Keynesiánské a monetaristické pojetí měnové politiky.

Monetaristická měn. politika:
klasická východiska:
dokonale pruž. nomin. mzd. sazby a ceny statků (automatic. udrž. L=L* a Y=Y*), změna AD nebude výši produktu ani zaměstnan. ovlivňovat. (neutralita peněz v krát. i dl. období – peníze jsou jen závojem reálných procesů, regulace není smysluplná).
Kvantitativní teorie peněz (KTP) – stará cambridgeovská verze – požadované peněžní zůstatky (držba peněz) je dána jako určitá část reálného důchodu Y.
MD = k * P * Y (k je fixní – stabilní zvyklosti příjmu a výdeje peněz a technologie placení); Nabídka peněz (M) je kvantitativně totožná s MD, tedy M=k * P * Y
(růst peněžní zásoby se projeví zvýšením výdajů na statky a jiných transakcí) – stabilní vztah mezi důchodem a transakcemi. Jde o přímý vztah mezi růstem M a růstem AD. (na rozdíl od keynes. nepřímého mechanismu). Vztah mezi objemem nom. důchodu (P*Y) a množstvím peněz v ekonomice (M) určuje tzv. důchodovou rychlost oběhu peněz (V).
V = 1/k ; V = P* Y/M. Pozor, nezaměňovat s transakční rychlostí oběhu (rozdílný obsah veličin P*Y a P*T), za předpokladu stejného tempa změn P*Y a P*T lze předpokládat stejnou dynamiku důchodové a transakční rychlosti.
Monetar. verze KTP – vychází také z pohybl. mzd. sazeb a cen, výkyvy v AD způsobené měn. politikou vedou krátkodobě k odchylkám Y od Y* a změnám P.
V delším období předpokládá návrat k přiroz. míře nezaměstn. a tím i udrž. Y*. Předpokladem je stabilita soukr. sektoru, popt. šoky nezpůs. soukr. subjekty ale centr. banka nevhodnou měn. politikou. (Stabilita spotř. výdajů – viz permanentní důchod.)
Stabilita poptávky po penězích. (analogie stabil. koeficientu k). Snaha optimalizovat strukturu bohatství (mezní užitky z poslední jednotky jednotlivých aktiv se vyrovnají). Proto příliš velké množství peněz nebude přeměněno na jiné formy fin. aktiv, ale bude použito na nákup statků. (vrtulník – shazování peněz – použito na spotřebu). (přímý vliv M na AD). důchodová rychlost V zůstává zhruba fixní.