Dva odlišné přístupy: Rada Evropy a Evropské sdružení uhlí a oceli (ECSC)

1.2.1 Dva odlišné přístupy: Rada Evropy a Evropské sdružení uhlí a oceli (ECSC)
V prvních letech po válce dominovala strategie efektivních demokratických národních vlád a jejich vzájemné spolupráce. První tři organizace OEEC(1948), Rada Evropy (1949) a Evropský dvůr pro lidská práva (1950) byly založeny právě na těchto principech.
První kroky dle federalistické strategie byly učiněny v roce 1952 uskutečněním Schumanova plánu. Robert Schuman přišel s návrhem, že se Francie a Německo vzdají kontroly nad těžbou resp. výrobou uhlí resp. oceli ve prospěch nějaké nadnárodní autority. Další evropské národy (Belgie, Holandsko, Lucembursko a Itálie) přivítaly možnost přidat se k tomuto uskupení a tak se ustanovila skupina (silná šestka), která je po dlouhou dobu motorem další integrace.
Federativní směřování: Římské smlouvy
ECSC ukázalo, že Z Evropa je schopna integrace. Z Evropské země se rychle vzpamatovávaly z WW2, ekonomicky i politicky sílily a rostly, nejvýrazněji Německo. 1955 mu bylo umožněno vstoupit do NATO a znovu obnovit svou armádu. Tato skutečnost a sílící hrozba sovětského bloku znovu vyzvedávaly požadavky na další a hlubší evropskou integraci a to především ekonomickou.