3. KALKULACE

3. KALKULACE

3.1 Pojem kalkulace
kalkulace = propočet (stanovení) N na určitý výkon, příp. na nějakou nižší složku
– má min. 3 významy – činnost
– výsledek činnosti
– útvar (skupina lidí)
kalkulační jednice = množství vyjádřené měrnou jednotkou na kterou vypočítáme kalkulaci

kalkulační množství = dopředu stanovený počet kalkulovaných jednic, kterými se kryjí N

3.2 Metody kalkulace
= způsob stanovení kalkulace
– zohledňují celou řadu faktorů)
1) předmět kalkulace
2) v jakém odvětví
3) typ výroby
4) strukturu N
5) způsob přiřazování

3.2.1 Dělení kalkulace
a) z hl. času (kdy ji sestavujeme)
přeběžné (ex ante) propočtové (odhad ze zkušenosti z praxe)
plánové (z THN – tam, kde se výroba opakuje, velké podniky)
operativní (z THN, odrážejí okamžitý stav)
výsledné

b) podle rozsahu
kalkulace úplných (vlastních) N = absorbční – zahrnujeme všechny druhy N spjaté nejenom s výkonem ale s celým chodem podniku

Všeobecný KALKULAČNÍ VZOREC (doporučený)

1. přímý materiál
2. přímé mzdy
3. ostatní přímé náklady
4. výrobní (provozní) režie

VLASTNÍ NÁKLADY VÝROBY

5. správní režie
VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU

6. odbytová režie
ÚPLNÉ VLASTNÍ NÁKLADY VÝKONU

7. zisk

KALKULOVANÁ CENA

1) přímý materiál
– přesně dáno – co se spotřebuje při výrobě výrobků (i odpad), co se stává součástí výrobku

2) přímé mzdy
• základní mzdy ()kolové, časové) výrobních dělníků
• příplatky, doplatky ke mzdě výr. dělníků
• osob. ohodnocení, prémie výr. dělníků

3) ostatní přímé N
– příspěvky na SZ zabezpečení
– licenční poplatky (za 1 ks)

4) výrobní režie
– vše, co je spjato s vlastní výrobou
• mzdy režijních dělníků (mistř, plánovači,…)
• opotřebení nástrojů
• odpisy HIM (stroje, výrobní budovy)
• spotřeba energie
• režijní materiál

5) správní režie
• náklady řízení (jednotky) podniku
• platy THP
• odpisy správních budov
• poštovné, pojistné

6) odbytová režie
• skladování hotových výrobků
• propagace
• prodej
• expedice
– pravidla se zahrnuje do správní režie, někdy i zásobovací režie
– může být ve výrobní nebo správní režii

3.3 Skupiny kalkulačních metod (dle M. Synka)

4 skupiny:
1) kalkulace dělením
– prostá kalkulace dělením
– stupňovitá kalkulace dělením
– kalkulace dělením s poměrovými čísly

2) kalkulace přirážková
– režijní přirážka

3) kalkulace ve sdružené výrobě
– zůstatková (odečítací) metoda
– rozpočítavací metoda
– metoda kvantitativní výběže

4) kalkulace rozdílové
– metoda standardních nákladů, neboli metoda normová

ad 1) kalkulace dělením
a) prostá kalkulace dělením
– použití: hromadná výroba piva, těžba plynu, uhlí, rud, vodárny, výroby el. energie
– v podstatě: vždy produkce 1 výrobku
vzorce:

n = N/q n ………náklady na kalk. jednici
N ………celkové (úhrné) náklady
q ………počet vyrobených kalkulačních jednic

b) stupňovité kalkulace dělení
– použití: v chemické výrobě ( = ROZVRHOVÁ METODA)
– podstata: sestavujeme kalkulace pro jednotlivé výrobní stupně (fáze), měření Q (q) a zjišťování N pro každý výrobní stupeň

c) kalkulace dělením s poměrovými čísly
– použití: při výrobě výrobků, které se liší velikostí, tvarem, hmotností, pracností
– při stejné technologii výroby netvoří stejnou typovou (rozměrovou řadu)
– např. Felicia, Octavia, Fabia
výrobky: hutnické, strojírenské, dřevařské, cihlářské
– poměrová čísla: ukazatele vyjadřující poměr známé veličiny pro jednotlivé výrobky

Př.

