Rakouská škola

– patří do neoklasicky
– nazývaná také: Rakouská, subjektivně-psychologická škola
– odlišuje se od lausannské školy a cambridgeské školy tím, že zcela odmítla separátní teorii nákladů a vytvořila na bázi teorie mezního užitku důsledně monistickou subjektivní ekonomii. U rakouské školy je to jedině mezní užitek, z něhož jsou obě ostří „Marshallových nůžek“
– podnětem ke vzniku rakouské školy se stalo dílo Carla Mengera Základy národohospodářské nauky. Za její skutečné zakladatele se považují až teprve první Mengerovi následovníci Eugen von Böhm-Bawerk a Friedrich von Wiesner.
– dnešní podobu RŠ vtiskli hlavně Ludwig von Mises a Friedrich A. von Hayek.
– na počátku vzniku se RŠ soustředila na teorii hodnoty
– Böhm-Bawerk rozšířil zájem RŠ o kapitál, Ludwig von Mises zájem rozšířil o teorii peněz a teorii hospodářského cyklu, F. A. von Hayek rozšířil zájem o teorii znalostí.
– RŠ se odlišuje od jiných směrů a škol svým důsledným a jednoznačným liberalismem.
– příznakem RŠ je obava z úvěrové expanze komerčních bank, zaštítěných centrální bankou jakožto „věřitelem poslední instanci“, a také z deficitního státního rozpočtu. Nejnepřijatelnější byla pro RŠ keynesiánská politika plné zaměstnanosti. Jednak proto, že musí nutně vyústit v pádící inflaci, jednak proto, že sklouzává v řetězovou reakci stále intenzivnějšího státního intervencionismu.