Krátké období, Dlouhé období
Krátké období
– stejný jako základní keynesiánský přístup. Při růstu AD roste jak množství produkce (Y) tak i cenová hladina (P). Rozdíl je ve vysvětlení mechanismu vysvětlení tohoto chování a to nesprávným vnímáním vývoje cenové hladiny ze strany pracovníků.
Zaměstnavatelé zvyšují s rostoucí zaměstnaností nominální mzdové sazby, roste současně i cenová hladina, P však roste rychleji než W, reálné mzdy proto klesají – roste zaměstnanost. Pracovníci, ale trpí tzv. peněžní iluzí, myslí si že rostou i reálné mzdy ale rostou jen nominální.
Dlouhé období
Pracovníci se adaptují růstu cen, mzdy rostou rychleji (skutečné míře inflace se přizpůsobí očekávaná míra inflace) – dochází k dalšímu posunu SRAS nahoru viz obrázek dlouhé období keynes. teorie. Zaměstnanost klesá na úroveň přirozené míry nezaměstnanosti (u*) a produkt se dostává do své přirozené úrovně (Y*), cenová hladina se stabilizuje. Pro u* je typická (stejně jako pro L*) typická stabilní P.
Přirozená míra nezaměstnanosti (u*) = nezaměstnanost při tzv. plné zaměstnanosti
Pokles AD –> klesají nominální mzdy –> klesají ceny –> rostou reálné mzdy; pracovníci však mylně toto interpretují jako pokles reálné mzdy a preferují volný čas před prací = dobrovolná nezaměstnanost.
