5.4.2. Systémy měnových kursů

5.4.2. Systémy měnových kursů
Vývoj kursu nemusí probíhat jen na základě volné hry tržních sil.
• fixní měnové kursy: používáno v období zlatého standardu, tehdy byly měnové parity určovány na základě obsahu zlata, které daná národní měna obsahovala. Zlato se mohlo volně pohybovat v platbách mezi zeměmi, to zaručovalo stabilitu růstu.
• floating (pohyblivé kursy): v tomto systému jsou měnové kursy stanoveny na základě vývoje poptávky a nabídky deviz.
• řízený floating: kursy jsou regulovány nepřímo, například prodejem nebo nákupem deviz centrální bankou na devizovém trhu. Příkladem tohoto systému je Bretton-Woodský systém.
• SDR – v současnosti koš pěti měn s hlavním podílem dolaru, vzhledem ke košovému složení je kupní síla stabilnější.
• ECU (European Currency Unit) – koš 12 měn zemí ES s hlavním podílem marky.

5.5. Teorie komparativních výhod
Pojem mezinárodní obchod souvisí se čtyř sektorovou ekonomikou. V této ekonomice vystupují 4 základní subjekty: spotřebitel, firma, stát, zahraničí. Co podněcuje jednotlivé země k tomu, aby se zapojovaly do mezinárodního obchodu, je snaha prostřednictvím specializace práce zvýšit efektivnost výroby a tím i svůj blahobyt. Jedna příčina zapojení se do MO je například monopolní postavení ve vlastnictví výrobních podmínek. Další příčinou jsou odlišné preference ve spotřebě v jednotlivých zemích. V případě, že jedna země má pro výrobu zboží lepší (i když ne monopolní) podmínky než země druhá, realizuje absolutní výhodu. Proto se v Číně, kde je levná pracovní síla, vyrábí elektronika náročná na nekvalifikovanou pracovní sílu). Princip komparativní výhody je založen na tom, že například jedna země vyrábí efektivněji v obou odvětvích, ale výše efektivností není stejná. V jednom z těch odvětví vyrábí efektivněji, než v tom druhém.
!!!! základ je v tzv. mezní míře transformace produktu.