Výrobek Q [ks] Norma času Pom. čísla
A (základ) 200 000 1,5 1
B 80 000 1,8 1,2 (1,8/1,5)
C 50 000 3 2

Celkové N: 18 458 000,–

Přepočtený objem
A 200 000 x 1 = 200 000
B 80 000 x 1,2 = 96 000
C 50 000 x 2 = 100 000

celkem 396 000,–

náklad na 1 přepočtenou jednotku: 18 458 000: 396 000 = 46,61 Kč/ks

kalkulace:
46,61 Kč/ks
46,61 x 1,2 = 55,93 Kč/ks
46,61 x 2 = 93,22 Kč/ks

2) kalkulace přirážková
– použití: pro kalkulaci režijních N při výrobě různýchvýrobků v sériové a hromadné výrobě
– princip:
– N se rozdělí na přímé a nepřímé
– nepřímé N poslouží k určení režijních přirážky (sazby)

rozvrhová sazba = nepřímé N za dané období
rozvrhová základna daného období
– požadavky na drozvrhovou základnu:
1. nepřímé N k ní mají mít přičinnou souvislost
2. poměr mezi ní a nepř. N se nemá měnit
3. její výše má být snadno zjistitelná
příklady R.Z. :
• přímé mzdy – ve stroj. vždy
• přímý materiál
• normohodiny
• strojové hodiny
• počet vyrobených jednotek
…

Př.
Výroba 3 výrobků: A,B,C.
Přímé mzdy = 50 000 Kč/měsíc (vyplaceny)
nepřímé N = 150 000,–/měsíc (zjištěny)
režijní sazba (150 000/50 000 = 300 %)

kalkulace výr. A:
Přímé mzdy 80 Kč/ks
přímý mat. 40 Kč/ks
režie 240 Kč/ks (3 x 80)
vl. N výkonu 360,–/ks

Předpokl., že zahrnuje i správní režii.

3) kalkulace ve sdružené výrobě
a) odečítací metoda

Př.
Výroba výrobků A (hlavní) 720 kg
B
C
Výchozí surovina – spotřeba 1 200 kg Tržba za B 620,–
– cena 5 Kč/kg Tržba za C 340,–
Zpracovací N – 864,–

Vypočteno:
spotřeba suroviny 1200 x 5 = 6000,–
zprac. N 864,–
tržby za B – 620,–
tržba za C – 340,–
na výr. A zbývá 5 904,–

N na A: 5 904 : 720 = 8,20 Kč/ks

Určuje nákl. na A, ale ne na B a C
Pleteme dohromady náklady a výnosy

3) rozdílová ( sčítací) metoda
– v případech sdružené výroby
– na výstupu je více druhů než na vstupu

Př.
100 kg suroviny (obilí)
– mouka A – 60 kg
– mouka B – 30 kg
– mouka C – 10 kg
– fiktivní příklad
– 100 kg za 572 Kč
náklady se rozpočítávají v poměru ceny mouky (4:2:1)

Výrobek Norm. výtěž za 100 kg Poměr. číslo Kombin. poměr Přepočt. N celkem N/1kg
A 60 4 240 442 begin_of_the_skype_highlighting              60 4 240 442      end_of_the_skype_highlighting,8 7,38
B 30 2 60 110,7 3,693,69
C 10 1 10 18,5 1,85
Σ 100 x 310 572 x

Poznámka pod čarou:

Propočet: sl. 2 x 3 = 310 ( 30 x 2 = 60; 60 x 4 = 240)
1) 572 : 310 = 1,85 ……pomocná cena za jednotku
2) A 1,85 x 240 = 442,8
B 1,85 x 60 = 110,7
C 1,85 x 10 = 185
3) A 442,8 : 60 = 7,49 Kč/kg
B 110,2 : 30 = 3,70 Kč/kg
C 18,5 : 10 = 1,85 Kč/kg = 1,9

Poměr cen se objeví v nákladech.

Metoda kvantit. výtěže
– výtěž v odbor. výrobě (sklář, průmysl,…) = číselné vyjádření dobrých výrobků z celk. výrobků
– výtěž ≠ zmetkovitost

Kalkulace neúplných Nákladů
– v ČR nová
– vzniklá po r. 89 (do té doby pouze kalk. úplných

3b) rozdílová metoda (= rozčítací)
– na výstupu z 1 vstupu je několik výrobků
– např. do mlýna přivezli několik pytlů obilí z 1 zrna vznikly 3 druhy mouky – A,B,C)
100 kg suroviny – ze zrna se vyprodukovalo mouky:
A ……60 kg
B ……30 kg
C ……10 kg
za 572,–

