Stát a nezaměstnanost

Po 2. světové válce bylo snížování nezaměstnanosti významným cílem vlád většiny vyspěláých tržníc ekonomik. Nakonc se dospělo k závěru, že určitá opatření vlády zaměřená na snižování míry nezaměstnanosti mohou vytváření závažné inflační tlaky a vést k růstu cenové hladiny. V tržní ekonomice není dlouhodobě dosažitelná plná zaměstnanosti, aniž za tento stav ekonomika neplatí rychlením míry inflace. Proto byla plná zaměstnanost interpretována nejprve jako „míra nezaměstnanosti při plné zaměstnanosti“.
Tato míra zaměstnanosti splňuje dvě podmínky :
1. Každý, kdo si přeje pracovat, pracuje s vyjímkou těch, kteří jsou strukturálně a frikčně nezaměstnaní.

2. Míra inflace je stálá, nedochází k její akceleraci, ani deceleraci.
-Při existenci frikční a strukturální nezaměstnanosti, neexistuje cyklická nezaměstnanost.