Veřejný sektor

Rozdělení ekonomiky podle jiného hlediska je rozlišování na ziskový
sektor a neziskový sektor. Ziskový sektor může být jak soukromý, tak i
veřejný (např. železnice ve vlastnictví státu). Obdobně i neziskový
sektor může být jak převládající veřejný, tak i soukromý (např.
nadace).
Hlavní funkce veřejného sektoru jsou:
a) alokační funkce — zajištění poskytování služeb veřejného
charakteru v oblastech, které jsou vyloženě veřejného charakteru jako
je obrana, bezpečnost, justice nebo v oblastech, kde je výhodnější,
aby se v nich angažoval veřejný sektor místo soukromých osob jako je
výstavba a údržba dopravní infrastruktury, atd.
b) redistribuční funkce – mírnění rozdílů mezi jednotlivci ve
společnosti přerozdělováním důchodů, jako je progresívní zdanění
příjmů, poskytováním sociálních dávek, atd.
c) stabilizační funkce — udržování ekonomiky v rovnováze aktivní
politikou zaměstnanosti, monetární politikou, atd.
Existence veřejného sektoru je odůvodnitelná v oblastech, kde
soukromý sektor (trh) je neefektivní. Příčiny tohoto tržního selhání
je především existence veřejných statků, externalit a přirozených
monopolů. Mezi mimoekonomické faktory existence veřejného sektoru
patří snaha mírnit nerovnosti mezi subjekty. Dále jsou to faktory,
které přesahují ekonomické pojetí veřejného sektoru, a které jsou
příčinou existence státu byť i jenom v jeho minimální podobě, např.
potřeba vyšší autoritativní moci ve společnosti.