– cena se rozpočítává v poměru k ceně 4:2:1

Výrobek Normovaná výtěž za 100 kg Poměrové číslo (poměr cen) Kombinovaný poměr Přepočtené N celkem N na 1 kg
A 60 4 240 442,8 7,39
B 30 2 60 110,7 3,69
C 10 1 10 18,5 1,85
Celkem 100 x 310 572 x

propočet:
1) sloupec 2. a 3. vynásobíme
2) A: 1,85 x 240 = 442,8
B: 1,85 x 60 = 110,7 kontrola Σ = 572,–
C: 1,85 x 10 = 185
3) A: 442,8 : 60 = 7,38 = 7,4
B: 110,7 : 30 = 3,69 = 3,7
C: 18,5 : 10 = 1,85 = 1,9

3c) metoda kvantitativní výtěže
– výtěž = číselné vyjádření dobrých výsledků (vyrobených) z celkového počtu výrobků

3.4 Kalkulace neúplných N

= metoda nová – vznik po roce 1989
– do té doby pouze kalkulace úplných N
– vychází z kritiky kalkulace úplných N

nevýhody:
1) objem výroby není konstantní
– mění se v důsledku trhu, který často nabourává naše předpoklady
2) závěry z kalkulace úplných N jsou někdy nesprávné, nepřesné (zejména u režijní přirážky)  špatné závěry
3) každý výrobek má svůj zisk (u kalk. úplných N)  mění se N  zisk se mění na kalkul. jednici
4) k N se vždy přidává zisk (= kladné číslo)
– ale v mikroeko existuje nulový zisk nebo ztráta

odstranění nedostatků:
• na výrobky kalkulujeme pouze variabilní N (= přímé N + variabilní část režijních N)
• zbývající část režijních N (= fixní část) zahrnujeme až do celk. výsledku
• u jednotl. výrobků se nezjišťuje zisk – zisk se chápe jako výsledek práce celého podniku, tedy všech výrobků
• za příspěvek k tvorbě HV se považuje:
a) příspěvek na úhradu (fixních N a zisku)
b) hrubé rozpětí (marže) – je snáze určitelná
• „výhodnost“ výrobku = poměr příspěvku (PÚ) na úhradu k ceně (C) výrobku
VV = PÚ/C
– čím je vyšší VV – tím je vyšší přínos k celk. zisku podniku
– PÚ na 1 výrobek závisí na změnách Q

(- při posuzování výhodnosti jednotlivých výrobků pro tvorbu zisku podniku použijeme ten nejvýhodnější…)

využití kalkulace:
1. určit, jak jednotlivé výrobky přispívají k HV podniku
2. pro určení pořadí výhodnosti výrobků (Bostonská matice)
– které výrobky podporovat, potlačovat, preferovat, zavádět do výroby
3. pro určení optimálního sortimentu
(- pozor na optimálnost – není nic nejoptimálnější)
– sortiment = typy a druhy výrobků, které se vyrábějí v daném čase
4. určení minimální prodejní ceny výrobku
– prodejní cena + řada cen PC, ZC,…
– mění se při prodeji – každý mezičlánek si něco přiráží

Struktura ceny a nákladů při kalkulaci neúplných N

Celkové N zisk
přímé
náklady režie
hrubé rozpětí (marže)

cena

přímé N variabilní režie fixní režie zisk
variabilní N příspěvek na úhradu fixních N a zisku

Př. Kalkulace úplných N

Výrobky A B C
1. Přímý mat. 90 110 80
2. Přímé mzdy 80 70 120
3. Režie (307 %) = 307 x 80 246 215 368
4. Výrobní cena = 1 + 2 + 3 416 395 568
5. Prodejní cena 430 490 500
6. Jednotkový zisk = 5 – 4 14 95 -68
7. Prodané množství (kusy) 80 000 50 000 20 000
8. Zisk z prodaného množství u jednotl. výrobků celkem 1 120 000 (=14 x 80 000) 4 750 000 (= 95 x 50 000) – 1 360 000 ( = – 68 x 20 000)
Celkový zisk 4 510 000,–

4 510 000 = 1 120 000 + 4 750 000 – 1 360 000,–

v tehdejší filosofii:
– výrobek C by se nevyráběl, protože přináší ztrátu a odebírá kapacitu – přeneseme tuto kapacitu na výrobek B, který má nejvyšší zisk
dnes:
2 otázky:
– bude někdo ochoten akceptovat větší množství výrobků?
– lze převést lidi vyrábějící výrobek C na výrobu výrobku B (jiná technologie, jiná kvalifikace)
– není výrobek C v budoucnosti nadějný?

