M. teorie mezní užitečnosti byla kardinalistická.

– M. teorie mezní užitečnosti byla kardinalistická. Podle M. člověk dokáže měřit mezní užitečnost statku nepřímo, a sice prostřednictvím peněz. Cena, kterou je kupující ochoten za zboží zaplatit, měří jeho mezní užitečnost. M. zavedl pro takovou cenu pojem cena poptávky.
– užitečností peněz mínil M. užitečnost peněžního důchodu. Rovnováhu spotřebitele, který se rozhoduje, kolik daného statku má koupit, lze pak zapsat rovnicí:

– M. zredukoval problém měření užitečnosti a měření užitečnosti peněz. A ten vyřešil tím, že předpokládal, že mezní užitečnost peněz se nemění, tj. MUI je konstantou. V tom případě lze říci, že změny cen a změny mezních užitečností jsou totožné.
– M. to pak umožňovalo, aby odvodil individuální funkci poptávky přímo z funkce mezní užitečnosti. Přesněji řečeno, aby ztotožnil funkci poptávky s funkcí mezní užitečnosti.
– elasticita poptávky
– jednou z inovací, které M. zavedl do teorie užitečnosti a poptávky, byla cenová elasticita poptávky. M. cenovou elasticitu definoval jako procentní změnu poptávaného množství, která je jednoprocentní změnou ceny. Měl na mysli bodovou elasticitu – elasticitu v daném bodě poptávkové funkce.