním strojů.
Keynesiánská nezaměstnanost plyne z nadměrných úspor a z nedostatečné poptávky po zboží. Marxistická nezaměstnanost plyne z nedostatečné akumulace K v poměru k množství dělnických rukou, čekajících, až je kapitál zaměstná. Tato nezaměstnanost může postihovat spíše chudé země, kde je mnoho potenciálních dělníků avšak málo kapitálu. Keynesiánská nezaměstnanost naopak mže postihovat spíše bohaté země, které již „trpí“ klesající sklonem ke spotřebě a nadměrným sklonem k úsporám.
zisk, kapitál a klesající míra zisku
zisk jako přebytek
pro M. teorii rozdělování bylo charakteristické, že považoval mzdu za jediný náklad a na zisk nahlížel jako na přebytek (přebytek hodnoty zboží nad pracovními náklady – mzdami). V M. PE byl zisk totéž co nadhodnota – byla to „nezaplacená práce“ dělníka, kterou si přivlastnil kapitalista. M. odmítal chápat úrok jako náklad. Úrok chápal jako část zisku.
