teorie blahobytu
P. odmítal možnost interpersonálního porovnávání a sčítání individuálních uspokojení a nabídl řešení – Paretovo optimum.
P. definoval společenské optimum jako takovou situaci (takové rozdělení statků), kdy již není možné (přerozdělením statků) zvýšit uspokojení kteréhokoli jednotlivce (posunout jej na vyšší indiferenční křivku), aniž by to zároveň nesnížilo uspokojení někoho jiného (posunulo jiného na nižší indiferenční křivku) pareto-optimální.
Naopak pareto-suboptimální by byla taková situace, kdy by ještě bylo možné přerozdělením statků zvýšit uspokojení některého jednotlivce, aniž by se tím snížilo uspokojení kohokoliv jiného.
ekonomická rovnováha a Paretovo optimum
P. ukázal, že W. všeobecná rovnováha splňuje jeho kritérium optimality – je pareto-optimální
daná všeobecná rovnováha trhů a jí odpovídající Paterovo optimum se vždy vztahuje k danému, výchozímu rozdělení bohatství (rozdělení výrobních faktorů) mezi lidi.
P. ukázal, že ekonomická rovnováha (ve W. smyslu) je z hlediska společenského blahobytu lepší než ekonomická nerovnováha.
