Kombinace fiskální a monetární politiky
Kombinace fiskální a monetární politiky:
Monetární a fiskální politiku lze používat nejen k ovlivňování úrovně GNP, ale i jeho složení. Změnou struktury daní, vládních výdajů a monetární politiky může vláda měnit část GNP vynaloženou ne podnikové investice, spotřebu, čisté vývozy a vládní nákupy statků a služeb.
Vytlačování investic:
Vytlačování nastává, snižuje-li se účinnost fiskální politiky, protože reaguje trh peněz. Zvýšení strukturálního deficitu může vést k tomu, že rostoucí úrokové sazby sníží investice. Určitá část vyvolaného zvýšení GNP může tedy být vykompenzována tím, že vyšší strukturální deficit vytlačuje investice ( viz grafy). Vytlačováni se nevztahuje na cyklický deficit, protože recese povede ke snížení úrokových sazeb a zvýšení investic. Někteří ekonomové tvrdí, že monetaristé mají příliš extrémní názory. Tvrdí, že v krátkém období v ekonomice s nevyužitými zdroji mohou deficity naopak povzbudit investice.
Ekonomické důsledky vládního dluhu:
Vládní dluh jsou nahromaděné vypůjčené částka z minulosti. Změna vládního dluhu v daném roce je rovna rozpočtovému deficitu. Dluh dělíme na vnitřní a vnější. Vnitřní vládní dluh je dluh vůči vlády vůči domácím ekonomickým subjektům a vnější vládní dluh ( nebo-li zahraniční) je dluh vlády vůči zahraniční ek. subjektům, většinou vůči jiným vládám. Existují tři základní břemena dluhu:
– potřeba obsluhovat vnější dluh = potřeba splácet dluh, nebo úroky z něj. Vnější dluh se dá také tzv. valit před sebou a to v případě, kdy si vláda půjčuje v zahraničí na splácení jiného vnějšího dluhu.
– ztráta efektivnosti zdanění způsobená placení úroků a jistin – vnitřní dluh vyžaduje splácení úroků držitelům vládních obligací a na to se musí vybrat daně.
– nahrazování kapitálu veřejným dluhem – jedná se pravděpodobně o nejzávažnější deformaci. Soukromý kapitál může být nahrazován státním dluhem. Zvýší-li se vládní dluh o sto jednotek, klesne držba kapitálu u ostatních soukromých aktiv o sto jednotek.
