RUST VLADY

5. Shrnutí keynesiánské etapy
Veřejné finance začaly být masivně používány jako nástroj přerozdělování. Cílem veřejných politik začalo být vymýcení veřejné chudoby. Objevily se názory, že vládní výdaje se vzhledem k potřebám společnosti nacházejí na netolerovatelně nízké úrovni a je nutné je ve veřejném zájmu zvyšovat. Úlohou státu je převzít na sebe rizika spojená s fungováním jedince ve společnosti. Je pozoruhodné, že v tomto období růstu vládních výdajů se téměř neobjevovaly studie dokazující jakýkoliv negativní dopad vysokých mezních daňových sazeb na výkonnost hospodářství. Došlo k výraznému odklonu od institucí zabezpečující vyrovnanost státního rozpočtu. Co je pozoruhodné na nárůstu vládních výdajů v šedesátých a sedmdesátých letech je, že nastalo v období, kdy vyspělé země nebyly konfrontovány s žádným významnější válkou či ekonomickou krizí.
Představy o fungování státu ve fiskální oblasti byly vedeny dvěma naivními představami o fungování státu v ekonomice. Byly to za :
a) akce tvůrců hospodářské politiky jsou vedeny především zájmem obecného blaha. Rent seeking tehdy ješte nebyly rozpracovány
b) Veřejný sektor je centralizován a má centrum z kterého vychází rozhodující a strategická hospodářskopolitická rozhodnutí, která jsou vnitřně konzistentní. Nekonzistence jednotlivých opatření (podpora tabáku jako zem. Plodiny a spotřební daně)
c) Opatření hopo jsou zvrátitelná