Měnové kurzy

Současné měnové kurzy jsou určovány v rozhodující míře vztahem nabídky a poptávky na devizových trzích, avšak vlády se snaží svými opatřeními předcházet přílišným výkyvům. Tento systém se označuje jako řízený systém plovoucích kurzů a je dnes častější než systém volných plovoucích kurzů, kdy je vývoj ponechán pouze působení nabídky a poptávky.

Jestliže klesá kurz určité měny, mluvíme o jejím znehodnocení (depreciaci), jestliže kurz stoupá, mluvíme o zhodnocení (apreciaci). Zhodnocení a znehodnocení je třeba odlišovat od revalvace a devalvace, což jsou změny úředně stanovených poměrů dvou měn (revalvace ve směru nahoru, devalvace směrem dolů).

Dosud největší světová hospodářská krize v letech 1929-1933, vedla ke vzniku druhé světové války, byla způsobena a prohloubena chybami v mezinárodní peněžní, měnové a obchodní politice. Pod tlakem vnitřních politických sil se v této situaci některé vlády uchýlily k tvrdému omezení směny domácí měny za cizí a často i k přechodu na naturální způsob mezinárodního obchodu (zboží za zboží), který eliminoval použití peněz úplně.
Světová ekonomika se hroutila: mezi léty 1929-1932 klesly celosvětově ceny zboží o 48% a hodnota mezinárodního obchodu klesla o 63%.
Východisko, které bylo po roce 1933 nalezeno, souviselo se vznikem a vývojem fašismu v Itálii a Německu (rozmach zbrojení, obchod se zbraněmi).
Návrh na řešení přišel až na počátku 40.let, a to současně ze dvou míst. Z USA od H.D. Whitea a z GB od J.M.Keynese. Oba nezávisle na sobě navrhli systém dohledu, který by nespočíval pouze v přádání mezinárodních konferencí, ale v založení stálého orgánu pro mezinárodní spolupráci v této oblasti.

V červenci 1944 v Bretton Woods založili delegáti ze 44 států Mezinárodní měnový fond (MMF; International Monetary Fund, IMF) a Světovou banku (Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, International Bank of Reconstruction and Development, IBRD).