– Hlavní oblasti postkeynesiánské teorie:

– odmítnutí Walarasova modelu všeobecné tržní rovnováhy
– problém nejistoty a očekávání
– role institucí v ekonomii a nutnost jejich změny
– hypotéza finanční nestability
– Postkeynesiánská ekonomie chtěla zkoumat soudobou kapitalistickou ekonomiku v co nejreálnější podobě. Zachycovala tedy nedokonalou konkurenci na trhu včetně převahy oligopolních struktur, rozvinuté peněžní a úvěrové instituce, dobry atd. Neobvyklé bylo jejich použití dělení společnosti na dvě třídy: Na třídu kapitalistických podnikatelů a třídu námezdních pracujících.
– Východiskem postkeynesovské ekonomie je metodologický realismus spojený s metodologickým kolektivismem.
– Vývoj: a) starší větev – Italsko-Cambridgeská škola
b) mladší větev – Američtí postkeynesiánci
– Italsko-cambridgeská škola
– Starší větev postkeynesiánství je označována jako italsko-cambridgeská škola. Vychází hlavně z děl Joan Robinsonové (Akumulace kapitálu 1956) a Nicholase Kaldora (Alternativní teorie rozdělování 1956 a model ekonomického růstu 1957).