– Robinsonová přispěla svou kritikou …

– Robinsonová přispěla svou kritikou neoklasické ekonomie k odstartování tzv. antimarginalistické revoluce. Šlo o celkové zpochybňování teorie mezního užitku jako hodnotové teorie, a dále pak teorie mezní produktivity jako teorie rozdělování.
– NICHOLAS KALDOR
– Kaldor přispěl k rozvoji postkeynesiánské teorie růstu a rodělování zejména v článcích Alternativní teorie rozdělování, Model ekonomického růstu a Nový model ekonomického růstu. Kaldor vyšel ve svém modelu růstu a rozdělování z typicky postkeynesiánského předpokladu dvou základních tříd – příjemců zisků a příjemců mezd.
– Kaldor přispěl také k rozvoji postkeynesiánské teorie peněz založené na teorii endogenní nabídky peněz. Jeho představa edogenity peněz vycházela z podmínek Velké Británie, kde Bank of England skutečně fungovala jako věřitel a přizpůsobovala se převážně potřebám schodků veřejných rozpočtů.
– Američtí postkeynesiánci
– na rozdíl od I-C školy, která kladla důraz především na teorie růstu a rozdělování,, soustředili se am. poskeynesiánci zejména na rozpracování peněžní teorie J. M. Keynese. Východiskem byly Keynesovy myšlenky o endogenní povaze peněžní nabídky (byla zdůrazněna úloha bankovních peněz, které se historicky vyvinuly z vlastních peněz a v Keynesově pojetí umožňují umořování dluhů. Každá jednotlivá banka je schopna aktivně tvořit vklady, své chování však musí vázat na chování celé bankovní soustavy. Emisní aktivita bank je omezena, protože banky musejí udržovat stabilní vztah mezi svými úvěry a rezervami. CB může bank soustavu regulovat