Keynesiánská, klasická a monetaristická interpretace fiskální politiky.

Cíle keynes.: usměrňování makroek. veličin, sniž. inflace, vyhlazov. hosp. cyklu, fisk. politika je zde aktivistická. V příp. recese expanzivní (vzniká deficit rozpočtu – ten je financ. z dřívějších úspor, financování růstem peněžní zásoby či vydáváním cen. pap.(dluhopisů). (monetizace rozp. deficitu – tištění peněz-vláda získává výnos – tzv. ražebné), v případě plné zaměstnanosti či přezaměstnanosti by byla politika restriktivní.(jemné dolaď. ekon.)
Růst nom. produktu je doprovázen růstem počtu transakcí a větší popt. po penězích – tzn. buď rostoucí V (a růstu úr. sazby – viz vytěsň. efekt), nebo pokud je fisk. expanze podpořena měnovou expanzí, růst úr. sazby bude menší. Bariéry účinnosti – časová zpoždění, efekt vytěsňování – vládní podpora AD – růst G atp., povede k reakci peněž. trhu – vyšší MD, vyšší úroková sazba – snížení některých výdajů – investičních, spotřebních…(lidé raději ukládají než aby investovali). Vládní výdaje tak de facto vytěsňují investiční (soukromé) výdaje. Dalším problémem je, že fiskální politika, velmi často deficitní, vede k rostoucímu veř. dluhu.
Fisk. expanze, roste úrok. sazba-tlak na zhodnoc. kurzu-fix. kurzy-banka intervenuje-prodává koruny za cizí měny-koruny do oběhu-to zvyšuje peněž. zásobu-růst úr. sazby slabší-vytěsň. efekt slabší- fisk. expanze je silnější. V případě pohyblivých kurzů by docházelo v důsl. vysokého kurzu k zhoršování exportu a podpoře importu.