Kalkulace neúplných N

Výrobky
kalk. vzorec A B C
1. PMA 90 110 80
2. PMZ 80 70 120
3. Ost. přímé N 110 150 200
4. Variab. N (= 1 + 2 + 3) 280 330 400
5. Prodejní cena 430 490 500
6. Příspěvek na úhradu 150 160 100
7. Prodané množství 80 000 50 000 20 000
8. Celk. přísp. na úhradu 12 000 000 8 000 000 2 000 000
9. Soukr. přísp. na úhradu 22 000 000
10. Fixní režijní N 17 490 000
11. Zisk z prodaného množství 4 510 000

VV = výnosnost výrobku = PS/C
VV výrobku A = 150/430 = 0,34
VV výrobku B = 160/49 = 0,30
VV výrobku C = 100/500 = 0,2

příspěvek na úhradu = 5 – 4
celk. příspěvek na úhradu = 7 x 6
zisk z prodaného množství = 9 – 10

3.5 Nástroje řízení N

4 nástroje:
1) THN = technicko-hospod. norma (viz minulý semestr)
= limit (zpravidla horní)
2) kalkulace = stanovení N dopředu
3) rozpočetnictví
– rozpočet ≠ kalkulace (rozpočet ve stroj. výrobě)
4) normativy N – vztah s THN

3.5.1 Rozpočetnictví

Rozdíly mezi rozpočetem a kalkulací:

Rozpočet Kalkulace
– vyčísluje se pro urč. období – vyčísluje se pro kalk. jednici
– je zaměřen na N a V – je zaměřen na N
– počítá se všemi plánovanými N – počítá s těmi plánovanými N, které je možné zahrnout do kalkulace
– prvořadé je hledisko odpovědnosti za N (= hledisko organizačně místní ) HS – prvořadé je hledisko účelu vynaložení N
– týká se vnitropodnik. útvaru – týká se výkonů (výrobků, služeb)
– je podrobný v režijních N – rež. N vyjadřuje rozvržením do globálních položek

rozpočet
= plán na urč. období – nevztahuje se k výrobku, k jednici , ale k urč. útvaru (hospodářské, nákladové středisko,…)
hospodářské – vyšší X nákladové – nižší

rozpočetnictví
= činnost při sestavování plánu, kdy:

a) se sestavují (plánují, určují) N a V – HV

b) dochází ke spojení kalkulací s rozpočtem a finančního plánu (kalkulace předchází rozpočtu)
= plán potřeby finančních peněž. prostředků pro určité období (do peněz promítneme všechny fin. plánu podniku na období)
– vyjdeme z plánu odbytu = co se prodá, kolik jakých výrobků a služeb poskytneme v daném roce
– ten vychází z toho, že se něco prodá, co mohlo být vyrobeno už dříve
– plán výroby = co se má letos vyrobit
– plán investic
– co chceme koupit, postavit a co to bude stát
– plán zásob – kolik toho musíme v roce koupit
– plán N – N v jednotlivých druzích a kumulovaně na pokrytí služeb i provozu
– eventuelně další plány
– fin. odbor udělá finanční plán
= kolik potřebujeme peněz na urč. měsíce, na to všechno, co musíme hradit

c) se stanovují úkoly útvarům (nákl. a hospod. střediska)

Sestavení rozpočtu
– vychází z jednotl. plánů
– sestavují se pro všechny útvary podniku (i pro nejnižší)
– sčítáním rozpočtů jednotl. útvarů vzniká rozpočet pro celý podnik
– (vyloučit duplicitu = co je 2x )
– rozpočtování není otázka pouze matematiky, jde o hledání rezerv
– je celoroční – rozpracovává se na kratší období  čtvrtletní, měsíční

druhy rozpočtů:
1) podle stupňů řízení pro hospod. středisko
pro vyšší celky

2) podle rozsahu pro všechny položky
pro některé vybrané položky

3) pevný – množství je konstantní (neměnné)
pohyblivý – bere pro jednotlivé období změny

– klouzaný rozpočet

3.5.2 Ostatní cesty snižování N

1) limitování N
2) komparace
= srovnávání – kalkulací předběž. a výsled, výrobků mezi sebou, stejných výrobků vyráběných různými výrobci, jiných výrobků v odvětví
3) kontrola režij. N – výši, využití režij. pracovníků
– praktické rady:
– – nejlepší je ta výrob. operace, která se nemusí dělat
– zrušení některé činnosti je lepší než ji omezovat
– kumulací fcí je dovolena

metoda ABC = samostudium
= ACTIVITY BASED COSTING
– přístup k nákladům

ZDROJE – NÁKLADY – ČINNOSTI

– správné ocenění zdrojů
– správné přiřazení nákladů činnostem