Stadium vstupu ČR do EU
Stadium vstupu ČR do EU
Navázaní vztahů se střední a východní Evropou
V roce 1988 začalo Evropské společenství navazovat diplomatické styky se zeměmi střední Evropy. Po pádu berlínské zdi v roce 1989 rychle odbouralo dlouhodobé kvóty na dovoz mnoha produktů, rozšířilo Všeobecný systém celních preferencí a v průběhu několika málo let uzavřelo dohody o obchodu a spolupráci s Bulharskem, bývalým Československem, Estonskem, Maďarskem, Lotyšskem, Litvou, Polskem, Rumunskem a Slovinskem.
Na základě programu Evropských společenství Phare, který byl vytvořen v roce 1989, vznikl nástroj k poskytování finanční pomoci zemím, které usilují o reformu a přestavbu ekonomiky.
V průběhu 90. let uzavírala Evropská společenství a jeho členské státy postupně asociační smlouvy – Evropské dohody. Smyslem Evropských dohod je vytvořit právní základ dvoustranných vztahů mezi kandidátskými zeměmi a EU. Pokrývají obchodní otázky, politický dialog, aproximaci práva, průmysl, životní prostředí, dopravu a cla.
Na Zasedání Evropské rady v Lucemburku v roce 1997 byla schválena podrobná předvstupní strategie pro 10 kandidátských zemí ze střední a východní Evropy a Rada rovněž uložila Komisi zpracovávat pravidelné zprávy o pokroku, kterého dosáhly jednotlivé kandidátské země. Dále bylo rozhodnuto zahájit vyjednávání s těmito šesti kandidátskými zeměmi: Česká republika, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Polsko a Slovinsko.
Helsinské zasedání Evropské rady v roce 1999 znamenalo další pokrok v procesu rozšíření, neboť vyjádřilo pevné odhodlání zahájit a do prosince 2000 ukončit Mezivládní konferenci o institucionální reformě Evropské unie, která musí předcházet rozšíření. Od konce roku 2002 by pak měla Evropská unie být schopna přivítat nové členské státy. Rada dále rozhodla zahájit jednání se zbývajícími šesti kandidátskými zeměmi: Rumunskem, Slovenskem, Lotyšskem, Litvou, Bulharskem a Maltou a přiznala Turecku status kandidátské země, která může využívat výhod předvstupní strategie.
Navázaní vztahů se střední a východní Evropou
V roce 1988 začalo Evropské společenství navazovat diplomatické styky se zeměmi střední Evropy. Po pádu berlínské zdi v roce 1989 rychle odbouralo dlouhodobé kvóty na dovoz mnoha produktů, rozšířilo Všeobecný systém celních preferencí a v průběhu několika málo let uzavřelo dohody o obchodu a spolupráci s Bulharskem, bývalým Československem, Estonskem, Maďarskem, Lotyšskem, Litvou, Polskem, Rumunskem a Slovinskem.
Na základě programu Evropských společenství Phare, který byl vytvořen v roce 1989, vznikl nástroj k poskytování finanční pomoci zemím, které usilují o reformu a přestavbu ekonomiky.
V průběhu 90. let uzavírala Evropská společenství a jeho členské státy postupně asociační smlouvy – Evropské dohody. Smyslem Evropských dohod je vytvořit právní základ dvoustranných vztahů mezi kandidátskými zeměmi a EU. Pokrývají obchodní otázky, politický dialog, aproximaci práva, průmysl, životní prostředí, dopravu a cla.
Na Zasedání Evropské rady v Lucemburku v roce 1997 byla schválena podrobná předvstupní strategie pro 10 kandidátských zemí ze střední a východní Evropy a Rada rovněž uložila Komisi zpracovávat pravidelné zprávy o pokroku, kterého dosáhly jednotlivé kandidátské země. Dále bylo rozhodnuto zahájit vyjednávání s těmito šesti kandidátskými zeměmi: Česká republika, Estonsko, Kypr, Maďarsko, Polsko a Slovinsko.
Helsinské zasedání Evropské rady v roce 1999 znamenalo další pokrok v procesu rozšíření, neboť vyjádřilo pevné odhodlání zahájit a do prosince 2000 ukončit Mezivládní konferenci o institucionální reformě Evropské unie, která musí předcházet rozšíření. Od konce roku 2002 by pak měla Evropská unie být schopna přivítat nové členské státy. Rada dále rozhodla zahájit jednání se zbývajícími šesti kandidátskými zeměmi: Rumunskem, Slovenskem, Lotyšskem, Litvou, Bulharskem a Maltou a přiznala Turecku status kandidátské země, která může využívat výhod předvstupní strategie.
