Principy státu blahobytu:
Principy státu blahobytu:
zajištění plné zaměstnanosti (rekvalifikace, podpory, aktivní politika na trhu práce)
sociální rovnost (solidární mzdová politika)
veřejné služby (široký veřejný sektor poskytující bohaté zdravotní a sociální služby)
sociální jistoty
vysoký stupeń přerozdělování
Nejčistším příkladem státu blahobytu představuje Švédsko. Švédsko je relativně malá země, která se pokusila spojit tržní systém s rozsáhlými státními přerozdělovacími procesy. Největší rozvoj dosáhla tato doktrína po druhé světové válce. Postupem času vystoupaly veřejné výdaje ve Švédsku na 60% HDP. Charakteristické pro tuto zemi jsou vysoká kvalita života, vysoká odborová organizovanost a vysoké daňové sazby.
Výsledky aplikace státu blahobytu v švédských podmínkách není snadné jednoznačně interpretovat. Na jedné straně vysoce propracovaný a kvalitní veřejný sektor způsobují, že Švédsko celosvětově vyniká ve vzdělanosti a v zdravotním stavu obyvatelstva. Na druhé straně vysoká míra zdanění se projevuje v poklesu pracovní iniciativy a výkonnosti švédské ekonomiky a v posledních letech k poklesu sklonu k úsporám a k odlivu kapitálu a mozků do zahraničí.