Režim stabilního měnového kurzu
Režim stabilního měnového kurzu
Režim stabilního kurzu vyžaduje, aby centrální banka kupovala domácí měnu, když vzniká tlak na její depreciaci, a aby prodávala domácí měnu, když vzniká tlak na její apreciaci. K těmto intervencím jí slouží devizové rezervy.
Dostane-li se platební bilance do přebytku, tlak na apreciaci nutí centrální banku, aby prodávala domácí měnu, čímž zvyšuje peněžní zásobu. Následně dochází k růstu cenové hladiny, tedy k reálné apreciaci. Dostává-li se naopak platební bilance do schodku, tlak na depreciaci nutí banku, aby kupovala domácí měnu, čímž snižuje peněžní zásobu. Následně dojde k poklesu cenové hladiny, tedy k reálné depreciaci.
V režimu stabilního kurzu může vnější nerovnováha přetrvávat poměrně dlouhou dobu. Devizové rezervy zde slouží jako „polštář“ platební bilance.
Dodatek – Optimální měnová oblast (Mundell):
Mají-li země vlastní měny, vyrovnávají se se změnami podmínek (jako jsou změny poptávky nebo nákladů) změnami nominálního kurzu. Když ale mají společnou měnu, přizpůsobí se změněným podmínkám změnami cen zboží.
Má-li země vlastní měnu, vyrovnává se s poklesem poptávky prostřednictvím depreciace. Nemá-li vlastní měnu, musí se s poklesem poptávky vyrovnat prostřednictvím deflace.
