Keynesiánská, klasická a monetaristická interpretace fiskální politiky.

Klasický případ – úrok. sazba se tvoří na trhu kapitálu. Veškeré úspory se promění na popt. po kapitálu K=S. Vertikální osa – i, horizontální osa K, S. Křivky KS, KD. Poptávka po úsporách (vlád. cen. pap.) Vede k posunu KD vpravo, dochází proto k růstu i, , tím je omezeno poptávané množství kapitálu na investování, vzroste objem úspor (díky úr. sazbě), ve stejném rozsahu tedy poklesnou spotřební výdaje.Zvýšené vl. výd. povedou ke stejně vysokému poklesu soukr. výd. (úplný vytěsňovací efekt). Fisk polit. neúčinná! Monetaristický názor- neúčinná fisk polit-tvorba úr. sazby na trhu peněz. Růst MD v důsledku růstu nom.HDP vede k výraznému růstu úrokové sazby a poklesu výdajů na ní citlivých.Poklesem těchto výdajů vzniká prostor pro zvýšení vlád. nákupů. Jde opět o nahrazení I vládními výdaji. Přiznání omezeného vlivu fisk polit. na Y a P v krát. obd.-připuštění možnosti kolísání důch. rychlosti V.
Baroova-Ricardova hypotéza – neboli ricardiánská ekvivalence – neúčinnost fiskální politiky – domácnosti se snaží dlouhodobě stabilizovat úroveň své spotřeby – při snížení daní tak sníží své výdaje – uvědomují si, že v budoucnu budou daně zvýšeny, že budou splácet toto snížení.
Ekonomie strany nabídky – stimulace AS – zdroje ekonom. růstu- snížení míry zdanění. Argument že by došlo ke snížení rozpočtových příjmů je vyvracen tím, že příliš vys. zdanění destimuluje od ek. aktivity a placení daní a daň. výnos se snižuje. (zakázaná zóna Lafferovy křivky). Naopak nižší zdanění dlouhodobě povede ke stimulaci a zvýšení důchodu a tím i vybraných daní.