modely:

• Stackelbergův model množstevního vůdcovství – jedna z firem je vůdcem, který stanovuje objem své produkce, ostatní firmy ji následují, vůdce při rozhodování zvažuje očekávané reakce následovníka, např. IBM
• Cenové vůdcovství – jedna firma stanoví cenu za svůj produkt, druhá firma se rozhoduje pouze o tom, kolik svého produktu za tuto cenu nabídne, vůdce opět bere v potaz očekávané chování následovníka, např. zpracovatelské rafinerie
• Cournotův model simultánního stanovení množství – každá firma volí takový objem produkce, aby při dané víře v očekávané chování druhé fy maximalizovala své zisky, v rovnovážném stavu každá firma zjistí, že její očekávání o volbě ostatních firem se potvrdila (řešením je průsečík obou křivek odezvy obou firem)
• Bertrandův model simultánního stanovení ceny – každá firma volí cenu při určité víře ve výši cen zvolených druhou firmou, jediná rovnovážná cena je dosažena při konkurenční rovnováze (p nemůže být  MC)
• Nekalá kooperace (koluze) – firmy maximalizují zisk celého odvětví
– nestabilní – každá firma je v pokušení  svůj smluvně stanovený prodej ve
víře, že ostatní firmy tak neučiní a ona tak  svůj zisk  systém
trestů za podvádění
Srovnání: kartel – nej objem produkce za nej ceny
Bertrand = konkurence – nej objem při nej cenách
zbytek – mezi