Přístupy k přerozdělování
Přístupy k přerozdělování
Základní otázkou přerozdělovací politiky pak představuje míra ovlivnění původního rozdělení příjmů ze strany státu. V historii přerozdělovací politiky se k tomuto problému vyvinulo několik přístupů. Řada občanů a politiků je toho názoru, že zvyšování příjmových rozdílů mezi chudými a bohatými je škodlivé, protože vede k růstu sociálního a společenského napětí a potenciálnímu neklidu, bouřím a revolucím. V praktické hospodářské politice nám výslednou sílu a podobu přerozdělovacích procesů ovlivní především to, jaká je aktuální politická situace a v rámci ní konsensus ohledně míry přerozdělovacích procesů. Významnou úlohu hrají v tomto procesu historické, kulturní, náboženské a sociální specifika jednotlivých zemí a jejich náhled na zodpovědnost jedince za vlastní osud.
Z logiky fungování tržního mechanismu vyplývá základní dilema přerozdělovací politiky. Jestliže vláda zvyšuje míru přerozdělovacích procesů a snaží se tak snižovat rozdíly v příjmech domácností, mění chování tržních subjektů, deformuje tržní pobídky a snižuje efektivitu alokace zdrojů v ekonomice. Jestliže bychom nazvali politiku snižování rozdílů v důchodech cílem sociální spravedlnosti, vláda se ocitne při provádění přerozdělovací politiky v konfliktu mezi cíli hospodářské efektivnosti a sociální spravedlnosti. Problém představuje, jakým způsobem měřit rovnost. V praxi se za opatření vedoucí k rovnosti považuje opatření, které snižuje míru nerovnosti ve společnosti, případně přesouvá zdroje od chudých k bohatým.
