1.5. Debata o vytlačování soukromých investic
1.5. Debata o vytlačování soukromých investic
Fiskální politika má vliv i na posun agregátní nabídky. Snížení daní může vyvolat dvě různé situace. V každém případě se zvýší příjmy domácností. Ale v prvním případě zvýšení daňových sazeb vyvolá u domácností větší zájem o práci. Lidé začnou víc pracovat. Tento fakt zvýší agregátní nabídku. Ve druhém případě budou mít lidé vyšší příjmy, tím se budou cítit bohatší a omezí práci. Agregátní nabídka poklesne.
Krátkodobé účinky (expanzivní) fiskální politiky. Agregátní poptávka je v poli, kdy jsou v ekonomice nevyužity výrobní faktory. Zde se daří zvyšovat reálný produkt bez velkého zvýšení cenové hladiny. V poli, kdy se ekonomika blíží potenciálnímu produktu se spíš daří úspěšně zvyšovat hladinu cen.
Dlouhodobé účinky rozpočtové politiky. V dlouhém období s růstem agregátní poptávky souvisí krátkodobý růst nominálního produktu. Na tento růst reaguje poptávka po penězích, čímž dojde ke zvýšení úrokových sazeb a tím k omezení investic. Dochází k procesu vytěsnění. Situace, kdy vládní rozpočtové výdaje snižují soukromé investiční výdaje. Tím vlastně také konkurují v investicích soukromým investorům. Vzroste cenová hladina, reálné i nominální úrokové míry (nevrátí se na svou původní úroveň jako v monetární politice). Úroveň produktu a zaměstnanosti se nemění.
1.6. Fiskální politika v modelu multiplikátoru
Multiplikační efekt státních nákupů výrobků a služeb. Výdaje státních orgánů jsou součástí agregátní poptávky. Růst rozpočtových výdajů zvyšuje agregátní poptávku, nikoliv ve stejném rozsahu jako výdaje, ale v rozsahu větším daném tzv. multiplikátorem státních výdajů. Tento multiplikátor je stejný jako investiční . Jiný je však multiplikační efekt čistých daní. Musíme brát v úvahu, že ne celá část příjmů domácností je použita na spotřebu. Domácnosti část uspoří. To znamená, že sníží-li se sazba daně z příjmů, zvýší se příjem spotřebitele. Ten však nespotřebuje celou částku, o kterou se příjem zvýší, ale jen část. Zbytek uspoří, kolik uspoří je dáno mezním sklonem k úsporám (MPS) na AD má větší účinek zvýšení státních výdajů než změna daní. Tento daňový multiplikátor má tvar:
, kde r je míra daně z příjmů.
1.7. Vliv daní a vládních výdajů na ekonomickou aktivitu
1.8. Ekonomické důsledky vládního dluhu
Délka rozhodovacího procesu je podstatně nižší u monetární politiky než u fiskální. Monetární politice se trh a tržní subjekt přizpůsobují rychleji než když mají reagovat na účinky fiskální politiky.
Cyklický deficit je vyrovnán přebytky z období hospodářského rozmachu, takže je k ekonomice neutrální. Strukturální deficit snižuje v dlouhém období investiční výdaje (v důsledku vytěsňovacího efektu) a může být zdrojem inflace.