při hledání podmínek rovnov. W. dospěl ke dvěma druhům rovnováhy
a) rovnováha spotřebitele
b) rovnováha trhu
teorie mezní užitečnosti, poptávky a nabídky
odvodil z mezních užitečností funkce poptávky a funkce nabídky. Do své teorie zahrnul spotřební statky i služby VF (odlišoval výrobní faktory a služby VF)
W. teorie rovnováhy má stranu poptávky (po spotřebních statcích) a stranu nabídky (nabídky služeb VF). Jak str. S i D představují domácnosti.
W. formoval podmínku maximalizace uspokojení jednotlivce, neboli podmínku spotřebitelovy rovnováhy (II. Gossenův zákon).
Kromě podmínky spotřebitelovy rovnováhy musí být splněna podmínka rozpočtového omezení spotřebitele (spotř. výdaje na zboží se musí rovnat jeho důchodu)
z rovnic spotřebitelovy rovnováhy a jeho rozpočtového omezení lze odvodit individuální poptávkové funkce (f. D spotř. po statcích) a individuální nabídkové f. (f. S služeb jeho VF.
W. trval na tom, že f. D musí vyjadřovat závislost poptávaného množství na cenách všech statků i služeb VF. Stejně tak f. S služby VF musí vyjadřovat závislost nabízeného množství na cenách všech statků i služeb VF. To bylo charakteristické pro jeho metodu všeobecné rovnováhy
