Bankovní sektor a nabídka peněz

Bankovní sektor a nabídka peněz:
Finanční instituce převádějí peníze od věřitelů k dlužníkům. Přitom vytvářejí finanční nástroje (jakými jsou šekové nebo úsporové účty). Z makroekonomického hlediska jsou ale nejdůležitějším nástrojem bankovní peníze, které dnes poskytují především komerční banky. Každá banka má po ruce fondy nebo aktiva ve formě pohotové hotovosti nebo ve formě fondů u CEB zvané rezervy. Banka maximalizuje svůj zisk, pokud používá vložené peníze k provádění peněžních transakcí, jako je poskytování úvěrů, nebo nakupování cenných papírů. Z toho vyplývá, že banky mohou doslova tvořit peníze. Na každý typ vkladů jsou zákonem stanoveny povinné minimální rezervy a to nezávisle na skutečné potřebě pohotové hotovosti. Hlavní funkcí PMR stanovených zákonem je umožnit CEB kontrolovat objem šekových vkladů, které mohou banky generovat. Tím, že určí vysoké, pevné zákonem stanovené PMR, může CEB lépe kontrolovat nabídku peněz.
Proces generování peněz – za prvé: CEB rozhodne o výši PMR; za druhé: bankovní systém považuje tyto rezervy za vstup a přeměňuje je v mnohem větší množství bankovních peněz. Oběživo plus tyto bankovní peníze pak představují nabídku peněz M1. Banky mohou postupně vytvářet peníze. Působí zde proces multiplikace. Příčinou je takzvaný peněžní multiplikátor = 1/PMR krát původní vklad. Tímto způsobem se z původně uložené tisícikoruny při desetiprocentních PMR stane na konci multiplikačního procesu deset tisíc korun. Banky tak vytvářejí nové peníze. Nebo-li: Je-li zákonem stanovená povinná rezerva deset procent budou nové vklady desetinásobkem rezervy. Avšak jakmile se část ze zvýšených vkladů přelévá do oběživa či nepeněžních aktiv, nebo když banky drží přebytečné rezervy, pak se tvorby vkladu odchýlý od poměru 1/povinný podíl rezerv.