10) Inflace a protiinflační politika

Inflace a protiinflační politika

Inflace = růst všeobecné cenové hladiny.
Cenová hladina (P) = průměrná úroveň cen určitého souboru statků v běžném období ve srovnání s cenami určitého vybraného základního období. Tempo růstu cenové hladiny = míra inflace.

Nejčastěji používanými indexy k vyjádření vývoje v. c. hladiny jsou:
• index spotřebitelských cen,
• index cen výrobcy,
• deflátor HDP (HNP).

Index spotřebitelských cen (CPI)
– cenová hladina je vyjádřena jako průměrná úroveň cen souboru (koše) spotřebních výrobků a služeb, spotřebovávaných průměrnou domácností.
Srovnáváme tedy náklady na nákup určitého neměnného souboru statků, který je tvořen několika sty položek (=reprezentanti).
Každý reprezentant má v uvedeném koši svou váhu, určenou podílem výdajů na daný statekv základním období na celkových výdajích domácností v základním období. Tyto soubory i váhy slouží delší dobu.
V případě tohoto indexu může dojít k tzv. s k r y t é i n f l a c i (např. dochází k faktickým změnám ve struktuře koše v podobě omezení výdajů na zbytné statky ve prospěch výdajů na nezbytné statky, přičemž v používaném koši nejsou tyto změny zachyceny; nebo absence některých statků, které jsou v současnosti spotřebovávány může vést k deformaci CPI).

Příklad:
cena v Kč
statek váha 1991 1992 1993
A 30% 80 85 93
B 20% 210 210 215
C 40% 2860 2900 2800
D 10% 16 26 34

1991 1992 1993
statek index násobený váhou index násobený váhou index násobený váhou
A 100,00 * 0,3 = 30,00 106,25 * 0,3 = 31,88 116,25 * 0,3 = 34,88
B 100,00 * 0,2 = 20,00 100,00 * 0,2 = 20,00 102,38 * 0,2 = 20,48
C 100,00 * 0,4 = 40,00 101,40 * 0,4 = 40,56 97,90 * 0,4 = 39,16
D 100,00 * 0,1 = 10,00 162,50 * 0,1 = 16,25 22,50 * 0,1 = 21,25
CPI 100,00 108,69 115,77

roční míra inflace v roce 1993 = ((CPI1993 – CPI1992) ÷ CPI1992) × 100 = 6,51%

Index cen výrobců (PPI)
– bývá specifikován pro různá odvětví a obory, jako index cen průmyslových výrobců, zemědělských výrobců, stavebních prací apod.
Koše obsahují příslušné výrobky a služby (tedy např. též suroviny, polotovary ap.).Vývoj PPI signalizuje nadcházející změny v CPI.
Deflátor HDP
– košem jsou šeechny statky obsažené v daném ukazateli produktu a vahami je podíl daného statku v produktu.
Váhy jsou tedy každý rok odlišné. Index je vypočítáván jako poměr nominálního produktu v daném roce a reálného produktu v daném roce.
Uvedený index bývá označován jako i m p l i c i t n í c e n o v ý d e f l á t o r.

Dochází-li ve zkoumaném období k poklesu cenové hladiny (tedy k záporným přírůstkům cenové hladiny), jde o d e f l a c i.
Jsou-li přírůstky cenové hladiny klesající, jde o d e z i n f l a c i.
N e v y r o v n a n á i. = ceny jednotlivých statků rostou rozdílným tempem.

Podle závažnosti dopadů na ekonomiku bývá inflace dále rozlišována:
1. m í r n á inflace = ekonomické subjekty důvěřují penězům, uzavírají smlouvy vyjádřené v nominálních veličinách, potřeba řízení struktury aktiv není tak naléhavá. jde o nízkou, zpravidla jednocifernou míru inflace,

2. p á d i v á inflace = lidé ztrácejí důvěru k penězům, preferují držbu jiných finančních nebo věcných aktiv. Rozšiřuje se indexování nominálních veličin beďk určitému cenovému indexu nebo k zahraniční měně,

3. h y p e r i n f l a c e = cenová hladina roste o tisíce a více procent ročně. Peníze přestávají fungovat, rozšiřuje se naturální směna a používání stabilnějších zahraničních měn. Je nutná měnová reforma.

Důsledky inflace
1.Vliv inflace na reálné důchody a bohatství
• Inflace vede k přerozdělení reálných důchodů za předpokladu, že cenová hladina a příslušný nominální důchod rosou rozdílným tempem (jde o nevyrovnanou inflaci).
• Druhý dopad inflace na reálné důchody je zprostředkován speciálním efektem spojení inflace a zdanění (= taxflace neboli fiskální brzda). S růstem nominálních mezd, který je spojen s růstem cenové hladiny , se příjemci mezd dostávají dov yšší důchodové skupiny s vyšší mírou zdanění (progresivní daně).

2. Inflace zatěžuje ekonomické subjekty dodatečnými náklady, a to zejména:
• nákady spojené s řízením struktury aktiv typu „ošoupávání podrážek“ – snažíme se minimalizovat držbu hotovosti a nízko úročených běžných účtů,
• náklady označované jako „menu costs“, tj. náklady spojené se změnou ceník, seřizování prodejních automatů ap.

