­ Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz

­ Obecnou teorií zaměstnaností, úroku a peněz začíná druhá etapa ve vývoji Keynesova díla. Ta se stala rozhodující pro vznik keynesiánské ek., a to jak v neokeynesiánské, tak i v postkeynesiánské interpretaci
­ příčinou neúspěšného fungování kapitalistické ekonomiky ve 20. století je nedostatečná efektivní poptávka.
­ K. se soustředil na hledání příčin deprese a nezaměstnanosti. Za základní příčinu považoval nedostatečnou efektivní poptávku spjatou s nízkými podněty k investicím.
­ rozhodování o úsporách a investicích je v kapitalistické ekonomice oddělené. Samoregulačním mechanismem obnovujícím soulad úspor a investic je v neoklasické ekonomii úroková míra. Avšak u K. je úroková míra tuto roli neplní a úspory jsou uváděny na úroveň investic prostřednictvím změny důchodu. To je jeden ze základních rozdílů mezi neoklasickou a keynesiánskou ekonomií.
­ rozhodování o úsporách je závislé na důchodech domácností, a úspory jsou proto funkcí důchodu. Rozhodování o investicích je věcí podnikatelů a je založeno na očekávaném čistém výnosu v porovnání s úrokovou mírou.
­ K. shrnul myšlenky Obecné teorie do následujících tezí:
­ při daných výrobních zdrojích, technologických a výrobních nákladech je ND funkcí zaměstnanosti
­ zaměstnanost je závislá na efektivní poptávce (dnes AD), která je složená z výdajů na spotřebu a na investice