NEOKEYNESIÁNSTVÍ

NEOKEYNESIÁNSTVÍ – proběhla hluboká diferenciace keynesiánství, vznik je spojen s průnikem keynesiánství do USA. Jedním z představitelů – P. A. Samuelson – neoklasická syntéza – spojení keynesiánství s neoklasicismem v závislosti na hospodářském cyklu (v době recese – keynesiánství; v době vzestupu ponechat prostor automatickému fungování tržního mechanismu).

POSTKEYNESIÁNSTVÍ – na keynesiánství se formovali i odpůrci syntézy – nejdříve v Anglii – J. Robinsonová, N. Kaldor, P. Sraffa), od 60. let se tento proud formuje i v USA – R. Clower, A. S. Eichner aj. – odmítání automatických mechanismů samoregulace, ale počátkem 70. let dochází k selhání keynesiánství, takže mají slabou pozici.

Selhání keynesiánství – volba nástrojů regulace byla dvoustranná – buď se stimulovala úroveň zaměstnanosti (při současném růstu inflace) nebo snižovala inflaci (při rostoucí míře nezaměstnanosti). Avšak na začátku 70. let se projevil souběh růstu nezaměstnanosti i inflace (cenového vzestupu). To neumělo keynesiánství řešit→ prohlášeno za příčinu stagflace (ztráta dynamiky výkonu a růst inflace).