Vývoj ekonomického myšlení
Vývoj ekonomického myšlení
Starořečtí filosofové a scholastikové
První zmínky o ekonomických principech, zatím ovšem bez toho, aby
byl použito pojmu ekonomie, nalezneme už u starořeckých filosofů,
především u Aristotela a Platóna. Jejich myšlení je ovládáno hledáním
spravedlnosti. Z tohoto hlediska pohlíželi na vlastnictví, na
obchodování, směnu a na úrok. Spravedlivou cenu odvozovali od vnitřní
hodnoty zboží, kterou spojovali s náklady vynaloženými při výrobě
tohoto zboží. Antičtí filosofové však nedokázali nijak odůvodnit úrok
plynoucí z půjčených peněz. Aristoteles jej proto prohlásil za
nespravedlivý.
Starořecké myšlení mělo značný vliv na středověkou filosofii
v Evropě. V myšlení, týkajícího se ekonomie, na ně navázal především
Tomáš Akvinský. Podobně jako Aristoteles ani on nedokázal najít
spravedlivé vysvětlení pro úrok z půjčených peněz, a proto jej
odsoudil jako nemorální. Zajímavé v této souvislosti je, že Akvinský
připouštěl pobírání odměny za půjčení něčeho, co přináší užitek.
Zemědělský statek přináší užitek, je tedy spravedlivé, aby ten, kdo si
tento zemědělský statek vypůjčí, platil jeho majiteli odměnu. Peníze
v pojetí scholastiků byly chápány jako sterilní, tedy jako hotovost,
která sama o sobě užitek nepřináší (nemnoží se). Tím, že je zlata
v oběhu konstantní množství (tzn. je sterilní) nemůže nikdo hromadit
zlato (prostřednictvím úroků) u sebe, neboť pak by nezbylo žádné zlato
jako platidlo pro směnu.
