Keynesiánské a monetaristické pojetí měnové politiky.

Monetar. měn. politika: zprostředk. cíl – stabilní růst peněžní zásoby, který je určující pro růst AD. (tj. Pevné měnové pravidlo). Výsledkem má být stabilní vývoj nom. HDP, koneč. cíl – nízká inflace. Růst peněž. zás. odpovídá zhruba růstu Y*.
př. M vzroste za rok o 5%, Y* vzroste o 3%, stabil. míra inflace je 2%. Ne aktiv. dolaďování. Nevhodná politika – buď vede k inflaci, nebo k recesi. (ekonomika bude stabilnější, když ji centr. banka přestane stabilizovat). Při dlouhodobé snaze snižovat u pod u* by rostoucí tempo růstu peněž. zásoby vedlo k akcelerující inflaci.
Bariéry: nejistý předpoklad stabilní poptávky po penězích (neboli dle cambridge koef. k), to může vést k rozkolísanosti Y i P v důsledku změny AD. (změna důch. rychlosti oběhu peněz). Měn. polit. je tím úspěšnější, čím lépe se dají změny MD předvídat.
Další politiky – fixní měn. kurzy, úvěrový kanál měn. politiky (přidělování úvěrů – kom.banky sází na jistotu – vlád. cen. pap., stálí klienti. (buď neroste úr. sazba, , nebo neroste objem poskyt. úvěrů a tím ani inv. výd.). Nejistá měn. polit.
Přímé cílování inflace- čnb od r 97, nejde přes mezicíle v peněž. zásobě, (veřejné vyhlášení cíle- urč. inflace – dodržení znamená prestiž centr. banky), pomocí souboru indikátorů naznačujících budoucí vývoj inflace (pen. zás,úr. saz, poskyt. úvěry, měn. kurz, příliv kapit, výše nezam.) – z toho zhotoví prognózu a provedou příslušná opatření pro vyrovnání výsledku s inflačním cílem.