Míra nezaměstnanosti
Míra nezaměstnanosti měří podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle.
Míra nezaměstnanosti je nejdůležitější a nejsledovanější statistikou trhu práce. Míra nezaměstnanosti vyjadřuje procentuální podíl počtu registrovaných nezaměstnaných a počtu ekonomicky aktivních obyvatel (v případě ČR jde o klouzavý průměr „pracovní síly“). „Registrovaní“ nezaměstnaní jsou osoby, které jsou v daném období v evidenci Úřadů práce. Teoreticky, nezaměstnaní jsou lidé starší 15-ti let, kteří ve sledovaném období splnili tři základní podmínky:
– byli bez práce,
– hledali aktivně práci,
– byli připraveni k nástupu do práce během určitého referenčního období (obvykle 14 dnů).
Údaj zveřejňuje Ministerstvo práce a sociálních věcí vždy 6. pracovní den po ukončení sledovaného období, kterým je jeden měsíc.
Databáze obsahuje nejen údaje o míře nezaměstnanosti v ČR (ČSFR) od ledna 1990, ale i další dodatečné informace z trhu práce na měsíční bázi.
Míra nezaměstnanosti. Obvykle se definuje jako procentní podíl nezaměstnaných na pracovní síle (zaměstnaní i nezaměstnaní). Časté jsou národní odchylky: Německo vylučuje z pracovní síly osoby samostatně výdělečně činné; Belgie publikuje dvě národní míry nezaměstnanosti, a to podíl nezaměstnaných na celkové pracovní síle, resp. na pojištěné pracovní síle. Švýcarsko zakládá své údaje o pracovní síle na sčítání lidu z roku 1980. Změnou definice, což vlády s oblibou dělají lze míru nezaměstnanosti posunout vzhůru, častěji ale dolů, i o několik procentních bodů. Mezinárodní organizace práce (ILO) a další mezinárodní organizace publikují standartizované míry nezaměstnanosti, které se liší od národních údajů, ale dávají konzistentní základ pro mezinárodní srovnání. Údaje za rok 1998 v tabulce 5.4. ukazují rozdíly mezi standardizovanými a národními mírami nezaměstnanosti.
Zásobník nezaměstnanosti – odtoky a přítoky do zásobníku nezaměstnanosti.