První rozšíření a vznik FTA (EEC-EFTA)

1.3.1 První rozšíření a vznik FTA (EEC-EFTA)
Prvním státem, který dal najevo svou snahu stát se členem EEC bylo UK (1961). Její přičlenění by pro ostatní členské země EFTA znamenalo, že by musely čelit ještě mnohem silnějšímu diskriminačnímu uskupení. Toto motivovalo země jako Irsko, Dánsko a Norsko k tomu, aby se i ony snažily o rychlý vstup do EEC. Další země se nepřidaly z politických důvodů, jako byla snaha o neutralitu (Rakousko, Finsko, Švédsko a Švýcarsko) nebo z důvodů chybějící demokracie (Portugalsko) či proto, že nebyly závislé na EEC trhu (Island).
Snahy o rozšíření EEC byly potlačeny prohlášením Charles de Gaulle, který v roce 1963 odmítl přijmout do EEC nové země. Nicméně po mnohých vyjednáváních k prvnímu rozšíření došlo v roce 1973 a to o UK, Dánsko a Irsko. Norští občané přičlenění odmítli v referendu.
Rozšíření EEC znamenalo, že zatímco trhy EEC bobtnaly, trhy EFTA se smršťovaly, Exportéři z ne-EEC zemí byli v nevýhodě oproti členům a tlačily na své vlády, aby se tato situace změnila. Hovoříme o sekundárním domino efektu vyvolaným přestoupením zemí (zejména UK) z EFTA do EEC. Důsledkem byl vznik zóny volného obchodu (FTA) mezi zbylými EFTA členy a EEC.