Fungování monetární politiky při regulaci agregátní poptávky ( Keynes )

Druhý stupeň
Druhý stupeň efektu monetární politiky na vývoj makroekonomických veličin spočívá v interakci změněné agregátní poptávky s agregátní nabídkou. Dochází k interakci křivky AD s úsekem křivky SRAS ( v Keynes.pojetí )s nízkým ( i nulovým ) sklonem. V podmínkách nevyužitých výrobních faktorů dochází ke slabému růstu cenové hladiny při výrazném růstu produktu.
V případě monetární expanze při plné zaměstnanosti ( tj. Y = Y* ) je hlavním dopadem inflace tažená poptávkou, s následným přizpůsobením očekávané inflace ( zrychlení posunu SRAS nahoru ). Dlouhodobý účinek monetární expanze je růst cenové hladiny při opakovaném návratu Y k Y*. Nazývá se neutralita peněz, kdy měnová politika neovlivňuje reálný ale nominální produkt. V důsledku růstu míry očekávané inflace je třeba počítat s růstem potenciálního produktu ( posun SRAS a LRAS doprava ). Přístup používání měnových nástrojů expanzivně v dobách recese a restriktivně v dobách expanze je označován jako jemné dolaďování ekonomiky.
Je to tzv. politika s volností rozhodování ( tzv.diskreční politika ).
Závažná slabina monetární politiky v keynesiánském pojetí jsou časová zpoždění:
• vnitřní (rozpoznávací, rozhodovací a akční)
• vnější zpoždění (období mezi provedením a účinkem opatření).
Stabilizační politika může mít i destabilizující účinky a to hlavně díky vnějším zpožděním.