Strukturální znaky rozvojových zemí

81. Strukturální znaky rozvojových zemí

Na rozdíl od 60.let se rozvojové země nyní odlišují v přístupech k obchodní politice, makroekonomické politice atd. Společné znaky rozvojových zemí zahrnují:

1) tradice přímé vládní kontroly hospodářství (vysoký podíl vládních nákupů na hrubém národním produktu, obchodní restrikce, státní vlastnictví…):
nyní se rozvojové země v roli vlády liší, neboť došlo k různě rozsáhlým omezením vlivu vlády.

2) zkušenosti s vysokou mírou inflace:
v mnoha rozvojových zemích nebyly vlády schopny platit své velké výdaje pomocí daňových příjmů, a tak to řešily emisí peněz. Vysoká úroveň seigniorage vedla k hyperinflaci.

3) V zemích, kde byly liberalizovány domácí finanční trhy se projevila slabost finančních institucí:
často půjčovaly peníze na špatné a velmi riskantní projekty, roli hrály osobní známosti. Bankovní dohled nebyl efektivní.

4) Měnové kurzy byly fixovány, neboť se vlády obávaly velké volatility v systému floatingu:
většina rozvojových zemí se zejména snažila kontrolovat kapitálové toky omezováním zahraničních měnových transakcí.

5) Vysoký podíl přírodních zdrojů nebo zemědělské produkce v exportech

6) Vysoký stupeň korupce (existuje silný vztah mezi ročním HDP na hlavu a inverzním indexem korupce (1:největší – 10: žádná korupce).