regulace agregátní poptávky

regulace agregátní poptávky je prováděna především:
– fiskální politikou – v rámci ní se mění vládní výdaje (nákupy, transferové platby) a daňové zatížení ekonomických subjektů
– monetární politikou – v podobě, kdy centrální banka ovlivňuje množství peněz v ekonomice, tím i úrokovou sazbu a výdaje na ni citlivé, tzn. i agregátní poptávku
– politikou, která bezprostředně ovlivňuje čistý export (pomocí těchto nástrojů: usměrňování vývoje měnových kursů, cla, importní kvóty a další opatření)
b) monetaristický přístup k proticyklické politice
– monetaristé zastávají názor, že výkyvy v ekonomice jsou způsobeny vládními zásahy (a tak dochází k tržnímu selhání), proto v tomto případě proticyklická politika spočívá v absenci regulace agregátní poptávky
– monetaristé tvrdí, že stabilní růst produktu bude zabezpečen přiměřenou měnovou politikou v podobě dodržení měnového pravidla (viz. měnová politika)