Keynesiánské a monetaristické pojetí měnové politiky.

Měn. polit. v otevř. eko.:
– ekonomika s pohyblivými měn. kurzy – měn. expanze pokles domácí úr. saz. pod úroveň v zahr.  odliv kapitálu  znehodnocení kurzu zlepšení NX, zvýšení AD…  v důsledku růstu reál. produktu roste také MD a tím i úrok. sazba příliv kapittlak na zhodnoc. kurzu… (účinek měn. politiky je oslabován), jak by se produkt Y blížil k Y*, růst MD bude posilován růstem cen hladinyopět zvyš. úr. saz… (příliš drahé peníze – omez. investic), Růst nákladů pod vlivem znehodnocení kurzu dom. měny (dovoz surovin je dražší).
– ekon. s fixními kurzy – v případě tlaku na zhodn. či znehodn. kurzu centrální banka intervenuje. (nakupuje či prodává cizí měnu). V příp. restriktivní politiky (s cílem zpomalení růstu AD, cen. hl. a přílivu kapitálu) (vys. úr. saz.) je zde tlak na zhodnocení kurzu, centrální banka nakupuje cizí měny za koruny. Do oběhu se dostává více domácí měny – politika získává expanzivní charakter. Podobně při exp. politice níz. úrok. sazeb centrální banka musí nakupovat koruny (a tím je stahuje z oběhu – restriktivní). Centrální banka nemůže kvůli udržování fix. kurzu ovlivňovat vnitřní cíle – cen. hl. a zaměstnanost. Možností by bylo administrativní omezení pohybu kapitálu, nebo sterilizační operace – zesílení restrikce či expanze, aby byl snížen efekt intervencí na měn. polit. Úroková sazba se tak opět změní a musí docházet k dalším intervencím. (možnosti steril. opatření jsou omezená). Limitem této politiky je výše devizových rezerv centr. banky. Praktické využití 50.-60.léta (politika levných peněz), v 70. letech opuštění úr. saz. jako jediného zprostředk. cíle měn. polit. kvůli zvýš. inflaci.