Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti

Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu přímé měřitelnosti užitečnosti:
Spotřebitel či spotřebitelka se snaží maximalizovat svůj užitek. Spotřebitel srovnává mezní užitek z nákupu a spotřeby s cenou. MU je větší než cena = nakoupí apod..
Rovnováha spotřebitele – zákon rovnosti mezních užitků tvrdí, že každý statek je poptáván až do té doby dokud je mezní užitek poslední koruny, která na něj byla vynaložena, přesně stejný jako mezní užitek poslední koruny vynaložené na jakékoli jiné zboží. Optimální množství při nákupu = MU=P. Podmínkou rovnováhy spotřebitele je rovnost mezních užitků všech spotřebovávaných zboží ve vztahu k jejich cenám. (MU1/p1=MU2/p2 = . . . = MUx/px ).
Spotřebitel se na trhu více statků dostane do optima tehdy, když v rámci svého důchodového omezení nemůže zvýšit celkovou užitečnost, tím, že by zvětšil spotřebu jednoho statku a omezil spotřebu statku jiného.
Odvození křivky poptávky – z výše uvedeného vyplývá, že změní-li se cena, změní se poptávané množství, protože dojde k výkyvu v rovnosti MU a p. Jestliže cena zboží vzroste, pak mezní užitek tohoto zboží ve vztahu k ceně bude menší než jiných zboží, spotřebitel není v rovnováze, a proto bude poptávat menší množství tohoto zboží. Takže z toho plyne, že při růstu ceny zboží klesá poptávané množství tohoto zboží a naopak. Pro každou úroveň ceny existuje poptávané množství, odpovídající rovnováze spotřebitele. Grafickým znázorněním této skutečnosti je “ křivka poptávky „. Body na této křivce jsou body rovnováhy spotřebitele. Tato křivka je tedy totožná s křivkou mezního užitku ( měřeného v peněžních jednotkách ).

Rovnováha spotřebitele a křivka poptávky za předpokladu neměřitelnosti užitku:
Vycházíme z toho, že spotřebitel je schopen vyjádřit své preference a sestavit tzv. preferenční stupnici.