Ekonomická koordinace

1. Svobodný trh (ST). Střetávájí se zde prodávající a kupujíc, výrobci a spotřebitelé. ST výrazně přispěl k ekonomickému pokroku.
Trh
Ekonomické subjekty rozhodují v zásadě samy. Firmy stanovují, co budou vyrábě a jaké technologie při tom budou používat. Domácnosti zase rozhodují, co za své příjmy nakoupí. Jejich rozhodnutí ovšem není zcela nezávislé, jsou zde podmínky a omezení vytvářené trhem.
Trh je společenská instituce založená na směně zboží (koupě/prodej). Při koupi se sjednává cena. I když cenu stanovuje prodávající, ovlivňuje jí i zákazník a to nekoupí, porovnáním ceny. Prodávající tedy následně zvažuje, cenu zboží snížit, zvýšit. Cena je zdrojem důležitých ekonomických informací. Zpravuje o výši nákladů na získání určitého statku. Na základě cen se propočítávají výnosy a náklady a zjišťuje se výše zisku. Cena podnikatelům přináší vyšší zisky u těch statků, o něž mají spotřebitelé větší zájem. Trh může být omezován, ale nemůže být zcela potlačen. V řadě oblastí je nenahraditelný. Předností tržního mechanismu je autonomní a automatické šíření informací. Informace se na trhu rychle šíří a trh dokáže velmi rychle a silně reagovat.
Funkce trhu: 1. přenášejí informace (prostřednictví cen)
2. stimulují (podněcují) ekonomické subjekty
3. rozdělují důchody mezi jednotlivé subjekty.

2. Centrální koordinace. Systém centrálního řízení v plánování v socialistických ekonomikách sovětského typu. Výhodou sice byla schopnost soustředit zdroje k prosazování základních cílů, nebyl však schopen je využívát efektivně. Státní vlastnictví nevytvářelo dostatečno motivaci k využívání ekonomických zdrojů. Přílišná centralizace rozhodování neumožňovala podnikům dostatečně pocítit rozdíl mezi dobrou, průměrnou a špatnou prací. Dobré podniky ztratily motivaci k dalšímu zlepšování své činnosti. Špatně hospodařící podniky spoléhaly na státní dotace bez snahy zlepšení výroby v podniku. Centrální plánování bylo považování za základní nástroj koordinace veškerého ekonomického života. K sestavením plánu je vytvořen plánovací úřad. V Československu byl model centrálního plánování a řizení ekonomiky používán od roku 1952-1989. Pět významných pokusů o reformu. Výsledek – neexistence zpětné vazby, preference některých odvětví.