POSTUPNÁ INTEGRACE EVROPSKÝCH STÁTŮ DO EU

V 50. letech dostává integrace konkrétnější podobu, vznikají spolky ESUO (Evropské sdružení uhlí a oceli,1952), EHS a ESAE (Evropské hospodářské společenství, Evropské společenství pro atomovou energii, oba 1958), které utvořili takříkajíc základnu Evropské Unii tak, jak ji známe dnes. ESUO vzniklo na základě smlouvy o trvání 50. let, tzn. v dnešní době již neexistuje ve své původní podobě, ale resort se přenesl do kompetencí EHS. Členy spolku ESUO se staly: Německo, Francie, Itálie, Belgie, Nizozemí a Lucembursko.
Velká Británie si na druhou stranu stále snažila zachovat výsadní postavení a proto také založila spolu s dalšími státy sdružení ESVO (Evropské sdružení volného obchodu, 1959), do kterého patřily státy, které se z různých důvodů (např. politická neutralita) nechtěly přidružit k EHS. Do ESVO náležely: Velká Británie, Dánsko, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Švédsko a Švýcarsko. Sdružení ESVO se neoficiálně snažilo vytvářet konkurenční prostředí státům ESVO. Po složitých peripetiích se ale nakonec i Velká Británie, Dánsko a Irsko stávají členy EHS. Důležitou událostí bylo podepsání dohody o Evropském měnovém systému, jež měla za cíl stabilizovat jednotlivé měny členských států. V rámci dohody byla zavedena zúčtovací měnová jednotka ECU, která dá se říci dala základ současné společné měně EURO. Dále došlo k rozšíření o státy jižní Evropy, konkr. Řecko (1981), Španělsko a Portugalsko (oba1986). V roce 1986 byl rovněž schválen Akt o jednotné Evropě a o šest let později byla podepsána Maastrichtská smlouva upravující fungování EU a podstatně doplňující Smlouvu o ES. Díky ní bylo definitivně rozhodnuto o postupné integraci států střední a východní Evropy a také byl udán směr ve smyslu dosažení společné hospodářské a měnové unie. V roce 1995 přistoupilo Rakousko, Švédsko Finsko. Koncem 90. let dospěla evropská měnová politika k pomyslnému cíli – byla postupně zavedena měna Euro, od r. 2002 byla již k použití ve formě hotovostního platidla.