organická skladba kapitálu a klesající míra zisku
M. dělil K na konstantní a variabilní. Variabilní kapitál byly mzdové zálohy, které kapitalistovi umožňovaly zaměstnávat dělníky – „živou práci“. Protože pouze „živá práce“ tvořila novou hodnotu, nazval M. tento kapitál kapitálem variabilním – kapitálem, který se ve výrobním procesu zvětšuje. Oproti tomu konstantní kapitál zaměstnává „minulou práci“, zhmotnělou v podobě strojů, budov a dalších věcných součástí výroby.
M. dospěl k závěru, že zisk roste jen tehdy, když roste variabilní kapitál. Z této představy M. vyvodil zákon o klesající míře zisku. Míra zisku je dána vzorcem m/(C+V), kde m-zisk (nadhodnota), C-konstantní kapitál, V-variabilní kapitál. Zisk m se zvětšuje pouze se zvětšováním V. Domníval se, že akumulace K vede nevyhnutelně ke klesající míře zisku.
transformační problém v pracovní teorii
podle pracovní teorie hodnoty měly být ceny ovlivněné pouze náklady práce a ničím jiným. Jenže v kapitalismu volné soutěže se prosazuje tendence k jednotné míře zisku z investovaných kapitálů ve všech odvětvích a výrobách. A to představovalo pro pracovní teorii hodnoty vážný problém – zatímco nadhodnoty byly podle M. tvořeny jen „živou prací“, a byly proto úměrné pouze variabilnímu kapitálu (V), zisky musely být úměrné celému kapitálu (C+V)
