Merkantilisté

Merkantilisté postavili svoji filosofii na myšlence, že moc státu
závisí na množství drahých kovů, které země má k dispozici. Hromadění
drahých kovů, neboli peněz ve formě drahých kovů, pak přizpůsobili
zbytek svého myšlení. Podporovali vývoz zboží a snažili se bránit jeho
dovozu. V menší míře se o totéž snažili dokonce i v oblasti vývozu a
dovozu služeb. Dnes jejich snahu odborně nazýváme doktrínou obchodní
bilance. Země se snažila, aby vývoz jejího zboží (a služeb) trvale
převyšoval dovoz zboží (a služeb). Převažuje-li v zahraničním obchodě
vývoz zboží nad dovozem zboží mluvíme o aktivní obchodní bilanci. Za
vyvážené zboží plynuly do země platby v podobě drahých kovů. Na druhé
straně, pokud se do země nic nedováželo, tyto drahé kovy v zemi
zůstaly. Tyto představy vedly k obchodnímu ochranářství, tedy
k administrativním zákazům a omezování dovozu. Původní představa
merkantilistů byla, že jakýkoliv dovoz je špatný, a že jakákoliv
platba drahými kovy do zahraničí je nežádoucí a měla by být zakázána.
Toto období se nazývá raným merkantilismem. Od této představy se
merkantilisté posunuli k závěru, že důležitá je celková obchodní
bilance, že není důležité mít aktivní obchodní bilanci s každou zemí.
Stejně tak není nežádoucí dovoz surovin do země, které se pak
opracované vyvezou. Dnes bychom mluvili o zaměření se na vývoz zboží
s vyšší přidanou hodnotou (období rozvinutého merkantilismu).