Socialismus a marxismus

Socialismus a marxismus
Zastánci socialismu odmítají kapitalismus jako nespravedlivý společenský systém a prosazují kolektivní vlastnictví.
Asociacionisté prosazovali hospodářské komunity – asociace, jako základní hospodářskou jednotku v kolektivním vlastnictví. Asociacionisté se domnívali, že tyto asociace zvítězí v hospodářské soutěži nad soukromými podnikateli (kapitalisty) tím, že práce v asociacích bude pro dělníky více motivující.
Anarchisté se domnívali (a stále domnívají), stejně jako asociacionisté, že základem hospodářství by měly být společné komuny. Avšak obě skupiny se liší svým pohledem na stát. Anarchisté ho považují za zbytečný, ne-li škodlivý.
Henri de Saint-Simon se zabýval tím, co později bylo nazváno sociálním inženýrstvím. Toto sociální inženýrství dobře vystihuje funkce a složení tzv. Newtonovy rada, což měl být orgán, který nahradí vládu a parlament. NR se měla skládat ze tří komor: první komora měla být složena z 200 inženýrů a 100 umělců. Druhá komora se měla skládat ze 100 biologů, 100 matematiků a 100 fyziků. Třetí komora pak z velkých podnikatelů. Simon dále podrobně rozebíral pravomoci jednotlivých komor. Na rozdíl od předchozích dvou směrů Simon prosazoval státní centrální plánování. Politika se měla stát vědou.
Radikální podobu socialismu vytvořil Karl Marx. Spojil existenci soukromého vlastnictví s vykořisťováním. Podle Marxe dělník vytváří nadhodnotu, kterou nedostane zaplacenu a kterou si přivlastní kapitalista. V dalším vývoji (tj. po vydání prvního dílu Kapitálu v 60.letech 19.století) mělo docházet k větší a větší akumulaci kapitálu v rukou stále užší skupiny kapitalistů, oproti tomu dělníci měli být stále chudí a žít na hranici životního minima. Marxovy teze se nesplnily především z následujících důvodů: zvyšovala se poptávka po kvalifikované práci, tím rostl počet kvalifikovaných a lépe placených dělníků, navíc začala vznikat střední třída, která začínala být relativně majetná.