3. Vliv inflace na ekonomickou aktivitu
• Inflace vytváří nejisté prostředí pro ekonomickou aktivitu v případě, že dochází k neustálým výkyvům reálných důchodů a k inflačnímu přerozdělování bohatství.
• Inflace může vést k posílení spotřebních výdajů na úkor úspor (jde spíše o dopady vysoké míry inflace na spořivost)
• I. vnáší nejistotu do investičních plánů.

Inflace tažená poptávkou
tzv. poptávková inflace je způsobena pozitivními poptávkovými šoky, pokud se současně odpovídajícím tempem nezvyšuje Y* nebo neklesají ceny vstup-.
Růst cenové hladiny se projeví silně zejména v situaci, kdy je dosaženo tzv. plné zaměstnanosti a agregátní poptávka nadále roste. Typickou příčinou bývá monetární a fiskální expanzivní politika.
Podmínkou inflace je růst peněžní zásoby.

Inflace tlačená náklady
tzv. nákladová inflace je nejběžnější případ inflace způsobené negativním nabídkovým šokem, pokud se odpovídajícím tempem nesnižuje agregátní poptávka.
Konkrétní podobou této inflace je inflace tlačená růstem mezd. Může být i inflace tlačená zisky, růst cen dovážených vstupů.
Dojde-li k růstu nákladů pod vlivem růstu naňového zatížení podniků (nebo pracovníků), kteří reagují zvyšováním cen (nebo mezd a tím i cen), hovoří se o „daněmi tlačení inflaci“.

Protiinflační politika orientovaná na agregátní poptávku
Ojedinělý nabídkový nebo poptávkový šok způsobí přechodnou inflaci. Tyto šoky mění inflační očekávání.
Graficky vyjádřeno by měla tato protiinflační politika zabránit posunu křivky AD doprava nahoru při tzv. plné zaměstnanosti.
Náklady této protiinflační politiky jsou značné. Výše těchto ztrát závisí mj. na utváření inflačních očekávání: bude-li protiinflační politika věrohodná, zareagují ekon. subjekty na pokles skutečné míry inflace ve svých inflačních očekáváních silněji, pokles produktu bude mírný. V opačném případě nemusí zpočátku očekávaná míra inflace vůbec poklesnout, ztráty budou větší.

Důchodová politika
Jde o omezení růstu nominálních mzdových sazeb. Má různé formy:
1. zmrazení mezd na základě zákonného opatření vlády, kdy jsou zakázány jakékoliv mzdové úpravy (jde o výjimečné opatření na omezenou dobu;
2. limity růstu mezd, zpravidla v procentním vyjádření. Existence limitů bývá paradoxně nástrojem růstu mezd, neboť při mzdových vyjednáváních bývají chápány jako směrnice růstu mezd;
3. dobrovolná omezení růstu mezd jako výsledek vyjednávání zaměstnavatelů a pracovníků pod vlivem vládních doporučení. Účinná jsou špíše ve veřejném sektoru.
Kromě regulace mezd je možno inflaci brzdit regulací cen statků. Jde však obvykle o regulaci vybraných dílčích trhů, nikoliv o všeobecné zmrazení cen.
Předností důchodové politiky je snížení inflace bez růstu nezaměstnanosti a poklesu produktu. Na druhé straně bývají uváděny následující výhrady:
• regulace mezd a cen potlačuje informace o vývoji poptávky a nabídky na jednotlivých dílčích trzích a tím omezuje efektivnost alokace výrobních faktorů;
• důchodovou politikou je nadměrná poptávka pouze potlačena (oddálena). Po zrušení regulačních opatření bude růst mezd a cen pokračovat. Podmínkou úspěšnosti důchodové politiky je proto současná restrikce agregátní poptávky.

Vyrovnaná a anticipovaná inflace
= taková inflace,která nemění relativní ceny.

Phillipsovy křivky
vyjadřuje vztah mezi vývojem cenové hladiny a zaměstnaností
tzv. cenově inflační verze Phillipsových křivek
přirozená míra nezaměstnanosti je spojena se stabilní cenovou hladinou neboli s nulovou mírou inflace

Krátkodobá P. k. – „raná podoba inflační verze Phillipsovy křivky“

stimulací AD dochází k poklesu míry nezaměstnanosti a k růstu cenové hladiny
chceme-li dlouhodobě udržovat nezaměstnanost pod přirozenou mírou, musíme počítat s určitou stabilní mírou inflace; při odstranění inflace se musíme smířit s vyšší nezaměstnaností

zohledníme-li inflační očekávání, poptávkový šok způsobí pokles u a odpovídající zvýšení míry inflace, při postupném vyrovnávání situace na trhu se začne prosazovat vyšší očekávaná míra inflace ; obnovená míra nezaměstnanosti bude spojena s permanentní stabilní skutečnou mírou inflace – „konjunkturní cyklus“ (v opačném případě jde o „cyklus odříkání“)
takto lze odvodit křivku, vyjadřující kombinace u a míry inflace v dlouhém období (dlouhodobou Phillipsovu křivku LRPC).

existuje krátkodobá zaměnitelnost mezi vyšší inflací a nižší nezaměstnaností, ovšem za cenu, že po přechodném snížení nezaměstnanosti bude nadále stabilní vyšší míra inflace
dlouhodobě je odklon nezaměstnanosti u od u* spojen s tím, že se míra inflace neustále zvyšuje (jde o akcelerující inflaci)