podmínky společenského optima
podmínka optimální směny – mezní míry substituce každého páru statků musí být stejné pro každý pár spotřebitelů
podmínka optimální výroby – mezní míry technické substituce každého páru VF musí být stejné u každého páru statků
podmínka optimální skladby produkce – mezní míry substituce se musí rovnat mezním mírám transformace pro každý pár statků.
H. teorie blahobytu byla založena na Paretově kritériu optimality. Teorie definovala podmínky optimální distribuce statků a optimální alokace VF, při daném rozdělení majetku mezi lidmi.
Cambridgeská škola
– navazuje na KPE, ale nezkoumá makroekonomické subjekty
– ztotožňují rovnováhu se statikou a dynamikou s nerovnováhou
– „čistá“ ekonomie + matematika
– zabývá se teorií peněz
– znakem byla snaha uchovat tradici anglických klasiků – A. Smithe, D. Ricarda a J. S. Milla.
– S lausannskou školou spojoval cambridgeskou školu zájem o ekonomickou rovnováhu a o ekonomický blahobyt. Obě školy se výrazně odlišovaly metodou zkoumání tržní rovnováhy. Zatímco lausannská škola rozvíjela metodu všeobecné rovnováhy trhů, cambridgeská škola používala metodu dílčí rovnováhy trhu: zkoumala poptávku, nabídku a rovnováhu určitého trhu za předpokladu ceteris paribus – za předpokladu, že na všech ostatních trzích nedochází k žádným změnám.
